sv. Antonín M. Klaret / so 24. říjen 2020

Pocházel ze Sallentu v Barcelonské provincii. V rodné Katalánii se stal tkalcem, farářem, apoštolským misionářem a založil kongregaci misionářů Neposkvrněného Srdce Panny Marie. Roku 1850 se stal arcibiskupem v... (pokračování)

Vzdělávání v církevní škole: stojí to za to!

Začíná nový školní rok. Po několika měsících, kdy se žáci nemohli účastnit prezenční výuky, se znovu, plni očekávání, navrátí do školních lavic. Co nového přinese nový školní rok? Co se budeme učit? Kam se posuneme? Podobné otázky určitě mají i učitelé a rodiče.

Vzdělávání v církevní škole: stojí to za to!

Žáci, rodiče a učitelé jsou, všichni společně, protagonisty vzdělávání v církevním školství, které je součástí školství českého. Co víme o těchto školách? Co nabízí? Jaká jsou jejich specifika a identita?

Církevní školy, jako školy v českém vzdělávacím systému, zajišťují kompletní vzdělávání prostřednictvím harmonického rozvoje žáka v jeho fyzických, psychických, kulturních, morálních a transcendentních (duchovních) rozměrech. Zároveň se vzdělávají ve všech oblastech – sociální, kulturní i vědecké – v široké souvislosti s životním stylem, zvyky a tradicemi společnosti, v níž škola působí. V multikulturním světě, ve kterém žijeme, učí respektovat ostatní, ale současně nabízí trvalé morální hodnoty jako je svoboda, respekt a vzájemné doplňování.

Katolická škola přijímá žáky v jejich konkrétní realitě. Uvědomuje si, že každý z nich je jedinečný, a proto podporuje život ve víře u každého z nich, ale i u učitelů, rodičů a zaměstnanců, vždy v duchu svobody. Vede neustálý otevřený dialog víry, kultury a vědy.

Tímto se katolická škola stává „místem pro evangelizaci, apoštolát a pastorační činnost“ se zvláštním důrazem na rozvoj duchovní dimenze člověka. Vedle zajištění vysokého stupně odbornosti mají učitelé svědčit o duchovních hodnotách (vzdělávání příkladem).

Práce církevních škol spočívá v partnerství mezi žákem a učitelem a v partnerství mezi učitelem a rodiči. Společenství také zahrnuje ostatní členy, včetně bývalých žáků a jejich rodičů, správních zaměstnanců a přátel školy. Proto by vyučující církevních škol měli být schopni týmové spolupráce, vzájemné vstřícné komunikace. Učitel je schopen přijímat všechny potřeby žáka a dokáže doporučit, co je pro něj nejdůležitější teď a tady. Snaží se vést neustálý dialog mezi žákem a jeho rodiči. Vzdělávání je chápáno jako doprovázení, společné hledání, vzájemná výměna, pokorné zprostředkování. Vzdělávání je výchovou k přátelství a pro přátelství, to znamená, že ten, kdo vzdělává, je blízký, věrný, obětavý a hlavně se učí vidět to nejlepší u každého žáka.

Vzdělávání v hodnotách směřuje k tomu, aby žák církevních škol byl: lidský a chápavý; svobodný a zodpovědný, vnitřní a přemýšlivý; pozorný a ochotný; přátelský a společenský; kritický a zodpovědný, otevřený k transcendenci (Bohu) a hlavně dobrý člověk.

P. Juan Provecho OSA
ředitel Školy sv. Augustina Praha


07. 09. 2020, RC Monitor 17/2020