Přehled zpráv
ČESKÁ REPUBLIKA
Stojíme na prahu nového roku 2021. Po prožití roku právě uplynulého se oprávněně ptáme, jaký bude ten letošní. Určitě to bude rok, kdy se budeme vyrovnávat nejenom se zbytky infekční choroby, ale zároveň i počítat hospodářské, politické a osobní škody. Nejenom ty materiální, ale především ty, které se úzce dotýkají našeho psyché.
Vážení a laskaví čtenáři, děkujeme vám z celého srdce za vaši přízeň, podporu, vaše reakce a veškeré formy spolupráce. Děkujeme Pánu Bohu za milost, že můžeme na tomto nedokonalém díle pracovat a sloužit tak, jak věříme, k dobru našich odběratelů, vás, čtenářů. Přejeme vám milostiplné, požehnané Vánoce a v novém roce 2021 pokoj, radost a všechno dobré od Pána, který se narodil k naší spáse. Teď je třeba už jen jedno, protože Jeho láska čeká na naši odpověď.
V neděli 22. listopadu od 10 hodin se v Praze na Staroměstském náměstí u Mariánského sloupu bude konat poslední řádně ohlášené shromáždění, jehož součástí je mše svatá sloužená za nemocné a ty, kteří o ně pečují. Dle aktuálního krizového opatření vlády je počet účastníků shromáždění omezen na 100.
Současná kultura všemi dostupnými prostředky prosazuje buď individuální lidská práva, nebo společenská práva. Buď jedno, nebo druhé, ale ne současně jedno i druhé (považuje to a priori za vyloučené a nemožné). K tomu, aby to dokázala, musí jedno i druhé nejdříve ztratit.
Kázat opětovně na určitý svátek by se mohlo jevit jako problém. Stejný světec, stejné texty, tytéž modlitby a zpravidla i týž kostel. Pokaždé je tu ovšem jiná společenská a dějinná situace. Letos je dramaticky jiná, protože nic podobného nikdo z nás nezažil. Co známe z literatury, výtvarného umění a filmů jakkoli impresivních, jsou jen svědectví.
Myslím, že nemusíme chodit příliš okolo, abychom při pohledu na domácí (tu zejména!) i světovou politickou scénu mohli konstatovat velmi neutěšený stav. Kdo ji sleduje, zná tu nevolnost, kterou zprávy z ní vyvolávají, kdo ji komentuje, nezřídka skončí u diagnózy: krize autority, nedostatek dobrých vůdčích osobností. Ale zřídkakdo se věnuje příčinám této diagnózy, osměluji se proto k pokusu o jejich pojmenování.
Aktuálně platná krizová opatření nezakazují veřejné konání bohoslužeb. Omezení volného pohybu účinné od čtvrtka 22. října, kterým se nahrazují dosavadní omezení, se nedotýká možnosti konat bohoslužby a účastnit se jich. Vláda výslovně umožňuje konání shromáždění podle zákona o právu shromažďovacím; pouze omezuje počet jejich účastníků na 100 osob. Každá bohoslužba je současně shromážděním podle zákona o právu shromažďovacím. A protože současné krizové opatření vlády nestanovuje pro bohoslužby zvláštní úpravu, je třeba použít úpravu obecnou.
Je běžnou lidskou zkušeností, že dva mladí lidé, kteří jsou dlouho spolu a rozumí si, se zamilují, zahledí se do sebe, stále na sebe myslí, až se nakonec rozhodnou vzít se, uzavřou manželství a slíbí si věrnost a lásku na celý život. Je to požehnaný přirozený proces, a tak by to mělo i vždycky být. Ale, žel Bohu, není...
To je otázka, kterou si dnes klade nejenom generální ředitel České televize, ale i leckterý biskup. V případě generálního ředitele ČT se jedná o poměrně pochopitelnou starost. Do Rady České televize mu vplula mladá, talentovaná ekonomka, která je navíc naprosto nemanipulovatelná a svéhlavá. Podivně spíše působí manévrování českých a moravských biskupů, kteří ji do rady nejprve nominovali, aby se od ní následně distancovali. Podívejme se tedy na věc trochu zblízka.
