sv. Eliáš Thesbita / čt 20. červenec 2017

Za času panování krále Achaba vystupoval jako obhájce víry v jediného Boha a ve... (pokračování)

Na cestě ke svatosti: Devítičlenná rodina vyvražděna za ukrývání Židů v Polsku

Józef a Wiktoria Ulmovi byli spolu se svými sedmi dětmi za druhé světové války zavražděni za to, že ukrývali Židy. Na počátku letošního roku Vatikán umožnil, aby jejich beatifikační proces probíhal odděleně od procesu skupiny polských mučedníků. Proces, který by se nyní měl urychlit, vede polská arcidiecéze Przemyśl. Nyní probíhá beatifikační proces celé devítičlenné rodiny Ulmových.

Na cestě ke svatosti: Devítičlenná rodina vyvražděna za ukrývání Židů v Polsku

Německá policie vnikla do domu Józefa a Wiktorie Ulmových 24. března 1944 za úsvitu. O chvíli později se ozvalo několik výstřelů. Nejprve bylo zabito všech osm Židů, kterým rodina Ulmových poskytla úkryt. Poté Němci zabili čtyřiačtyřicetiletého Józefa a dvaatřicetiletou Wiktorii, která byla těhotná. Jeden ze svědků tohoto masakru vzpomínal: „Ve chvíli popravy byly slyšet výkřiky a nářek. Děti volaly své rodiče, kteří už byli zavražděni. Byl to srdcervoucí pohled.“

O několik minut později velitel skupiny poručík Eilert Dieken nařídil, že mají být postříleny i děti, aby „obec neměla problémy“. Rozkaz byl vykonán a děti byly na místě zastřeleny: Stasia (8 let), Basia (6 let), Władzio (5 let), Franuś (4 roky), Antoś (3 roky) a Marysia (1,5 roku).

Po několika dnech několik mužů z vesnice za příkrovu tmy vykopalo těla Ulmových a pohřbilo je v rakvích. Jeden z Poláků vzpomínal: „Když jsem ukládal tělo Wiktorie Ulmové do rakve, viděl jsem, že byla těhotná. Své tvrzení zakládám na skutečnosti, že bylo vidět hlavičku a prsa nenarozeného dítěte.“ V roce 1945 byla jejich těla pohřbena na farním hřbitově.

Józef a Wiktoria

Józef Ulma se narodil roku 1900 v Markowé. V době dospívání byl členem mešního svazu diecéze Przemyśl. Působil také ve Sdružení katolické mládeže, v polské jednotě mládeže „Wici“ a v místní sekci zemědělského vzdělávání v Przeworsku. V roce 1929 nastoupil na státní zemědělskou školu, kde se věnoval jedné ze svých vášní – zahradnictví a pěstování zeleniny. Měl školku ovocných stromů v Markowe a pěstoval včely a housenky bource morušového. Získal ocenění za „inovativní konstrukce včelích úlů a včelařských nástrojů“ a za „příkladnou farmu bource morušového a grafy ilustrující životní cyklus tohoto hmyzu“.

Další (a vlastně největší) Józefovou vášní bylo fotografování. Jeho oblíbený fotoaparát je dnes vystaven v Muzeu rodiny Ulmových - Poláků zachraňujících Židy za druhé světové války. Pořídil s ním tisíce snímků a mnohé z nich přečkaly válku. Velmi rád fotografoval členy své rodiny. Dnes si můžeme prohlížet fotografie bezstarostných batolat a malých dětí pobíhajících bosky v trávě, chlapce, jak se koupe, nebo Wiktorie pomáhající s domácími úkoly nebo hnětoucí těsto. Na některých fotografiích je zachycen i Józef, elegantní muž s knírem. Na jedné z nich mu manželka sedí na klíně a my můžeme vidět, že mezi nimi existovalo silné citové pouto.

Józef se s Wiktorií oženil v roce 1935. Wiktoria Niemczak (nar. 1912) rovněž pocházela z Markowe. Byla velmi nadaná, hrála ochotnické divadlo a navštěvovala přednášky na Lidové univerzitě v Gacii. Během devíti let manželství se páru narodilo šest dětí: Stanisława (nar. 1936), Barbara (nar. 1937), Władysław (nar. 1938), Franciszek (nar. 1940), Antoni (nar. 1941) a Maria (nar. 1942). Jejich sedmé dítě mělo přijít na svět na jaře roku 1944. Když se rodina rozrůstala, koupili Ulmovi v roce 1939 5 hektarů půdy v obci Wojsławice u Sokalu. Plánovali, že se tam přestěhují, ale vypuknutí druhé světové války jejich plány zmařilo.

