AFRIKA

Svědkové uvádějí, že extremisté z Boko Haram zastřelili 29 osob ve dvou křesťanských enklávách v severovýchodní Nigérii. Před několika dny došlo k dalšímu z řady útoků, při kterých byly v posledních týdnech zabity stovky lidí. Násilnosti se navíc přelévají přes hranice Nigérie. Tamější obyvatel Paul Ali Dille řekl, že většina lidí ve vesnici Dille běžela pryč, ale ti, kdo nemohli utéct, byli zastřeleni, a mnoho domů bylo vypáleno.

Biskupové Nigérie, nejlidnatějšího státu Afriky, vzhledem k nedávnému vývoji v Irsku, Spojených státech amerických a dalších západních zemích rázně odsoudili manželství homosexuálů. Stěžovali si na „současný nárůst LGBT aktivismu“ a charakterizovali „rozsáhlé legislativní a soudní manévry, kterými je předefinováno manželství,“ jako „smutnou, nespravedlivou a žalostnou situaci založenou z velké části na pokřiveném vnímání přirozeného práva, Boží vůle a lidské přirozenosti“.

Eritrejská vláda, kterou zmiňuje OSN kvůli opakovanému porušování lidských práv, přísně kontroluje katolickou církev, uvedla charitativní organizace Pomoc církvi v nouzi (ACN). Seminaristé stejně jako všichni ostatní mladí muži jsou povinni absolvovat vojenský výcvik. Jakmile projdou tímto výcvikem, je jim zakázáno opustit zemi; kněží tudíž nemohou vycestovat na studium do zahraničí.

Katolický biskup z diecéze Obuasi, Most Rev. John Yaw Afoakwah, vyzval křesťany, aby se vyvarovali pronášení kleteb, a to i jako provokací nebo projevu nesouhlasu. Biskup Afoakwah řekl, že je ostudné, když křesťané, zejména ti praktikující, lžou o svých problémech, a dokonce jdou tak daleko, že pronášejí kletby, aby se tak snažili problémy vyřešit.

Teroristická skupina Boko Haram je v posledních týdnech potlačována. Existuje souvislost s vizí nigerijského biskupa, že islamisté mohou být přemoženi pomocí růžence? Zažívá Nigérie v současné době mariánský zázrak?

Papež František přijal při audienci biskupy z Lesotha a Namibie, zemí „známých vzkvétající křesťanskou vírou“, na závěr jejich návštěvy „ad limina“. V obšírném písemném pojednání, jež papež předal biskupům, připomněl práci a oběti mnoha misionářů, kteří byli podporováni generacemi domorodých druhů v zemích, jež často představovaly obrovské těžkosti – jak ohledně životního prostředí, tak i tamější společnosti –, ale které jsou nyní známy svými kostely a kaplemi, farnostmi a misijními stanicemi, „jež přivádějí mnohé ke komunitnímu způsobu života zaměřeného na modlitbu a práci“.