
„Připravte se, že vás ‚zruší‘,“ říká Phil Lawler z Catholic Culture. „Jsme v situaci, kdy otázkou není zda, nýbrž kdy bude křesťanský hlas umlčen,“ domnívá se Lawler a zmiňuje nedávné případy takového umlčování, jako bylo odstranění knihy Ryana Andersona, kritizující genderovou teorii, z Amazonu, či zablokování tweetu irského biskupa Kevina Dorana vyjadřujícího kritiku asistované sebevraždy. Lawler poukazuje na nemožnost dovolat se soudní ochrany proti elitám, jejichž ideologie je takto prosazována, a navrhuje různé způsoby sebeobrany: „Protestujte proti ‚kultuře rušení‘. Nuťte vládu ke krokům zabezpečujícím svobodu slova na internetu. Vytvářejte alternativní služby. Zachovejte si kontrolu nad vlastními weby. Ze všeho nejvíce však potřebujeme odborníky schopné a ochotné vynalézat nové způsoby, jak bychom mohli být navzájem ve spojení, aniž by se nám do toho kdokoliv míchal.“
Začíná postní doba, a zdá se nám taková jiná v době různých omezení. Rezignovaně máme pokušení se do ní vůbec nepouštět. Říkáme si: stejně je tolik restrikcí, zákazů, téměř deprese a já si mám ještě něco odříct? Ale půst není o odříkání.
Vánoce za námi, Hromnice za dveřmi, v hlavě se mi ještě promítá vánoční drama: Bože, byl to opravdu dokonalý plán, jak skrýt nejdůležitější událost před těmi, kdo by mohli věci uškodit – ať se zlým úmyslem pronásledováním a zahubením klíčícího výhonku spásy, nebo jen z hlouposti roztrubováním a předčasným oslavením mesiáše.
Bývá teď často slyšet, že křesťan není „chodič do kostela“. Je přece víc než to a jeho víra se osvědčuje mezi bližními, ne v bezpečí chrámu. Kvalita mého katolictví se prý nepozná z toho, že při mši pěkně pěju, ale spíš z toho, jak trpělivě se chovám vůči tupějšímu kolegovi a jak ve společenství s bližním zkouším svědčit o naději.
Málokdo si klade otázku: Přísluší nám lidem a stvoření, abychom vůbec jen uvažovali o tom, jestli Bůh existuje nebo ne, jestli má moc nad námi nebo ne? Máme k tomu nějaké oprávnění? Není to otázka, která nám nepřísluší?
V současně platném Kodexu kanonického práva, vydaném roku 1983 Janem Pavlem II., se nachází ustanovení kánonu 230 o liturgických službách, které mohou převzít křesťané laici. Pokud se jedná o samo slovo „laici“, pak v kodexu vždy, až na jedinou výjimku, se dosud jednalo o muže i ženy bez rozdílu.
Takže. Genderovou teorii adresně odmítla Kongregace pro katolickou výchovu v dokumentu „Jako muže a ženu je stvořil“ z června 2019.