Přehled zpráv
ČESKÁ REPUBLIKA
Začíná postní doba, a zdá se nám taková jiná v době různých omezení. Rezignovaně máme pokušení se do ní vůbec nepouštět. Říkáme si: stejně je tolik restrikcí, zákazů, téměř deprese a já si mám ještě něco odříct? Ale půst není o odříkání.
Bývá teď často slyšet, že křesťan není „chodič do kostela“. Je přece víc než to a jeho víra se osvědčuje mezi bližními, ne v bezpečí chrámu. Kvalita mého katolictví se prý nepozná z toho, že při mši pěkně pěju, ale spíš z toho, jak trpělivě se chovám vůči tupějšímu kolegovi a jak ve společenství s bližním zkouším svědčit o naději.
Málokdo si klade otázku: Přísluší nám lidem a stvoření, abychom vůbec jen uvažovali o tom, jestli Bůh existuje nebo ne, jestli má moc nad námi nebo ne? Máme k tomu nějaké oprávnění? Není to otázka, která nám nepřísluší?
Vánoce za námi, Hromnice za dveřmi, v hlavě se mi ještě promítá vánoční drama: Bože, byl to opravdu dokonalý plán, jak skrýt nejdůležitější událost před těmi, kdo by mohli věci uškodit – ať se zlým úmyslem pronásledováním a zahubením klíčícího výhonku spásy, nebo jen z hlouposti roztrubováním a předčasným oslavením mesiáše.
V těchto dnech, kdy si připomínáme týden modliteb za jednotu křesťanů, bude jistě řečeno mnoho slov o důležitosti pokání a smíření, o skandálu, kterým rozdělení křesťanů pro svět bezpochyby je, o ekumenických aktivitách apod.
Voják se stará, voják má. Tak se to alespoň říkalo u oddílu vojskových raket, kde jsem byl před mnoha lety na vojně. Toto pořekadlo mne napadlo v době nedávné, když nám zavřeli kostely a kdy mne televizní přenosy až tak moc duchovně neuspokojily.
Máme různé časy: astronomický, gramatický, sportovní. Kniha Kazatel mluví o jiných rozměrech času: Všechno má určitou chvíli a veškeré dění pod nebem a na zemi má svůj čas: Je čas zrození i čas umírání, čas sázet i čas trhat... čas hledat i čas ztrácet... čas mlčet i čas mluvit (Kazatel 3,1–8).
„Mezi 6.–10. rokem si hrají dívky i chlapci přednostně ve skupinách stejného pohlaví. Děti, které se nepřizpůsobí, jsou často vrstevníky odmítnuty. Kluci i v pozdějším věku, jaksi přirozeně ‚opovrhují‘ přítomností dívek ve svém kolektivu a naopak,“ říká vývojový psycholog.
Stojíme na prahu nového roku 2021. Po prožití roku právě uplynulého se oprávněně ptáme, jaký bude ten letošní. Určitě to bude rok, kdy se budeme vyrovnávat nejenom se zbytky infekční choroby, ale zároveň i počítat hospodářské, politické a osobní škody. Nejenom ty materiální, ale především ty, které se úzce dotýkají našeho psyché.
