Evropský soud pro lidská práva: rozvod není lidské právo

Je to vzácný případ, kdy ESLP, jinak známý svým soudním aktivismem, odolal pokušení rozložit základní instituci, jako je manželství a rodina.

V případě Babiarz proti Polsku (podání č. 1955/10) soud rozhodl, že články 8 a 12 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv nesmí být vykládány tak, jako by zahrnovaly právo žadatele na rozvod s manželkou a oženit se s jinou ženou (se kterou už má dítě), jestliže jeho manželka nesouhlasí a pokud její chování rozvod neospravedlňuje. Jednodušeji řečeno: neexistuje žádné „právo na rozvod“.

Rozhodující pasáž rozsudku říká toto:

„Soud si je dobře vědom toho, že žadatel má dceru se svou novou partnerkou, že žije ve stabilním vztahu a že příslušné vnitrostátní soudy uznaly úplný a nezvratný rozpad jeho manželství. To však nic nemění na skutečnosti uvedené výše. Uvažovat jinak by znamenalo, že žádosti o rozvod by muselo být vyhověno bez ohledu na procesní a věcné normy vnitrostátních zákonů o rozvodu tím, že se člověk prostě rozhodne opustit manžela nebo manželku a mít dítě s novým partnerem. Ačkoli podle článku 8 jsou rodiny a vztahy de facto chráněny, tato ochrana neznamená, že jim musí být přiznáno zvláštní právní uznání. Netvrdí se, natož aby bylo prokázáno, že nemožnost dosáhnout rozvodu a právní fikce trvání manželství zabránila žalobci v uznání jeho otcovství ve vztahu k dítěti, které má s A. H.

Soud je toho názoru, že pokud ustanovení této úmluvy nelze vykládat jako záruku možnosti dosáhnout rozvodu v rámci vnitrostátního práva, tím spíše je nelze vykládat jako závazné pro příznivý výsledek v rozvodovém řízení zahájeném podle ustanovení daného zákona umožňujícího rozvod.“

11. 01. 2017, Agenda Europe