Škola surfování v Chile pro děti s Downovým syndromem

O nedělích bývá Felipe Pereira pln nadšení. To proto, že tento jedenadvacetiletý muž chodí v neděli na Paradise Beach, kde si s přáteli užívá moře a učí se surfovat. Pro děti a mladé dospělé s mentálním postižením je to více než sport. Jedná se o školu surfu zdarma zvanou Vlny naděje, jež sídlí v oblasti Antofagasta na severu Chile. Školu vedou chilští surfařští nadšenci Claudio Morales, Catalina Danielsová a Pablo Marín. Tento projekt zahájili před pěti lety.

Poté, co museli zaklepat na spoustu dveří, spustit pilotní projekty, konzultovat vše s odborníky a nalézt způsob financování, otevřeli první třídu s šesti surfovými prkny a šesti neoprenovými obleky.

Každou neděli od prosince do února tito tři vedoucí a další dobrovolníci přivítali až 15 dětí s Downovým syndromem, Aspergerovým syndromem a autismem, aby jim poskytli naprosto individuální lekce přizpůsobené situaci každého žáka.

Pereira je velmi přátelský mladík, který se věnuje lidovým tancům, chodí plavat a pracuje v pekařství provozovaném jeho školou. Agentuře CNA řekl, že na lekcích surfování se mu nejvíce líbí „naskakování na prkno a chytání vln“.

„Mám rád moře. Chodím sem opravdu rád,“ řekl. Pereira má rád i tamější instruktory. „Líbí se mi, jak jsou na nás hodní, moc se mi líbí to, co dělají.“

Instruktorka Catalina Danielsová agentuře CNA řekla, že její žáci „jsou pro ni výzvou, aby se sama změnila. Nemůžete sem přijít a zůstat stejný.“

„Jsou skvělým příkladem toho, že láska je hnací silou toho nejlepšího, nejlepších chvil, nejlepšího úsilí. Citová vřelost je tou nejlepší investicí a chvíle strávené s nimi jsou báječné,“ řekla.

Danielsová se také zmínila o vlivu na víru. „Člověk, který pozná Krista, Ježíše, který podle svého milosrdenství vstoupil do jeho života, už nemůže být stejný. Musíte být lepší, více milovat, mít více pochopení, být více tolerantní, protože oni jsou takoví.“

Surfing vyžaduje sílu, rovnováhu, obratnost a zvádnutí spousty techniky. Ale nejdůležitější, tvrdí zakladatelé Vln naděje, je vztah mezi instruktorem a žákem. Boří se tím bariéry diskriminace, aby se vytvořila cesta pro integraci.

Mnoho Chilanů nikdy nemluvilo nebo si nepotřáslo rukou s člověkem s Downovým syndromem.

„A tak přicházejí velmi motivovaní dobrovolníci, ale první den nevědí, co říct, nevědí, jak se chovat. Snaží se pomáhat, ale jsou zaražení,“ řekla Danielsová agentuře CNA. Ale žáci se smějí a vtipkují a nakonec se navážou vztahy.

„Neuvěřitelným způsobem si to užívají. Plavou, veslují, cvičí ve skupině a pak si vezmou surfové prkno. Dokazují, že zvládnou udělat mnohé, překonávají řadu obtíží spojených s jejich postižením,“ řekla Danielsová. Vysvětlila, že problém tkví v diskriminaci a nedostatečné integraci. „Od narození zápasí s frustrací, narodili se již znevýhodnění,“ řekla o žácích. „Bylo opravdu těžké získat podporu od firem. Proč nevidíme dívky s Downovým syndromem propagovat výrobky v reklamách? Protože krása našich žáků je netypickou krásou, kterou nikdo nechce mít na titulní stránce.“

„Chile je zemí, která vytváří handicapy,“ uvedla a dodala, že postiženým způsobuje problémy i trend vedoucí k znevažování rodiny, školy a Církve.

Danielsová doporučila, aby se lidé přibližovali Bohu: „abyste mohli dávat lásku, musíte být s Tvůrcem lásky... Když máte lásku, musíte ji dávat, musíte jí dávat podobu, uskutečňovat ji.“ Claudio Morales, další vedoucí, dodal, že dobrovolníci jsou „velkými vítězi“ Vln naděje. „Děti s Downovým syndromem si neuvěřitelným způsobem získají vaše srdce,“ řekl. „Jsem přesvědčen, že všem dobrovolníkům se změnil jejich pohled na život.“

09. 03. 2017, CNA