23.02.2026, RC Monitor 3/2026
Na svatební cestu jsme jeli s manželem v roce 1971 do Beskyd. Proč zrovna tam, nevím. Zapíchli jsme prst do mapy. Ubytovali jsme se v horské chalupě, kterou pronajímali manželé Janošcovi. Ona vařila, on dělal správce a údržbáře a po večerech hrál na housle. Jednou si k nám paní Janošcová po obědě přisedla. „Jestlipak víte, že tady za kopcem se zjevuje Panna Maria?“ My, jako naprostí pitomci, jsme zůstali s otevřenou pusou. „Jak zjevuje? A jaká panna?“
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
„Víme... Ta, co drží mimino v kostele...“ Paní Janošcová nad námi v duchu spráskla ruce, ale nevzdala to. „Je to tady za kopcem. Sejděte do Kelčova na autobus a tam už vám řeknou.“ A my z čiré zvědavosti poslechli. Na Turzovce to bylo moc zajímavé. Věřící, kteří stoupali do kopce, hned pochopili, že jsme naprostí mimoni, a dělali nám průvodce. Všude po cestě ležely převrácené umělohmotné stolečky a kolem se válely ubrusy, sošky a květiny. „To nám dělaj z výboru. My sem dáme stolečky se soškama Panny Marie a Pána Ježíše a oni v noci přijdou a všecko to poválej. A tak my ráno jdeme a dáváme to zase do pořádku. Pořád dokola...“ Nabrali jsme si vodu, vyšplhali na kopec, kde nám ukázali místo zjevení a vrátili se do Janošcovic chaloupky. Panna Maria na nás udělala dojem, ale tím to taky skončilo. Trvalo deset let, než jsme uvěřili, vstoupili do církve a nechali se posléze vyhodit z práce. Psal se rok 1981. Rok, kdy se Panna Maria začala zjevovat v Medžugorje. To jsme samozřejmě nevěděli, ale P. Kohlíček a P. Inocenc, františkán, se postarali. Asi naše obrácení četli v trochu širším kontextu, a tak nás postrčili: „Jeďte do Medžugorje.“ P. Kohlíček vytáhl argument, že můj muž je napůl Chorvat a P. Inocenc, že Medžugorje spravují františkáni, naši borci! Jako by říkali: „Jeďte poděkovat.“ A tak my, zase spíš ze zvědavosti, se vzácnou výjezdní doložkou v ruce, poslechli. V Medžugorje jsme zastihli podobnou situaci jako na Turzovce. Nikde nic, jen blátivé, rozšlapané cesty od prvních poutníků a čtyři malé děti, které se modlily růženec a dívaly se přitom s otevřenýma očima nad sebe. Malý Jakov byl tak malý, že ho za obětním stolem nebylo skoro vidět. Před kostelem stálo policejní auto. Kajícně přiznávám, že jsem neděkovala. Připadala jsem si jako dobyvatelka severního pólu, která se přes všechny překážky dostala někam, kde to je nebezpečné a zakázané. To až po letech, kdy člověk trochu přijde k rozumu, mu dojde, že celou tu dobu ho někdo vedl, chránil, čumák mu občas v loužičce omočil a postrkoval správným směrem. Když to nešlo z východu (Turzovka), tak zatlačíme z jihu (Medžugorje). Slyšela jsem kdysi kázání v jednom kostele: „To máme Panenek Marií! Fatimskou, Lourdskou, Guadalupskou, Medžugorskou, Turzovskou...!“ A celý kostel se smál. Nikdy už jsem do toho kostela nevkročila.
Matka Boží a matka naše se zjevuje poslední staletí na mnoha místech právě proto, že tolik zbloudilých duší jako kdysi my dva se toulá současným světem a nevědí, čí jsou – že jsou její. Nevědí, že ona je přivede ke svému Synu tou nejkratší možnou cestou. Není jeho konkurence, ale spolupracovnice. Nahání ztracené ovečky svému Synu do náruče. Nedělá si žádné zásluhy. Vždyť ona byla první (spolu se sv. Josefem), která se Božímu Synu v podobě bezmocného dítěte, které vyšlo z jejího lůna, dokázala poklonit.
Děkuju, maminko, nejrůznějšími tituly ozdobená, milá naše Panno Maria.
Věra Eliášková
02.10.2025, RC Monitor 18/2025
Vidíme-li prostřený stůl a na něm pestrý výběr všeho možného, je těžké zabránit tomu, aby se nám sbíhaly sliny. Pana Pavlova nelze obejít, jsou to reflexy. Ale dříve než usedneme k bohaté tabuli, bychom si měli položit otázku, kdo nám onu hostinu přichystal a zve-li nás ke stolu za účelem našeho nasycení, nebo abychom se my sami ocitli též na jídelním lístku.
07.01.2026, Radio Vaticana
Více než 400 tisíc diváků za několik prvních týdnů a rekordní fronty před kiny – a zároveň rušení projekcí a zákaz plakátů v metru. Film Sacré Coeur o zjeveních Nejsvětějšího Srdce Ježíšova se stal ve Francii kulturním fenoménem a výrazným hlasem ve sporu o sekularismus státu, informuje Catholic Weekly. Film uváděný od 1. října pod podtitulem „Jeho panování nebude mít konce“ vypráví o zjeveních Ježíše sv. Markétě Marii Alacoque v Paray-le-Monial v letech 1673–1675. Snímek – spojující historické rekonstrukce, svědectví a komentáře odborníků – vznikl u příležitosti 350. výročí těchto zjevení.
27.12.2025, National Catholic Register
O Vánocích i po nich žijme a milujme jako Ježíš, Marie a Josef. Svátek Svaté rodiny je krásný způsob, jak během vánočního oktávu vzdát čest lidské rodině, do níž patřil Ježíš. Svatá rodina Ježíše, Marie a sv. Josefa je příkladem pro všechny křesťanské rodiny, z nichž je každá po právu povolána ke svatosti. Jak tedy dnes běžná rodina zrcadlí Svatou rodinu?
02.01.2026, KSA
Klub sv. Athanasia a Kněžské bratrstvo sv. Petra zvou na premiéru pobočky KSA v Českých Budějovicích, která se uskuteční ve čtvrtek 8. ledna 2026.
19.12.2025, RC Monitor 24/2025
Není to tak dávno, co jsem slyšel stížnost jednoho známého, že doba, ve které nyní žijeme, je příliš hlučná a že ho již obtěžují hlasy znějící ze všech stran. Myslím, že není špatné se nad tímto jevem zamyslet, zvláště v právě doznívající době adventní. Jistě je nám všem známa ona poučka a rada, že advent má být dobou ztišení, abychom nepřeslechli hlas volajícího na poušti: „Připravte cestu Pánu!"
08.12.2025, RC Monitor 23/2025
Možná i někteří z vás už zaslechli písničku o svátcích vánočních, která je již více než deset let stará, ale přesto aktuální. Sice zní vtipně, ale je vlastně smutná, neboť líčí svátky tak, jak si je mnozí sami znepříjemňují. Líčí totiž předvánoční shon tolik typický pro mnoho dnešních domácností. Kapr, cukroví, stromek, úklid, i na kostičky lega dojde. Je tedy celkem logické, že konečné hodnocení Vánoc je v této novodobé „vánoční hymně“ silně nelichotivé a zde i nevhodné citovat.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.