Přehled zpráv
ČESKÁ REPUBLIKA
V neděli 25. 10. od 10 hodin proběhne v Praze na Staroměstském náměstí u Mariánského sloupu opět řádně ohlášené shromáždění, jehož součástí bude mše svatá sloužená za nemocné a ty, kteří o ně pečují. Dle aktuálního krizového opatření vlády je počet účastníků shromáždění omezen na 100.
Je běžnou lidskou zkušeností, že dva mladí lidé, kteří jsou dlouho spolu a rozumí si, se zamilují, zahledí se do sebe, stále na sebe myslí, až se nakonec rozhodnou vzít se, uzavřou manželství a slíbí si věrnost a lásku na celý život. Je to požehnaný přirozený proces, a tak by to mělo i vždycky být. Ale, žel Bohu, není...
To je otázka, kterou si dnes klade nejenom generální ředitel České televize, ale i leckterý biskup. V případě generálního ředitele ČT se jedná o poměrně pochopitelnou starost. Do Rady České televize mu vplula mladá, talentovaná ekonomka, která je navíc naprosto nemanipulovatelná a svéhlavá. Podivně spíše působí manévrování českých a moravských biskupů, kteří ji do rady nejprve nominovali, aby se od ní následně distancovali. Podívejme se tedy na věc trochu zblízka.
Díky tzv. koronavirové krizi jsem letošní dovolenou strávil v naší krásné zemi a shodou okolností jsem navštívil dvě lázeňská města. Nebudu psát, která. A v obou jsem byl na nedělní bohoslužbě. Což mne dovedlo k zamyšlení, o něž se s vámi chci podělit. Zdá se, že být knězem v lázních má nepochybně svá specifika, dotyční důstojní pánové by jistě mohli vyprávět.
Začíná nový školní rok. Po několika měsících, kdy se žáci nemohli účastnit prezenční výuky, se znovu, plni očekávání, navrátí do školních lavic. Co nového přinese nový školní rok? Co se budeme učit? Kam se posuneme? Podobné otázky určitě mají i učitelé a rodiče.
Tuto prosbu slýchávám při téměř každé modlitbě z úst malých a i větších kluků, když spolu v létě táboříme. Jednou už jsem jim to přátelsky vytýkal. Chápu jejich starost a volání po Boží ochraně před zlem, která k člověku patří, ale to vyjádření je přece jen příliš povšechné.
Náboženství má svá tajemství. Bez nich by byl lidský život jen rozumovým plaváním a šploucháním citů na hladině nepoznaného. My se přesně v polovině srpnových dnů s velkým tajemstvím setkáváme. A pokud se do něj ponoříme jako ryba do průzračné vody, nebudeme litovat. Nevadí, že náš rozum je v té chvíli pozadu. Srdce to vnímá.
Před třiceti lety uvítal Velehrad očekávaného poutníka, velkého papeže sv. Jana Pavla II. Dovolte mi, abych připomněl jeho slova z 22. dubna 1990: „Toto je den, který učinil Pán, radujme se z něho a jásejme!“ (Žl 118,24) ... Setkáváme se na Velehradě v pradávném srdci Velkomoravské říše... Zde jsou naše kořeny (říká slovanský papež).
Instalace kopie Mariánského sloupu, dílo sochaře Petra Váni, na Staroměstském náměstí se odehrává v nezvykle vyostřené atmosféře, kdy se naopak v některých zemí pomníky buď odstraňují, nebo poškozují, a dává se jim tak najevo, že ve veřejném prostoru nemají už co dělat.
