sv. Jan Kapistránský / st 23. říjen 2019

Pocházel z Capestranu, vystudoval práva a začal kariéru ve službách neapolského... (pokračování)

Syrsko-katolický patriarcha: Náš lid má pocit, že zůstal opuštěn

Patriarcha Ignatius Joseph III. Younan žádá západní politiky, zejména prezidenta Obamu, aby více dbali na obranu pronásledovaných blízkovýchodních křesťanů. Pronásledování a hrozba vymizení křesťanů z některých částí Blízkého východu jsou tak vážné, že by Svatý stolec měl pozvat ministry zahraničí západních mocností do Vatikánu a papež František by měl vyzvat k pomoci křesťany chránit a bránit.

Syrsko-katolický patriarcha: Náš lid má pocit, že zůstal opuštěn

Tak zní návrh syrsko-katolického patriarchy Antiochie a celého Východu Ignatia Josepha III. Younana, který se v Římě na univerzitě Notre Dame ve dnech 10.–12. prosince účastnil mezinárodní konference „Pod Caesarovým mečem“, kde se projednávala křesťanská reakce na pronásledování.

V rozhovoru, který s ním 11. prosince vedl Edward Pentin, římský dopisovatel listu National Catholic Register, arcibiskup Younan vysvětluje, že na rozdíl od muslimů, kteří jsou též oběťmi násilí, je v tomto regionu v sázce „samotné přežití“ křesťanů, žijících v kolébce víry.

Kritizoval rovněž Obamovu administrativu za to, že kvůli politické korektnosti nedokáže dostatečně zasáhnout, hovořil o možné papežské encyklice o pronásledovaných křesťanech a zamyslel se nad nedávnou synodou o rodině, které se účastnil jako synodní otec.

Mohl byste nám prosím nastínit jasnější obraz situace v Sýrii a popsat své vlastní obavy?

Jsem velmi znepokojen, ba dokonce zděšen kvůli situaci mé katolické komunity zejména v severním Iráku, na Ninivské planině a také v severovýchodní Sýrii. Žijeme v době velmi těžkých zkoušek, obtíží a utrpení, protože doposud není na obzoru žádná naděje pro náš lid, aby povzbuzen Boží milostí mohl žít dál ve své vlasti, domovině svých předků v Iráku a Sýrii. Proto jako hlava církevní komunity trpím spolu s nimi a je pro mě skutečně velmi bolestné řešit tuto znepokojivou situaci. Tamní lidé mají pocit, že zůstali opuštěni, dokonce zrazeni, svými bratry na Západě, ve Spojených státech, Evropské unii a dalších zemích. Ti se jim sice snaží pomáhat, ale zdá se, že pomoc nejde za oblast humanitárních potřeb. Lidé chtějí žít ve své vlasti, ale přejí si, aby je ti, kdo hrají významnou roli na mezinárodní scéně, ujistili, že budou moci žít ve vlasti v bezpečí a s lidskou důstojností.

V této záležitosti je stále znát určitá netečnost, a to i mezi katolíky. Co by jim mohlo pomoci lépe pochopit situaci pronásledovaných křesťanů a být citlivějšími vůči těmto krutostem páchaným na Blízkém východě?

Za prvé musím říct, že jsme vděčni našim bratřím v katolické církvi, kteří za námi stojí a poskytují nám humanitární pomoc, protože potřebujeme mnohé.

Za druhé bych řekl, že katolíci jsou většinou součástí mlčící většiny a je potřeba, aby hájili lidská práva na celém světě. Pro nás na Blízkém východě je to existenční nutnost, protože naše přežití je ohroženo. Znamená to, že jsme malá církev; a pokud z Blízkého východu zmizí křesťané – potomci první křesťanské komunity, kde se zrodila naše víra, tato kolébka naší víry, pak naše civilizace – naše kultura, naše identita, naše dědictví a náš jazyk budou navždy ztraceny. Proto prosíme západní země, aby hájily naše životy. Znamená to říkat islámským náboženským vůdcům a arabským vládám, aby zaručili plná práva a svobody všem občanům včetně menšin, zejména také křesťanské menšině. To se nestane automaticky. Je třeba, aby to požadovaly státy, které jsou vlivné na mezinárodní scéně – víte, blízkovýchodní země produkující ropu potřebují západní země. Komu by prodávaly svou ropu, když ne západním průmyslovým zemím? Je velmi smutné říct, že se tyto rozvinuté země nedokáží jednotně postavit čelem k tomuto druhu povinnosti a odpovědnosti – je nutné říkat zemím bohatým na ropu, aby nesměšovaly náboženství a politiku. Znamená to neužívat zpolitizovaný islám v jejich ústavách a vládách.

