Chodiči do kostela
Bývá teď často slyšet, že křesťan není „chodič do kostela“. Je přece víc než to a jeho víra se osvědčuje mezi bližními, ne v bezpečí chrámu. Kvalita mého katolictví se prý nepozná z toho, že při mši pěkně pěju, ale spíš z toho, jak trpělivě se chovám vůči tupějšímu kolegovi a jak ve společenství s bližním zkouším svědčit o naději.
Ano, jenže podobná úvaha může katolíka také dovést k závěru, že je zbytečné plýtvat na kostel časem a že pandemické mimořádnosti nejsou ponorem do marasmu, ale obohacující změnou. Vždyť v obýváku není zima a nevřeští tu cizí spratci a liturgie se dá zastavit, zrychlit, případně přehrát znovu. Takhle soukromě a bez publika, nerozptylován kostelochodiči kolem, mohu prý konečně zajet na hlubinu.
Tváří v tvář takovým názorům snad ani nelze – dnes ve věku velké virtualizace všeho – dostatečně často připomínat, že Bůh se nám nezjevil online, ale v těle, a že chce, abych jeho tělo tělem přijímal, abych se na něj díval a abych ho jedl, jak často jenom mohu. Digitální náboženství lidí, kteří svou hmotou jeden s druhým v lavicích nesousedí a kteří se hmotou svého Boha nesytí, se snadno může změnit v obdobu starověké gnóze, v herezi, která sebe samu označovala za pravé křesťanství a přitom pohrdala tím, co je čichatelné, hmatatelné, chutnatelné, viditelné a slyšitelné a považovala všechnu tu smyslovou skutečnost za smutné vězení duše.
Kéž křesťan není gnostikem, kéž Boha, který přišel v těle, svým tělem také oslavuje – svýma nohama, jimiž do kostela přijde, svýma rukama, jimiž se pokřižuje, svými koleny, na něž padne, a svým jazykem, kterým Pána přijme. A pokud něco z toho dočasně nejde, kéž alespoň teskní po dnech, kdy mohl být beztrestně chodičem do kostela a nehledá v přibouchnutých vratech chrámu uměle duchovní příležitost.
Václav Boleslavský
01. 03. 2021, RC Monitor 3/2021
Další zprávy
Pastýřský list ke slavnosti Zvěstování Páně: U příležitosti slavnosti Zvěstování Páně, která se slaví také jako Den nenarozeného života, se k věřícím obrátili čeští a moravští biskupové s pastýřským listem. Jeho plné znění rádi přinášíme pro jeho nadčasové poselství....
Ježíš věděl, jak skončí jeho triumfální vjezd do Jeruzaléma, ale učedníci neměli tušení, co se stane. Doprovázeli ho do Jeruzaléma s dobrým pocitem, protože ho vítali s pompou, měli radost, že se rozhodli kdysi vše opustit a jít za tímto velkým mužem....
„Milosrdenství je základním zákonem, který přebývá v srdci každého člověka hledícího upřímným zrakem na bratra, kterého na své životní pouti potká. Milosrdenství je cesta, která sjednocuje Boha a člověka, protože otevírá srdce naději, že jsme trvale milováni i navzdory hranicím, které způsobil náš hřích.“ (papež František, Bula Misericoridae Vultus, 11. 4. 2015)...
Co nejvíc působí na dnešní svět žijící v kultuře bez Boha, jakoby Bůh neexistoval a nebyl vůbec důležitý, je strach ze smrti, z neznámého. Někteří lidé ještě v nějakou nadpřirozenou bytost a moc věří, ale nepovažují ji za rozhodující sílu v jejich životě. Je to spíš nějaká záloha, bezpečnostní pojistka, ke které se dá v poslední chvíli (pokud to ještě ale stihneme) utíkat a se zachránit....
Letošní slavnost svatého Josefa je něčím mimořádná, a to zejména proto, že papež František vydal apoštolský list Patris corde a vyhlásil Rok svatého Josefa, který potrvá do 8. 12. 2021. V apoštolském listu nás Svatý otec vyzývá k „růstu v lásce k tomuto velkému světci a pobídka, abychom prosili o jeho přímluvu a napodobovali jeho ctnosti“....
Přijali jsme na čelo popelec na znamení obrácení a pokání. Otevřme tedy srdce pro oživující působení Božího slova. Postní doba – vyznačující se častějším nasloucháním tomuto Slovu, intenzívnější modlitbou, odříkavým, ukázněným a kajícným životním stylem – ať je nám pobídkou k obrácení a k upřímné lásce k bratřím i sestrám, zvláště těm potřebným. Ať nás vede Maria, bdělá a poslušná panna a pokorná služebnice Páně, abychom my tak mohli dojít v obnoveném duchu k radostnému slavení Velikonoc....
