sv. Jana Frémiot de Chantal / st 12. srpen 2020

Pocházela ze šlechtické rodiny v Burgundsku. Jako dcera představeného parlamentu se provdala za barona de Chantal. Když ten na následky postřelení při honu zemřel, zůstala se čtyřmi dětmi u tchána, kde zakoušel... (pokračování)

J. K. Rowlingová a mohutná debata o identitě

Je vždycky cenné říkat pravdu. Čistky běží na plné obrátky. Davy svrhávají sochy historických postav, televizní streamovací služby usilovně odstraňují potenciálně urážlivé zábavné pořady a univerzity se o překot zříkají svých bývalých mecenášů.

J. K. Rowlingová a mohutná debata o identitě

Nyní se k tomuto nejnovějšímu trendu rozhodla připojit komunitní škola Weald Community School v Západním Sussexu, když upustila od svého plánu pojmenovat jednu ze svých budov na počest spisovatelky J. K. Rowlingové. Člověk by si myslel, že žena, která pro celou jednu generaci nově oživila dětskou literaturu, bude hodna toho, že po ní bude pojmenována budova, ale vedení školy evidentně zastává odlišný názor.

Jde tu jen o nejnovější obrat v pokračujícím sporu kvůli zjevně skandálnímu tvrzení Rowlingové, že existuje něco jako biologické pohlaví. Přičiněním aktivistů odhodlaných prosadit nový druh reality se vyslovení pravdy stalo nebezpečným činem. Liberální demokracii nelze udržet, pokud se ze strachu, že budeme „zakázáni“, nebudeme moci otevřeně vyjadřovat. Rowlingová to ví a jedná správně, když nekapituluje před těmi, kdo se ji zastrašováním pokouší umlčet.

Všechno to začalo před několika lety, kdy Rowlingová na Twitteru náhodně dala svůj „lajk“ pod příspěvek feministky s genderově kritickým pohledem. Bylo to pochopeno jako důkaz její transfobie a stala se terčem útoků internetových aktivistů a tisku LGBT. Hlavní rozbuškou bylo, že daňová expertka Maya Forstaterová prohrála loni v prosinci soudní při, kterou se svými zaměstnavateli vedla kvůli svému neoprávněnému propuštění. Dostala vyhazov poté, co vyjádřila svůj odpor k chystaným vládním dodatkům k zákonu o uznání pohlaví, jež měly translidem umožnit určovat si opačné pohlaví bez konzultace s lékařem. Rowlingová jí na Twitteru vyjádřila podporu hashtagem #IStandWithMaya (Stojím při Maye) a slovy: „Oblékejte se, jak je vám libo. Nazývejte se, jak chcete. Spěte s jakýmkoli plnoletým dospělým, který o to bude mít zájem. Žijte ten nejlepší život v pokoji a bezpečí. Ale vyhazovat ženy z práce za to, když řeknou, že pohlaví opravdu existuje?“

Reakci to vyvolalo bouřlivou. Radikální transgenderoví aktivisté, proslulí svou brutalitou a zastrašovacími taktikami, zasypali Rowlingovou výhrůžkami a misogynními urážkami. Samo sebou se rozumí, že toto chování lze stěží označit jako typické pro translidi jako celek, a mnozí slušní translidé vyjádřili zděšení nad tím, jak takové jednání poškozuje jejich vnímání veřejností. Situace se ještě víc vyostřila zcela nedávno, když Rowlingová kritizovala určitý článek za to, že v něm bylo použito slovní spojení „lidé, kteří menstruují“, a nikoli slovo „ženy“. Následné urážky dosáhly vrcholu; mnozí z těch, kdo se uchýlili k výpadům nejtěžšího kalibru, setřídili své komentáře na webové stránce medium.com pod názvem „JK Rowling and the trans activists: a story in screenshots“ (J. K. Rowlingová a transgenderoví aktivisté: příběh poskládaný ze snímků obrazovky). Někteří dřívější fanoušci Harryho Pottera zašli tak daleko, že spálili své výtisky knih od Rowlingové. Kdyby bývali znali jejich minulost, možná by se byli víc zamysleli nad optikou takového kroku.

