Když jsem byl malý kluk, brával mě táta s sebou na dlouhé procházky, někdy ulicemi Prahy, jindy krajinou venku. Někdy jsme spolu sedávali s pruty na břehu Sázavy, řeka šuměla a my mlčeli nebo si tiše povídali, dodnes vím, jak řeka voněla. Letos o Vánocích se mi vybavila jedna tátova raná vzpomínka.
Katolický arcibiskup Stanisław Gądecki z Poznaně kritizuje petici předloženou dolní komoře...
Stále častěji zjišťuji, že nejméně tolerantní lidé, se kterými se setkávám, jsou právě ti,...
Naše kultura založená na obrazovkách je plochá a časově omezená, naprosto imanentní, v jis...
Jaroslav Maxmilián Kašparů, jako spisovatel známý pod jménem Max Kašparů, je český řeckoka...
V současné době má mnoho lidí, zvláště mladých, problém s více méně trvalou otráveností. P...
Dovolte, prosím, abych se vám představil. Jmenuji se Petr Piťha a je mi 86 let. Jsem emeri...
Slovo církev (ecclesia) znamená společenství, soudržnost, setkávání se. V běžném životě to...
Tento článek by měl být publikován v souvislosti se slavností Zvěstování Páně, ale jistě n...
"V temnotě, kterou lidstvo šíří, není nic definitivního; díky Božímu působení se vše může ...