Arizonský domov pomáhá ženám začít nový život po návratu z vězení
Ženy navracející se z vězení mohou čelit mnoha problémům – od hledání bydlení a zaměstnání, když mají záznam v trestním rejstříku, až po nápravu vztahů se členy vlastní rodiny a s přáteli. V ženském domově v arizonském Flagstaffu bývalé vězeňkyně získávají pomoc, aby se mohly znovu postavit na vlastní nohy.
Domov provozovaný katolickou charitou zaznamenal v prvních letech svého fungování tak velký úspěch, že nyní plánuje rozšíření.
Juniper House od svého otevření v roce 2016 pomohl asi 55 ženám navrátit se do společnosti poté, co vyšly z vězení – nabízí prostředí bez návykových látek, nízký nájem a prostředky nezbytné k tomu, aby mohly začít nový život.
Juniper House vznikl díky partnerství katolické charity a místních úřadů.
Sandi Flores, vedoucí programů komunitních služeb v katolické charitě, řekla, že tento projekt je vytvořen pro ženy, které prošly odvykacím programem Exodus, jenž probíhá po dobu věznění.
„Vše začalo tím, že úřad šerifa a vedení věznice projevily určitý zájem, neboť hledaly alternativu pro ženy, které prošly odvykacím protidrogovým programem, jenž je nabízen ve vězení. Tak jsme s nimi začali spolupracovat.“
Jelikož ženy ukončují program Exodus v různou dobu, pracovníci Juniper House pořádají pohovory ve věznici pravidelně každý měsíc. V domově může být najednou pouze osm žen, takže stále narůstá seznam čekatelek.
Ženy, které procházejí tímto programem, si stanoví cíle, například že se zaměří na hledání zaměstnání, dokončí si vzdělání nebo se znovu začlení do své rodiny.
Flores řekla, že mnohé z těchto žen budou čelit problémům, které brání dosažení jejich cílů a jejich návratu do běžného života. Záznam v trestním rejstříku může ztížit hledání práce a přátelské vztahy z dřívějška mohou tyto ženy vést zpět k zneužívání drog.
Cílem Juniper House je minimalizovat stres, které tyto ženy zakoušejí, když opouštějí věznici, poskytnout jim co nejlepší příležitost k tomu, aby mohly žít bez návykových látek, a posunout je dál k normálnímu životu.
Klientky první měsíc neplatí nájem, poté platí snížené nájemné. To jim umožňuje soustředit se na život bez drogové závislosti a na přístup ke zdrojům prostředků, například na školu nebo na hledání zaměstnání.
„Když se dostanou z věznice, nabízí se jim šance na život v prostředí bez drog, soustředit se na návrat do běžného života, hledat si práci, učit se nakládat se svými prostředky, vytvářet si určitou sociální podporu a společenské vztahy, ve kterých nehraje roli alkohol nebo drogy,“ řekla Flores.
Na rozdíl od mnoha jiných domovů na půli cesty poskytuje Juniper House svým klientkám značnou míru svobody. Ženy, které žijí v tomto domově, mohou podstoupit behaviorální léčbu a pracovat později, pokud je to nutné. Nejsou vylučovány z programu, pokud znovu padnou, ale odborník, který vede jejich program, jim vytvoří plán na zotavení. Mohou postupovat vlastním tempem, takže některé z žen žijí v domově pouze několik měsíců a jiné až jeden rok.
Flores řekla, že jednou z nejkrásnějších vlastností domova je to, že u žen rozvíjí vzájemnou vykazatelnost. Jelikož u lidí obecně může být problém poskytovat nebo přijímat zpětnou vazbu, ženy se pravidelně vzájemně upozorňují na nebezpečné chování nebo jedna druhou motivují k nalezení nejvhodnějších řešení.
