EVROPA

Voliči v Irské republice 25. května hlasovali v referendu o tom, zda má být rozšířen přístup k potratům. Osmý dodatek, který byl k ústavě připojen v roce 1983, „přiznává právo na život nenarozeným a s patřičným ohledem k právu na život matky zaručuje, že bude ve svých zákonech respektovat a – je-li to možné – toto právo svými zákony bránit a hájit“, takže povoluje potrat pouze v případě ohrožení života matky. A právě na tento dodatek se vláda irských voličů ptala s tím, že premiér Leo Varadkar vyzval své příznivce, aby „důvěřovali ženám“.

Nové stanovy pro Dikasterium pro laiky, rodinu a život obsahují oproti původní směrnici z roku 2016 řadu dodatků a nabízejí pohled na to, jak se vyvíjejí priority tohoto pontifikátu. Přepracované stanovy kladou nově důraz rovněž na synodalitu, mladé lidi, ženy a pastorační péči o ty, kdo se žijí v „iregulárních“ svazcích. Vešly v platnost 13. května, na svátek Panny Marie Fatimské.

Ve chvíli, kdy tento píšu článek, je (nebo byl) osud dítěte Alfieho Evanse v Anglii otevřený. Patří mezi „zprávy dne“ a je třeba o tomto příběhu vědět dvě věci. Zaprvé, všechny zprávy z medií jsou podezřelé, včetně těch, u kterých by si čtenář přál, aby byly pravdivé. Dokonce i novináři s dobrou vůlí, kterých je často nedostatek, si pletou důležité detaily.

Zatímco právníci rodiny Alfieho Evanse a Dětské nemocnice Alder Hey bojují u soudu ohledně budoucnosti třiadvacetiměsíčního chlapečka, probudil se o něj nový obrovský zájem. Soudce rozhodující v tomto případu zakázal rodině přepravit Alfieho do Itálie, kde by mohl podstoupit léčbu a případnou experimentální léčbu jeho vzácného degenerativního neurologického onemocnění. Stále se čeká na rozhodnutí, zda si rodina bude moci vzít Alfieho domů. Ale Alfieho otec Tom se obává, že než soud rozhodne, jeho syn zemře hladem, protože mu nemocnice odpojila výživu.

Evropa skomírající únavou a na hony vzdálená svým původním ideálům. Evropa, která prozřela z iluzí. Zploštělý a zmítaný kontinent, obývaný tekutou a bezbarvou společností bez vůně a zápachu, která se uzpůsobila jedinému, uniformnímu myšlení. Tento veskrze nelítostný obraz našeho světadílu podává devátá zpráva o stavu sociální nauky katolické církve ve světě, kterou v Římě představilo Observatorium sociální nauky Církve kardinála Van Thuâna, působící v severoitalském Terstu (Europa: la fine delle illusioni; Cantagalli, Siena 2018).

Přestože Gerhard Ludwig Müller již není prefektem Kongregace pro nauku víry: „Kardinál není nikdy v důchodu“ – o tom je přesvědčen jeho přítel a zastánce Benedikt XVI.