Nyní Rowlingová na svých webových stránkách zveřejnila delší vyjádření, v němž nastínila svůj myšlenkový postup v souvislosti s tímto tak kontroverzním tématem. Vysvětlila, jak ji její zkušenosti oběti domácího násilí přivedly k zájmu o transgenderovou problematiku a o feministkami vznášené obavy, že v důsledku možnosti samostatně si určovat pohlaví přestanou být místa určená pouze pro jedno pohlaví bezpečná. Ti, kdo čtou prohlášení Rowlingové s otevřenou myslí, by z něho rozhodně nemohli vyvodit, že k translidem cítí nenávist nebo že vůči nim chová předsudky – a přesto mnozí dospěli právě k takovému udivujícímu závěru. Situaci nepomáhá ani to, že Rowlingovou za její názory pranýřují hvězdy z filmů o Harrym Potterovi – Daniel Radcliffe, Eddie Redmayne a Emma Watsonová.

Jak se dalo očekávat, tito herci papouškovali běžné mantry, jako například, že „transženy jsou ženy“. To je běžná taktika těch, kdo se nechali omámit ideologií sociální spravedlnosti. Místo aby se otevřeli pro diskusi o těžkých otázkách, mají sklon vynášet tvrzení a nepřátelsky vyhrožovat každému, kdo jejich postoj zpochybní. Teze, že „transženy jsou ženy“ představuje počátek debaty, ale lidé jako Radcliffe s ní nakládají jako s nevyvratitelnou pravdou. Když někdo požaduje, aby veřejnost podporovala určitý názor, aniž by se o něm vůbec pokusil lidi přesvědčit – zvlášť pokud jde o názor, který až do nedávna v podstatě nikdo netoleroval –, je vždy pravděpodobné, že tím vyvolá odpor. Tento přístup hraje v neprospěch snah o rovná práva pro translidi a zesměšňuje nároky aktivistů na (jakoukoli) pokrokovost.

Odvaha Rowlingové tváří v tvář takovému náporu je pozoruhodná. Ničivý dopad běsnění na sociálních sítích na psychiku člověka pochopí každý, kdo se někdy stal jeho terčem, a u tak slavné osobnosti, jako je Rowlingová, je dosah tohoto běsnění nezměrný.

Většina celebrit v této otázce postupuje slepě, jako jeden muž. Svým příspěvkem na Twitteru to za všechny dokládá herec George Takei: „Kdo hájí takzvané ’biologické pohlaví‘, působí jako vědecky nevzdělaný a posiluje transfobii.“ Biologie však není něco, co bychom mohli podle libosti eliminovat. Příliš často se stává, že aktivisté s dobrým úmyslem prosazují absolutisticky autoritativní světonázor, který je ve světle empirické zkušenosti valné většiny lidí neudržitelný. Navzdory svému odhodlání v tomto sporu nemohou zvítězit. Jak na to upozornil Leslie Stephen v knize Hours in a Library (Hodiny v knihovně), „fakta se vymstí tomu, kdo popírá jejich existenci“.

Je vždycky cenné říkat pravdu tváří v tvář nátlaku, abychom se přizpůsobili. Rowlingová si za svou upřímnost v takto vypjaté atmosféře jistě zaslouží úctu i u těch, kdo s jejím stanoviskem polemizují. Když dojde na sporné otázky, potřebujeme spolu hovořit více, nikoli méně. V naší kultuře probíhá neustálý boj mezi těmi, kdo si váží liberálních svobod, jako je svoboda slova a bádání, a těmi, kdo upřednostňují netoleranci ideologicky zatížených mas. To, že Rowlingová odmítá poklonkovat módnímu skupinovému myšlení, je nadějné znamení, že všechno není ztraceno.

Andrew Doyle
Přeložila Alena Švecová


22. 07. 2020, RC Monitor 14/2020