Paní a dívky u oltáře
„Mezi 6.–10. rokem si hrají dívky i chlapci přednostně ve skupinách stejného pohlaví. Děti, které se nepřizpůsobí, jsou často vrstevníky odmítnuty. Kluci i v pozdějším věku, jaksi přirozeně ‚opovrhují‘ přítomností dívek ve svém kolektivu a naopak,“ říká vývojový psycholog.
Dívky bývají šikovnější a důslednější. Lépe čtou. Mají nadání na verbální i mimoslovní komunikaci. Rychleji dozrávají v sociálně zdatné osoby, které si umí omotat kolem prstu kohokoliv. V dospělosti se to mění, ženy potřebují rytíře a na spoustu věcí samy nestačí. Řím přišel s tím, že je třeba přepsat Kodex kanonického práva, a to tak, aby byla explicitně dovolena služba lektorátu a akolytátu ženám (které obojí dneska už mnohde vykonávají). Mnozí zajásali: otvírá se cesta k svěcení žen! Kardinál Schönborn upřesňuje, že „Svatý otec vyjasnil, že jde o laické služby, které nejsou nijak spojeny se svátostí kněžského svěcení.“ Pak je ale na místě otázka, co tím Řím fakticky sleduje a proč tento krok právě teď? V době, kdy je spíše nutné učit o nedotknutelné důstojnosti každého člověka, muže či ženy, protože jsou obrazem Boha a žádná „role“ na světě je nemůže umenšit, ale ani jim zaručit, že mohou být tím, čím jednoduše být z podstaty stvoření nemohou. Jsou místa, kde jsou běžně při mši svaté u oltáře slečny. Ale všimněte si – tam, kde dívenky ministrují, mizí kluci. Logické – nechtějí být těmi horšími. Vedle osmileté dívky se stejně starý ministrant cítí úplně k ničemu. Potřeba výsadního mužského (nebo ženského) kolektivu, popřená na jiných úrovních (školou počínaje), se vytratí. U ministrantek to nezůstává, vycestujeme-li například do Německa či do Velké Británie, kněz je v presbytáři vedle dvou, tří zralých aktivních žen, doslova na úrovni podřadného asistenta. Téma úcty k autoritě a v tomto případě tedy k osobě kněze, který je prvním v čele jemu svěřených farníků, by bylo na samostatný text. Na to tady teď není prostor. Ale varování v tom nepřehlédněme. Sv. Terezie z Lisieux na konci svého života napsala, že hluboce touží být knězem, ale také přijala „oběť“ toho, že k tomuto ideálu nikdy nedospěje. „V srdci Církve budu láskou.“ Takto učitelka Církve ukázala, že povolání ženy nemusí být o nic méně vznešené než povolání kněze.
Zdeňka Rybová
šéfredaktorka RC Monitoru
25. 01. 2021, RC Monitor 2/2021
Další zprávy
Začíná postní doba, a zdá se nám taková jiná v době různých omezení. Rezignovaně máme pokušení se do ní vůbec nepouštět. Říkáme si: stejně je tolik restrikcí, zákazů, téměř deprese a já si mám ještě něco odříct? Ale půst není o odříkání....
Bývá teď často slyšet, že křesťan není „chodič do kostela“. Je přece víc než to a jeho víra se osvědčuje mezi bližními, ne v bezpečí chrámu. Kvalita mého katolictví se prý nepozná z toho, že při mši pěkně pěju, ale spíš z toho, jak trpělivě se chovám vůči tupějšímu kolegovi a jak ve společenství s bližním zkouším svědčit o naději....
Málokdo si klade otázku: Přísluší nám lidem a stvoření, abychom vůbec jen uvažovali o tom, jestli Bůh existuje nebo ne, jestli má moc nad námi nebo ne? Máme k tomu nějaké oprávnění? Není to otázka, která nám nepřísluší?...
Vánoce za námi, Hromnice za dveřmi, v hlavě se mi ještě promítá vánoční drama: Bože, byl to opravdu dokonalý plán, jak skrýt nejdůležitější událost před těmi, kdo by mohli věci uškodit – ať se zlým úmyslem pronásledováním a zahubením klíčícího výhonku spásy, nebo jen z hlouposti roztrubováním a předčasným oslavením mesiáše....
V těchto dnech, kdy si připomínáme týden modliteb za jednotu křesťanů, bude jistě řečeno mnoho slov o důležitosti pokání a smíření, o skandálu, kterým rozdělení křesťanů pro svět bezpochyby je, o ekumenických aktivitách apod....
Voják se stará, voják má. Tak se to alespoň říkalo u oddílu vojskových raket, kde jsem byl před mnoha lety na vojně. Toto pořekadlo mne napadlo v době nedávné, když nám zavřeli kostely a kdy mne televizní přenosy až tak moc duchovně neuspokojily....
