sv. Růžena Limská / st 23. srpen 2017

Pocházela z Peru. Od dětství žila ctnostným životem a s touhou po pokání. Na kř... (pokračování)

Řeholnice, která riskovala svůj život, když učila otroky

Ctihodná Henriette DeLille, narozená před občanskou válkou jako „svobodná barevná žena“, měla všechny předpoklady pro relativně snazší život, než vedli její předkové. Narodila se v roce 1812 bohatému francouzskému otci a kreolské ženě španělského, francouzského a afrického původu. Henriette byla v dětství vychovávána tak, aby se stala součástí systému známého jako plaçage.

Řeholnice, která riskovala svůj život, když učila otroky

Podle systému plaçage mohly svobodné barevné ženy (termín používaný v tehdejší době pro lidi plného nebo částečného afrického původu, kteří už nebyli nebo nikdy nebyli otroky) uzavřít neformální manželství s bohatým bílým majitelem plantáží, kteří často měli své legitimní rodiny. Byl to tvrdý systém, ale poskytoval svobodným barevným ženám pohodlný, a mnohdy dokonce i přepychový život.

Henriette byla v dětství vzdělávána ve francouzské literatuře, hudbě, tanci a ošetřovatelství, aby se mohla stát „vydržovanou ženou“ bohatého bělocha.

Avšak ve svých dvaceti letech prohlásila, že vzhledem k jejímu náboženskému přesvědčení je pro ni životní styl plaçage, na který byla připravována, nepřijatelný. Byla vychována jako katolička, což bylo pro svobodné barevné lidi v tehdejší době typické. Zakusila hluboké setkání s Bohem a věřila, že systém plaçage se protiví církevnímu učení o posvátnosti manželství.

Od svých 14 let pracovala jako učitelka, přičemž její odhodlání pečovat o chudé a vzdělávat je rostlo. Ačkoli byla jen z osminy Afričanka a mohla být považována za bělošku, vždy o sobě hovořila jako o Kreolce nebo svobodné barevné osobě, čímž způsobovala konflikt ve své rodině, která ji při sčítání lidu nahlásila jako bělošku.

V roce 1836 se Henriette rozhodla zasvětit svůj život Bohu a použila výnos z dědictví, aby založila malou neuznanou kongregaci Sester Očišťování blahoslavené Panny Marie. Kvůli svému původu nemohla vstoupit k voršilkám ani karmelitkám, které tehdy přijímaly pouze bílé ženy.

Z této skupiny nakonec vznikla kongregace Sester Svaté rodiny, oficiálně založená roku 1842 v kostele svatého Augustina. Stejně jako Henriette se i další dvě zakládající sestry zřekly života v systému plaçage.

Sestry učily náboženství a další předměty otroky, i když to bylo tehdy nezákonné a trestalo se smrtí či doživotním vězněním.

Vyzývaly také svobodné kvadronky (ženy, které byly ze čtvrtiny afrického původu), aby se vdávaly za muže ze své vlastní společenské vrstvy, a povzbuzovaly páry otroků, aby nechaly svůj svazek požehnat Církví.

Sestry také založily domov, kde pečovaly o staré ženy, z nichž mnohé byly pravděpodobně bývalé otrokyně. Byl to první pečovatelský domov svého druhu založený Církví v USA a vznikl proto, že se v něm sestry staraly o nemocné a umírající během epidemie žluté zimnice, která zasáhla New Orleans v roce 1853 a 1897.

Kongregace, která rostla a šířila své poslání po celém Jihu, zakládala domovy pro sirotky a nakonec i školy.

Henriette DeLille zemřela v roce 1862 ve svých 50 letech, tedy v relativně nízkém věku, pravděpodobně na tuberkulózu. V době její smrti měla kongregace 12 členek, ale do 50. let 20. století se jejich počet zvýšil na 400.

Sestry Svaté rodiny stále působí v Louisianě, pracují v domovech s pečovatelskou službou a také jako učitelky i jako pastorační pracovnice.

V roce 1988 tehdejší matka představená řádu požádala o zahájení kauzy svatořečení Henriette DeLille. Ta byla prohlášena Služebnicí Boží a 27. března 2010 ji papež Benedikt XVI. prohlásil za ctihodnou. Pro její blahořečení, další krok v procesu před kanonizací, je zapotřebí zázrak na její přímluvu.

Během svého života byla Henriette inspirována touto modlitbou, kterou si zapsala v jedné ze svých náboženských knih: „Věřím v Boha, doufám v Boha. Miluji. Chci žít a zemřít pro Boha.“



01. 03. 2017, CNS