Priest lives matter
Díky tzv. koronavirové krizi jsem letošní dovolenou strávil v naší krásné zemi a shodou okolností jsem navštívil dvě lázeňská města. Nebudu psát, která. A v obou jsem byl na nedělní bohoslužbě. Což mne dovedlo k zamyšlení, o něž se s vámi chci podělit. Zdá se, že být knězem v lázních má nepochybně svá specifika, dotyční důstojní pánové by jistě mohli vyprávět.
V tom prvém místě jsem vstoupil do chrámu, v němž vládlo velebné ticho. Všude pořádek, vhodná výzdoba. U oltáře kněz a dva ministranti, na kůru – jak jsem pochopil – varhanice a dvě zpěvačky. Mše svatá důstojná, kázání na čtyři minuty, k přijímání zpěv z Taizé, byli jsme „hotovi“ za 44 minut. Po mši svaté srdečný rozhovor kněze s varhanicí a věřícími, vše seriózní, důstojné, spořádané.
V tom druhém místě seděl kněz do poslední chvíle ve zpovědnici, zatímco se věřící modlili růženec a modlitbu za papeže, za kněze, za nemocné... Příchod kněze k oltáři zřejmě s trvalým jáhnem, kázání uvedeno oním starým dobrým „pochválen buď Ježíš Kristus“, na konci homilie stručné shrnutí několika větami. Obyčejná mešní píseň, kterou ovšem přítomní opravdu zpívají z plných plic. Před oltářem klekátko, takže kdo chce k přijetí Svátosti Oltářní pokleknout, může. Jiní přijímají ve stoje do úst, jiní na ruku. Přiznám se, že jsem rád poklekl. Mše trvala 61 minut. Pak ještě zpěv, závěrečná modlitba a srocení věřících před kostelem.
Zahlédl jsem toho druhého kněze po mši. Seděl na židli v rohu sakristie, zpocený, vyčerpaný, oddechující. Vypadal jako Šimon z Cyreny, když se vrátil z Golgoty domů a dostal od manželky vynadáno, co že se angažuje v nějakém nošení kříže.
Uvědomil jsem si, jaký byl v tom rozdíl. Ten první kněz mši svatou sloužil. Nepochybně platně, nepochybně požehnaně, nepochybně se vší vroucností, vážností a upřímností. Ten druhý kněz však spíše tu mši svatou obětoval. Ta první mše byla spíše obrazem Zeleného čtvrtku, radostným společenstvím kolem oltáře. Ta druhá byla spíše Velkým pátkem, mysteriem a snímáním hříchů přítomných věřících.
Žijeme v době, kdy musíme být rádi, že vůbec máme nějaké kněze, že máme kam chodit na bohoslužby. Kritizovat toho či onoho kněze jen kvůli tomu, že nám na něm to či ono nevyhovuje, je opovážlivost.
Ne všichni kněží dokáží strhávat davy, jsou různé povahy, mají různý přístup k životu i světu, mají různé zkušenosti, představy a priority ve svém kněžském působení. Ale právě na tom záleží, podle toho pak vypadá obraz jim svěřené farnosti. Proto bychom se měli zamyslet nad tím, jak jim v jejich těžkém povolání ulehčit. A měli bychom se za ně i za nová kněžská povolání modlit.
MUDr. Jan Toman
21. 09. 2020, RC Monitor 17/2020
Další zprávy
Aktuálně platná krizová opatření nezakazují veřejné konání bohoslužeb. Omezení volného pohybu účinné od čtvrtka 22. října, kterým se nahrazují dosavadní omezení, se nedotýká možnosti konat bohoslužby a účastnit se jich. Vláda výslovně umožňuje konání shromáždění podle zákona o právu shromažďovacím; pouze omezuje počet jejich účastníků na 100 osob. Každá bohoslužba je současně shromážděním podle zákona o právu shromažďovacím. A protože současné krizové opatření vlády nestanovuje pro bohoslužby zvláštní úpravu, je třeba použít úpravu obecnou....
V neděli 25. 10. od 10 hodin proběhne v Praze na Staroměstském náměstí u Mariánského sloupu opět řádně ohlášené shromáždění, jehož součástí bude mše svatá sloužená za nemocné a ty, kteří o ně pečují. Dle aktuálního krizového opatření vlády je počet účastníků shromáždění omezen na 100....
Je běžnou lidskou zkušeností, že dva mladí lidé, kteří jsou dlouho spolu a rozumí si, se zamilují, zahledí se do sebe, stále na sebe myslí, až se nakonec rozhodnou vzít se, uzavřou manželství a slíbí si věrnost a lásku na celý život. Je to požehnaný přirozený proces, a tak by to mělo i vždycky být. Ale, žel Bohu, není......
To je otázka, kterou si dnes klade nejenom generální ředitel České televize, ale i leckterý biskup. V případě generálního ředitele ČT se jedná o poměrně pochopitelnou starost. Do Rady České televize mu vplula mladá, talentovaná ekonomka, která je navíc naprosto nemanipulovatelná a svéhlavá. Podivně spíše působí manévrování českých a moravských biskupů, kteří ji do rady nejprve nominovali, aby se od ní následně distancovali. Podívejme se tedy na věc trochu zblízka....
Začíná nový školní rok. Po několika měsících, kdy se žáci nemohli účastnit prezenční výuky, se znovu, plni očekávání, navrátí do školních lavic. Co nového přinese nový školní rok? Co se budeme učit? Kam se posuneme? Podobné otázky určitě mají i učitelé a rodiče....
Tuto prosbu slýchávám při téměř každé modlitbě z úst malých a i větších kluků, když spolu v létě táboříme. Jednou už jsem jim to přátelsky vytýkal. Chápu jejich starost a volání po Boží ochraně před zlem, která k člověku patří, ale to vyjádření je přece jen příliš povšechné....