Samaritáni

Kromě fotografií po Ulmových zbyly také knihy, které svědčí o jejich zájmech - například o využití větru při pěstování plodin, o australských domorodcích, příručka o fotografování a zeměpisný atlas. Na poličce také ležela Bible. Kdosi (Józef nebo Wiktoria) v ní podtrhl několik veršů červenou tužkou: „Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí a miluj svého bližního jako sám sebe“ (Lk 10, 27-28) a  „Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem; přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl ho do hostince a tam se o něj staral“ (Lk 10, 33-34).

Ulmovi byli velmi zbožní a aktivní členové své farnosti. Władysław Ulma později vzpomínal, že jeho bratr Józef často říkal: „Někdy je těžší prožít důstojně den než napsat knihu.“ Nevíme však, zda se Ulmovi rozhodli pomáhat Židům právě kvůli přikázání lásky. Museli znát mnoho Židů, protože v Markowe, tehdy jedné z největších vesnic v Polsku, žilo asi 30 židovských rodin. Většina místních Židů byla vyvražděna. Přežili jen ti, kterým se podařilo ukrýt se v domech místních sedláků.

Pravděpodobně v druhé polovině roku 1942 nalezlo osm Židů bezpečný úkryt v domě rodiny Ulmových. Jednalo se o rodinu Szallových z města Łańcut (obchodník s dobytkem a jeho čtyři synové) a Golda Grünfeldová a Layka Didnerová se svou dcerou. Možná byli Ulmovi rádi, že získali několik zemědělských pomocníků (Szallovi jim pomáhali vydělávat hovězí kůže). Rozhodně jim nešlo o peníze, protože později byly na těle jedné z židovských žen nalezeny cennosti.

Není přesně známo, jak byl úkryt odhalen, ale je pravděpodobné, že je zradil policista Włodzimierz Leś. Pomáhal Szallovým v nedalekém Łańcutu. Když byla situace nebezpečná, Židé se ukryli v domě Ulmových a nechali značnou část svého majetku u Leśe. Policista jim ho nevrátil, a tak se Židé místo toho pokusili obsadit jednu z jeho nemovitostí.

Leś pravděpodobně před tím, než udal Szallovy, navštívil rodinu Ulmových pod záminkou pořízení fotografií na jakési dokumenty. On sám zemřel nedlouho poté, zastřelen příslušníky odboje.

Beatifikační proces

V roce 1995 bylo Józefu a Wiktorii posmrtně uděleno vyznamenání Spravedliví mezi národy. Roku 2003 byli zahrnuti do skupiny 122 polských mučedníků druhé světové války, jejichž beatifikační proces byl tehdy zahájen. Diecézní fáze procesu byla uzavřena v květnu 2011 v diecézi Pelplin.

V březnu 2017 kongregace pro svatořečení rozhodla vyhovět žádosti arcibiskupa Adama Szala z Przemyśle a vyloučila rodinu Ulmových z kolektivního procesu, což znamená, že další kroky v procesu budou prováděny nezávisle. Brzy se dozvíme jméno postulátora, který bude zastupovat arcidiecézi Przemyśl před římskou kongregací. Bude pověřen přípravou positio, spisu obsahujícího dokumenty a svědectví potvrzující, že Ulmovi zemřeli mučednickou smrtí.

V diecézní fázi procesu bylo rozhodnuto zahrnout do něj i šest dětí Ulmových kvůli víře jejich rodičů. Probíhá rozhodování ohledně dítěte, které zemřelo v matčině lůně. Podmínky vztahující se ke svatořečení a blahořečení jasně stanoví, že kandidát, jenž má být prohlášen za svatého nebo blahoslaveného, musí být znám pod svým křestním jménem a příjmením. Vatikánská kongregace nakonec rozhodne, zda i nejmladší člen rodiny Józefa a Wiktorie bude považován za mučedníka. Případ pozvednutí celé rodiny k poctě oltáře zatím nemá v Církvi obdobu.



02. 07. 2017, |Aleteia