sv. Kornélius / so 20. říjen 2018

Byl římským důstojníkem v Césareji. Pro svou snahu přiblížit se k Bohu modlitbo... (pokračování)

Kardinál Brandmüller: Propagátoři kněžského svěcení žen jsou heretici a exkomunikovaní

Kardinál Walter Brandmüller – jeden ze čtyř kardinálů, kteří sepsali dubia – v německých novinách Die Tagespost zveřejnil komentář, kterým reagoval na nedávná tvrzení, jež přednesla pravá ruka kancléřky Angely Merkelové Annegret Krampová-Karrenbauerová. A zejména na její výzvu k svěcení žen v katolické církvi. Brandmüller důrazně uvádí, že otázka kněžství žen byla autoritativně vyloučena papežem Janem Pavlem II., a že tudíž kdokoli, kdo trvá na této záležitosti – včetně jáhenského svěcení žen – „opustil základy katolické víry, naplňuje prvky hereze, a důsledkem toho je vyloučení ze společenství Církve – exkomunikace“.

Kardinál Brandmüller: Propagátoři kněžského svěcení žen jsou heretici a exkomunikovaní

Jak server Onepeterfive oznámil již dříve, Annegret Krampová-Karrenbauerová – která je přezdívána „Mini Merkelová“ a o níž se tvrdí, že se pravděpodobně stane nástupkyní Merkelové ve vedení strany – prohlásila nedávno v rozhovoru pro list Die Zeit, že „je to naprosto jasné: ženy musí přijmout vedoucí postavení v Církvi“ a dodala, že „si dokáže velmi dobře představit, že bude existovat kvóta žen pro katolickou církev“. A to nejdůležitější je, že jako generální sekretářka Křesťanskodemokratické unie (CDU) dokonce volá po kněžství žen: „Přeji si, aby se začaly světit ženy.“ Ale jelikož vidí, že splnění tohoto požadavku stojí v cestě překážky, soustředí se nyní Krampová-Karrenbauerová „na realističtější cíl, na ženský diakonát“, „na skutečný diakonát“, tedy na údajné svěcení.

Kardinál Walter Brandmüller reagoval na tato tvrzení s rozhořčením. Řekl, že „je překvapivé – nebo vlastně ani není? –, s jakou zarputilostí jsou v německém katolicismu vědomě udržována při životě jistá témata.“ Tato témata jsou „stále stejná: kněžské svěcení žen, celibát, intercommunio, nový sňatek po rozvodu. A nedávno k nim byl ještě přidán souhlas Církve s homosexualitou.“ Zatímco někteří si od těchto změn slibují „katolické jaro“, vysvětluje kardinál, německá evangelická církev – kde všechny tyto požadavky byly uskutečněny – nám nyní může předvést, že takovéto požadavky „mají opačný efekt a vedou k vyprázdnění kostelů“.

Tento německý kardinál a uznávaný církevní historik ve svém komentáři Krampové-Karrenbauerové připomněl, že katolická církev není „lidská organizace“. Církev je naopak společenstvím těch, kdo věří v Ježíše Krista, a to se „zakládá prostřednictvím svátostí“. Církev žije, dodal kardinál, v souladu s „formami, strukturami a zákony, které jí dal její Božský zakladatel a které žádný člověk nemá moc změnit – tedy ani žádný papež ani žádný koncil“.

Brandmüller nám připomíná, že papež Jan Pavel II. 22. dubna 1994 ve své apoštolské exhortaci Ordinatio Sacerdotalis definoval „dogma, jež bylo po 2000 let samozřejmé, ale které je v poslední době zpochybňováno feministickými aktivistkami“. Kardinál cituje slova Jana Pavla II.: „Mocí svého úřadu být posilou svým bratřím […] prohlašuji, že Církev nemá žádnou moc udělovat kněžské svěcení ženám a že toto rozhodnutí mají s definitivní platnosti přijmout všichni věřící Církve.“

Kardinál Brandmüller vysvětluje, že toto papežské prohlášení – kde papež výslovně odkazuje na svou autoritu a kde se vyjadřuje k záležitostem víry pro celou Církev a činí „definitivní rozhodnutí“ „závazné pro všechny věřící“ – „splňuje všechny předpoklady nezbytné pro neomylné, to znamená neodvolatelné, dogmatické rozhodnutí.“ V této souvislosti kardinál uvádí výše zmíněné tvrzení, že ti katolíci, kteří trvají na kněžství žen (stejně jako na svěcení diákonek), „opustili základy katolické víry“, a tím pádem upadli do hereze, jež má za následek vyloučení ze společenství Církve – exkomunikaci.“ Důležité je, že Brandmüller vztahuje toto tvrzení nejen na laiky, ale také na duchovní: „To je třeba říci se vší vážností – i o těch, kdo zastávají církevní úřady.“ Není to otázka osobního názoru, dodal, ale jedná se o „dogma zjevené samotným Bohem“ a o „Církev Ježíše Krista, který je jejím jediným Pánem“.