Vzájemně se posilují a podporují. Okamžitě se navzájem upozorňují, když vidí, že se něco začíná zhoršovat.“ „Nechceme, aby cítily odpovědnost vůči nám. To není naše role. Naším úkolem je poskytnout jim příležitost, podporu a prostředky, které jim pomohou k trvalé stabilitě. Nutit je k odpovědnosti vůči nám není naším poselstvím, není to naším posláním. Nechat je, ať jsou si vykazatelné navzájem, je velmi silné a důležité.“
Podle listu Catholic Sun se očekává, že 50% klientek získá příjem do 30 dnů a 80% jej získá do 60 dní. Čtyři z deseti pracují na tom, aby mohly znovu žít se svými dětmi. Pouze v loňském roce domov sloužil 25 ženám.
Diecéze Phoenix si nyní přeje použít Juniper House jako vzor pro vybudování podobných domovů v celé Arizoně. Diecézní kampaň, která začala před dvěma roky, vynesla prostředky, které umožní rozšířit tento projekt do okresů Maricopa a Yavapai. Na rozšíření bude investován 1 milion dolarů.
Flores vyjádřila naději, že tento projekt nadále poroste a poskytne většímu počtu žen příležitost navrátit se do běžného života.
Uvedla, že „posláním katolické charity je vždy sloužit těm nejzranitelnějším členům naší společnosti. Proto vyhledáváme zranitelné lidi, kterým nikdo nepomáhá.“
20. 01. 2020, CNA
Další zprávy
Pandemie roku 2020 tvrdě postihla každého katolíka. Takto dlouhý půst od eucharistie nám může připomínat, čím museli ve 20. století procházet hrdinové víry v podzemních církvích a čemu dnes čelí věřící v Číně a na dalších místech, což není špatné. Přesto je velmi, velmi těžké být katolickou církvi bez možnosti být církví jasně eucharistickou. Dotýká se to každého. Zároveň by si však lid církve měl uvědomit, že kněží se to dotýká především....
Když se ohlédnu na svou mimoškolní činnost během prvního semestru svého studia na vysoké škole, chodil jsem na setkání dvou skupin: Right to Life (Právo na život) a College Republicans (Vysokoškolští republikáni). Byl podzim roku 1980 a Ronald Reagan stavěl svou volební kampaň na odmítavém postoji k potratům. Myslel jsem si, že potřebujeme získat od demokratů zpátky kontrolu nad Nejvyšším soudem a zvrátit rozhodnutí v případu Roeová versus Wade....
Amy Coney Barrettová je moje sousedka a přítelkyně. Tato skutečnost, spolu s tím, že vůbec nevidím do její vědecké a soudcovské práce, znamená, že nemohu hodnotit, jak bude rozhodovat ve funkci soudkyně Nejvyššího soudu USA, pokud Senát její jmenování schválí. Pokud by jmenování Amy Coney Barrettové bylo schváleno, byla by po desetiletích první soudkyní, která svůj vysokoškolský titul nezískala na Harvardu, Yale, Columbii ani Stanfordu. Bude první soudkyní, která získala diplom na katolické univerzitě....
Někteří stoupenci hnutí za právo na život říkají, že nedávné úsilí o nastolení rasové rovnosti ve Spojených státech může oživit vnímání důležitosti jejich cílů, a poukazují na to, jak spolu tyto dva problémy souvisí....
Elizabeth Anscombová proslula svým tvrzením, že všeobecné přijetí antikoncepce oslabí vztah mezi manželstvím, sexem a dětmi. Také však předpověděla, že povede k celkovému přijetí homosexuálních praktik a vztahů. Když Nejvyšší soud Spojených států amerických v kauze Griswoldová versus Connecticut (1965) vyhlásil, že užívání antikoncepce je ústavním právem, etabloval se jako pečovatel o sexuální revoluci a spustil rozsáhlý sociální experiment, který měl tezi Anscombové prověřit....
Rozhodnutí Nejvyššího soudu Spojených států amerických, že federální zákon zakazující diskriminaci na základě pohlaví chrání také sexuální orientaci a genderovou identitu, bude mít podle odborníků na právní a náboženskou svobodu dalekosáhlé důsledky pro věřící zaměstnavatele a zaměstnance, neboť v zákoně zakotvuje určitý pohled na sexualitu a pohlaví....
