Alfie versus stát

Ve chvíli, kdy tento píšu článek, je (nebo byl) osud dítěte Alfieho Evanse v Anglii otevřený. Patří mezi „zprávy dne“ a je třeba o tomto příběhu vědět dvě věci. Zaprvé, všechny zprávy z medií jsou podezřelé, včetně těch, u kterých by si čtenář přál, aby byly pravdivé. Dokonce i novináři s dobrou vůlí, kterých je často nedostatek, si pletou důležité detaily.

Zadruhé, jedná se o neúplný příběh. Alfie možná zemře, než tento článek vyjde; a nebo bude žít třeba ještě v září. Upřímně se modlím, aby stále vzdoroval a zůstal naživu. Ale když jeho „onemocnění“ nerozumí ani lékaři v liverpoolské nemocnici Alden Hay, kdo tedy může znát diagnózu?

Tento příběh může „na povrchu“ vypadat naprosto jasně. Zdá se, že dítě v britské nemocnici umírá. Britské soudy rozhodly, že mu musí být „dovoleno“ umřít – tím, že bude odpojeno od zařízení pro podporu základních životních funkcí, přestože rodiče se ho zoufale snaží zachránit. Je přistaveno italské letadlo, připravené dopravit ho do Itálie, a lékaři v římské nemocnici Bambino Gesu jsou ochotni Alfieho přijmout. Vatikán nabídl úhradu všech nákladů. Ale britský soudce rozhodl, že toto nesmí být povoleno, a jeho nadřízení u evropského soudu se pod toto rozhodnutí okamžitě podepsali.

Stojí za zmínku, že soudce Nejvyššího soudu Anthony Hayden je prominentním členem Bar Lesbian and Gay Group („BLAGG“) a spoluautorem příručky Děti a homosexuální rodiny, a že Alfieho zastupuje pro-life a prorodinná organizace Christian Legal Centre – jedná se tedy o dvě radikálně protikladné pozice, o kulturu smrti proti kultuře života. Jaké asi mělo Christian Legal Centre šance?

V úterý bylo dítě „odpojeno“. Ale když píšu tato slova, stále dýchá a jeho otec oznámil, že Alfie dobře reaguje na matčino hlazení.

Dítě bylo „diagnostikováno“ tak, že trpí neznámým degenerativním onemocněním mozku, když před několika měsíci upadlo do hlubokého kómatu. Monitory ukazují rozsáhlé poškození mozku – domnívám se, že tato zpráva je správná – a předpokládaná příčina se v lékařské tradici opakuje přinejmenším od Hippokratových dob. Neznamená to, že příčině rozumíme a že odpojení malého pacienta od ventilátoru, hydratace a výživy nebude znamenat pokrok ve sledování.

Otec dítěte i ošetřující lékaři z neznalosti nesprávně používají termín diagnóza. Ale myslím, že Hippokratés by souhlasil, že neznalost je běžná a vědomosti jsou vzácné. Je však nutno zdůraznit, že nediagnostikování nemůže být „chybnou diagnózou“. Obě strany se navzájem vedou k omylům.

V našem statečném novém světě „eutanázie“ nejprve zabíjíme a teprve potom klademe otázky. Z bezbožného hlediska může být jediným kritériem pro morální rozhodování fyzická nebo psychická bolest. „Kvalita života“ je označením pro nepřítomnost bolesti. Její přítomnost nyní může být rozsudkem smrti. Lidé mohou být udržováni při životě nebo usmrcováni podle veterinárních zásad.

Jak spolu s dalšími již dlouhou dobu tvrdím, legalizace potratu nevyhnutelně vede právě k takovýmto důsledkům. Říkali jsme, že když si lidé včetně jejich vlastních matek budou moci vybírat a rozhodovat, které nenarozené dítě je „chtěné“ (a je tudíž morálním ekvivalentem lidské bytosti) a které „nechtěné“ (a je tudíž morálním ekvivalentem nemocné kočky), brány pekelné se otevřou dokořán. A podívejte se, co se nyní děje.

Ačkoli všechny „životní problémy“ mají emocionální důsledky, skutečnost zůstává skutečností. Bez přísných, absolutně platných kritérií v otázkách života a smrti jsme všichni ztraceni. Myšlení je na všech stranách nahrazeno pocity. Naše (odvážím se říci Bohem dané) instinkty jsou normálně na straně přežití, ale když je zrušena samotná hodnota lidského života – každého lidského života, ne jenom některého – je možné cokoli.

Alfie má (úžasné) rodiče, kteří jsou katolickými dělníky, a nespočet podporovatelů, kteří jsou jednoznačně pro-life. Ti všichni jsou státními úřady obviňováni z „emocionalismu“. Jsem si jist, že jsou vinni. „Optika“ tohoto případu je pro britské lékařské a právní instituce velmi nepříznivá, což do jisté míry vysvětluje, proč je tento případ v liberálních mediích, jako je například BBC, zlehčován. A „zveličován“ v některých pravicových bulvárních tiskovinách.

I na druhé straně jsou emoce. Patří k nim pohrdání věřícími křesťany a v obecnější rovině těmi, kdo trvají na tom, že lidský život je posvátný. Samolibost zračící se v jazyce mnoha novinářů je obvykle dokonale charakterizuje, ač si toho sami možná nejsou vědomi. Ale je to naprosto zřejmé jejich terčům.

A znovu zde přichází do hry „potratové pravidlo“. Těm, kdo prohrávají v boji o zachování naší civilizace, je upíráno právo na vlastní názor. Jsou to „neosoby“ pro každého od vládních úředníků přes módní právníky až po mluvící hlavy z medií.

Proto, abychom uvedli názorný příklad, je prezident Trump považován za nelegitimního: protože ho zvolili lidé z té „zaostalé“ části země, jejichž hlasy by se neměly počítat; lidé, kteří koneckonců „měli být potraceni“. Taková situace je v podstatě ve všech západních zemích. A reakci neosob na jejich odosobňovatele bylo možno předvídat.

Policie mezitím vytvořila kordon před nemocnicí Alden Hay, aby zvládla „nemyté“ odpůrce toho, co je v podstatě státem nařízené zabíjení.

A jakýsi šéfinspektor Chris Gibson varoval, že příspěvky na sociálních sítích jsou sledovány a že „jakékoli přestupky, včetně škodlivé komunikace a ohrožujícího chování, budou vyšetřovány a v nezbytných případech proti nim bude zakročeno.“

Jinými slovy, Velký Bratr bedlivě sleduje, co říkáte.

I to se dalo předpokládat. Když se přijímají opatření, která jsou contra naturam, je nutné jejich dodržování vynucovat. Obránci starého pořádku musí být umlčeni, ze strachu, že by se mohli organizovat.

Pro ty, které nazývám „post-potratoví liberálové“, nesouhlas již není záležitostí svobody slova. Je to akt vzpoury proti jejich diktatuře relativismu.

Alfie musí zemřít, a ti, kdo mají jiný názor, jsou zapřisáhlými nepřáteli státu.

27. 04. 2018, First Things