Kardinál Brandmüller uzavírá tento důležitý věroučný komentář následující otázkou:

A na závěr ještě jedna otázka – Jak je možné, že od doby revoluce roku 1968 (hluboké kulturní revoluce 60. let) se tato výše zmíněná témata stále znovu a znovu přetřásají, přestože na ně učitelský úřad dal jasné teologické odpovědi? Kdo je ten, kdo si tu stále znovu a znovu přihřívá svou agendu?

Není to poprvé, co kardinál Brandmüller projevil ochotu hovořit jasně, plamenně a s autoritou. Jak si možná mnozí vzpomenou – uprostřed rozhovorů ohledně synody o rodině trval na tom, že ti – a třeba i duchovní –, kdo chtějí změnit učení Církve o rozvedených, kteří uzavřeli nové „manželství“, jsou heretici. Tehdy řekl:

Stejným způsobem se každá pastorační praxe musí řídit Božím slovem, nechce-li selhat. Změna učení, dogmatu, je nemyslitelná. Ten, kdo tak vědomě činí nebo to naléhavě vyžaduje, je heretik – i kdyby byl oděn do římského purpuru.

Později, v říjnu roku 2017, tento německý kardinál objasnil, že ti, kdo tvrdí, že rozvedený katolík může uzavřít nový, kvazi-manželský svazek, je exkomunikován.

Tehdy řekl: To znamená, že ten, kdo tvrdí, že člověk může mít nový vztah, ačkoli jeho manželka stále žije, je exkomunikován, protože to je bludné učení, hereze.

Toto prohlášení dále vysvětlil: „Pokud si tedy někdo myslí, že může odporovat dogmatu definovanému obecným koncilem [Tridentským koncilem], pak je to jistě přespříliš.“ A Brandmüller poté dodal: „A právě to se nazývá hereze – a za následek má vyloučení ze společenství Církve, protože takový člověk opustil společné základy víry.“

Připomínáme, že biskup Athanasius Schneider v rozhovoru s Onepeterfive pronesl velmi podobné výroky o herezi a exkomunikaci, pokud jde o diakonát a kněžství žen. Kvůli dalšímu posílení nás všech v pravdě víry proto uvádíme jeho delší, upřímný a potvrzující citát: Bůh ustanovil svátost kněžského svěcení (sacramentum ordinis) tak, že může být udělena pouze mužům. Církev nemá moc změnit tuto zásadní vlastnost této svátosti, protože nemůže měnit podstatný aspekt svátostí, jak učí Tridentský koncil (viz sess. 21, kap. 2). Papež Jan Pavel II. prohlásil, že nemožnost světit ženy je neomylným učením řádného obecného magisteria (srov. apoštolský list Ordinatio sacerdotalis, č. 4), tudíž se jedná o zjevenou Boží pravdu náležející k pokladu víry (srov. Odpověď Kongregace pro nauku víry z 28. října 1995).

Ten, kdo tvrdošíjně pochybuje o zjevené pravdě nebo ji popírá, dopouští se hříchu hereze. A pokud tak činí veřejně a zatvrzele, stává se tento hřích kanonickým zločinem, který má za následek samočinnou exkomunikaci (latae sententiae). Existuje řada duchovních, a dokonce zastávajících biskupský úřad, kteří v současné době takto hřeší, a tím se neviditelně vyčleňují ze společenství katolické víry. Lze na ně s jistotou aplikovat tato Boží slova: „Nezůstali s námi, aby vyšlo najevo, že nepatří všichni k nám“ (1 Jan 2,19). Žádný papež ani ekumenický koncil nemůže povolit svátostné svěcení žen (ať už jáhenské, kněžské nebo biskupské).

A na závěr ještě jeden, tentokrát povzbudivější citát biskupa Schneidera. V jiném rozhovoru totiž řekl, že ti, kdo zastávají bludná učení, sice mohou mít „správní moc“, ale „my máme víru“. A tato víra „přetrvá“.

Pokud jde o pravdu, nezáleží na počtu, ale pravda sama zvítězí. Ve 4. století byla jen hrstka neariánských biskupů, mohli jste je spočítat na prstech, a přesto měli podporu věřících.



03. 06. 2018, One Peter Five

HLEDÁME
spolupracovníky, někoho šikovného a spolehlivého, s dobrým názorem a smyslem pro maličkosti i pro humor. Někoho, kdo nevěří na Murphyho zákon
"Nikdy nebuď první. Nikdy nebuď poslední. Nikdy se na nic nehlas dobrovolně."
redakce@rcmonitor.cz

Dobrý časopis


pdf >        archiv >