Domníváte se, že prezident Obama udělal příliš málo na obranu křesťanů a že genocida v tomto regionu pokračuje?

Obamova administrativa učinila velmi málo, pokud jde o víru a přežití křesťanské menšiny na Blízkém východě. Protože doposud neuznali, že křesťané spolu s dalšími menšinami, například jezídy, jsou těmi nejohroženějšími.

Je zde totiž rozdíl: Když řeknete, že muslimové jsou také terčem Daeš (ISIS) a dalších podobných skupin, je to pravda; jsou vražděni a týráni. Ale na rozdíl od nich je přežití nás křesťanů v naší vlasti, zemi našich předků, ohroženo. Je nás mnohem méně než jich. Vezměme si například Irák. Křesťané tam tvořilli 1,5 % populace, když 31. října 2010 došlo k útoku na naši katedrálu v Bagdádu, při kterém bylo zabito 48 mučedníků. Takže v jednom dni jsme ztratili tolik lidí. Ale pro nás, kteří jsme méně početní než muslimové, je to velmi vážná věc. Nelze to srovnávat. Nás je 1,5 % a muslimové tvoří 90 % obyvatelstva – pokud tento podíl vynásobíte 48, získáte ekvivalent více než 4 300 naráz zabitých mučedníků. Říkáme, že napadáni jsou i muslimové – ano, jsme proti napadání jakýchkoli nevinných lidských bytostí, ale u nás se navíc jedná i otázku přežití. A vláda USA o tom z důvodu politické korektnosti nechce mluvit.

Kolumbovi rytíři sepsali dopis, který podepsala široká koalice náboženských představitelů a akademických pracovníků, žádající ministerstvo zahraničí, aby zahrnulo křesťany do závěrů, že v daném regionu probíhá genocida. Co si myslíte o této iniciativě?

Vítám ji. Také jsme poslali dopis, syrský pravoslavný patriarcha a já, Kongresu a do Bílého domu. Žádali jsme je, aby uznali, že jsme byli v Turecku zcela zlikvidováni. Během (arménské) genocidy v roce 1915 byly stovky tisíc našich lidí zabity nebo vyhnány ze své země, a my nevíme, kde se nyní nacházejí. Takže naše identita, naše kultura, naše víra byla a je terčem těchto genocid.

Přál byste si, aby vznikla papežská encyklika o pronásledování?

Přáli bychom si, aby vznikla, ale nemyslím si, že k tomu dojde. Právě teď bych raději viděl, že se Svatý stolec stará o veškeré křesťanstvo na Blízkém východě, že pozve zástupce všech lídrů, kteří mají vliv na mezinárodní scéně – například (generálního tajemníka OSN) Pan Ki-muna, (ministra zahraničí USA) Johna Kerryho, (ruského ministra zahraničí) Sergeje Lavrova nebo (komisařku EU pro zahraniční věci) Federicu Mogheriniovou a také některé zástupce církví, které tato situace znepokojuje – aby se třeba jen na pár hodin ve Vatikánu setkali. Schůzku by mohl svolat papež František a řekl by jim: „Přátelé, máme velmi vážný problém na Blízkém východě, v kolébce naší víry, judaismu i islámu. A nyní čelíme tomuto vyhánění našich křesťanských komunit, těch, které přijaly evangelium jako první. Nejsme proti žádnému náboženství ani proti žádnému národu, ale budete muset o tomto problému velmi vážně uvažovat – o problému, který znepokojuje křesťany po celém světě.“

14. 01. 2016, NCR