08.10.2015, DGibs.com
„Bratři, zdálo se, že nám Instrumentum (synodní pracovní dokument, který je podkladem pro diskusi) představuje dva protichůdné názory: pastorační zoufalství a rozhodnutí mít naději. Když Ježíš viděl pastorační zoufalství svých apoštolů, připomněl jim, že člověku se může něco jevit jako nemožné, ale pro Boha je všechno možné.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Odstavce 7-10 dokumentu Instrumentum dobře popisují stav současných rodin.
Ale celkově tento text vzbuzuje hlubokou beznaděj. To vede k duchu kompromisu s určitými hříšnými modely života a k omezení křesťanských pravd o manželství a sexualitě na soubor krásných ideálů – což pak vede k rezignaci na vykupitelské poslání Církve. Tato synoda musí při své práci projevit mnohem větší důvěru v Boží slovo, proměňující sílu milosti a schopnost lidí skutečně žít podle toho, čemu Církev věří. A měla by ctít hrdinství opuštěných manželů či manželek, kteří zůstali věrni svému slibu a učení Církve.
George Bernanos řekl, že ctnost naděje je „překonané zoufalství“. Nemáme žádný důvod k zoufalství. Máme všechny důvody k naději. Papež František to sám viděl ve Filadelfii. Téměř 900 tisíc lidí zaplnilo ulice při papežské mši slavené na závěr Světového setkání rodin.
Přišli, protože milují papeže, ale také proto, že věří v manželství. Věří v rodinu. A toužili být nakrmeni skutečnou potravou od náměstka Ježíše Krista. Musíme vyzývat lidi, aby setrvávali v milosti a důvěře ve veliké věci, které pro ně Bůh připravil –, a ne je utvrzovat v omylech. Manželství ztělesňuje křesťanskou naději – naději, která se stala tělem a je trvale zapečetěna v lásce muže a ženy.
Tato synoda musí hlásat tuto pravdu jasněji spolu s krajním utrpením kříže a vzkříšením.“
10.08.2026, global catholic
Kdysi se fámy šířily pomalu. Někdo se o něčem zmínil po mši, v práci nebo u večeře, a pokud to bylo dostatečně pikantní, možná se to do konce týdne doneslo k několika lidem. Dnes stačí jediný příspěvek. Jedno video. Jeden popisek napsaný dostatečně přesvědčivě, aby zněl jako pravdivý. A najednou tisíce lidí mluví o někom, koho v životě nepotkaly, jako by znaly každý detail z jeho soukromí.
06.08.2026, RC Monitor 14/2026
Každý člověk má schopnost v sobě vnímat touhu po nekonečnu. Po dokonalé lásce, po plnosti, po štěstí. To nám dokládá, že jsme stvořeni pro něco, co naši existenci tady na zemi přesahuje. Je obecně lidskou zkušeností, že nás materiální ani jiná dobra, kterých můžeme dosahovat zde na zemi, nenaplní. Vždy budeme toužit po něčem větším. Navíc, pozorujeme tento svět a to, co nás obklopuje a co jsme, a ptáme se: odkud to všechno pochází, kdo za tím je, kam nás to vede? A to všechno ukazuje na Boha.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.