Přehled zpráv
ČESKÁ REPUBLIKA
Pastýřský list ke slavnosti Zvěstování Páně: U příležitosti slavnosti Zvěstování Páně, která se slaví také jako Den nenarozeného života, se k věřícím obrátili čeští a moravští biskupové s pastýřským listem. Jeho plné znění rádi přinášíme pro jeho nadčasové poselství.
Ježíš věděl, jak skončí jeho triumfální vjezd do Jeruzaléma, ale učedníci neměli tušení, co se stane. Doprovázeli ho do Jeruzaléma s dobrým pocitem, protože ho vítali s pompou, měli radost, že se rozhodli kdysi vše opustit a jít za tímto velkým mužem.
„Milosrdenství je základním zákonem, který přebývá v srdci každého člověka hledícího upřímným zrakem na bratra, kterého na své životní pouti potká. Milosrdenství je cesta, která sjednocuje Boha a člověka, protože otevírá srdce naději, že jsme trvale milováni i navzdory hranicím, které způsobil náš hřích.“ (papež František, Bula Misericoridae Vultus, 11. 4. 2015)
Co nejvíc působí na dnešní svět žijící v kultuře bez Boha, jakoby Bůh neexistoval a nebyl vůbec důležitý, je strach ze smrti, z neznámého. Někteří lidé ještě v nějakou nadpřirozenou bytost a moc věří, ale nepovažují ji za rozhodující sílu v jejich životě. Je to spíš nějaká záloha, bezpečnostní pojistka, ke které se dá v poslední chvíli (pokud to ještě ale stihneme) utíkat a se zachránit.
Letošní slavnost svatého Josefa je něčím mimořádná, a to zejména proto, že papež František vydal apoštolský list Patris corde a vyhlásil Rok svatého Josefa, který potrvá do 8. 12. 2021. V apoštolském listu nás Svatý otec vyzývá k „růstu v lásce k tomuto velkému světci a pobídka, abychom prosili o jeho přímluvu a napodobovali jeho ctnosti“.
Přijali jsme na čelo popelec na znamení obrácení a pokání. Otevřme tedy srdce pro oživující působení Božího slova. Postní doba – vyznačující se častějším nasloucháním tomuto Slovu, intenzívnější modlitbou, odříkavým, ukázněným a kajícným životním stylem – ať je nám pobídkou k obrácení a k upřímné lásce k bratřím i sestrám, zvláště těm potřebným. Ať nás vede Maria, bdělá a poslušná panna a pokorná služebnice Páně, abychom my tak mohli dojít v obnoveném duchu k radostnému slavení Velikonoc.
Začíná postní doba, a zdá se nám taková jiná v době různých omezení. Rezignovaně máme pokušení se do ní vůbec nepouštět. Říkáme si: stejně je tolik restrikcí, zákazů, téměř deprese a já si mám ještě něco odříct? Ale půst není o odříkání.
Bývá teď často slyšet, že křesťan není „chodič do kostela“. Je přece víc než to a jeho víra se osvědčuje mezi bližními, ne v bezpečí chrámu. Kvalita mého katolictví se prý nepozná z toho, že při mši pěkně pěju, ale spíš z toho, jak trpělivě se chovám vůči tupějšímu kolegovi a jak ve společenství s bližním zkouším svědčit o naději.
Málokdo si klade otázku: Přísluší nám lidem a stvoření, abychom vůbec jen uvažovali o tom, jestli Bůh existuje nebo ne, jestli má moc nad námi nebo ne? Máme k tomu nějaké oprávnění? Není to otázka, která nám nepřísluší?
