sv. Virgil / pá 27. listopad 2020

Pocházel z Irska. Ve 43 letech přišel, již jako vzdělaný kněz, na franský Pipinův dvůr. Zde poznal zajatého vévodu Oatila (či Odila), za jehož osvobození se přimluvil a s ním pak na Pipinovo přání odešel do Bav... (pokračování)

Nejvyšší soud USA: Co bychom měli vědět o Amy Coney Barrettové

Amy Coney Barrettová je moje sousedka a přítelkyně. Tato skutečnost, spolu s tím, že vůbec nevidím do její vědecké a soudcovské práce, znamená, že nemohu hodnotit, jak bude rozhodovat ve funkci soudkyně Nejvyššího soudu USA, pokud Senát její jmenování schválí. Pokud by jmenování Amy Coney Barrettové bylo schváleno, byla by po desetiletích první soudkyní, která svůj vysokoškolský titul nezískala na Harvardu, Yale, Columbii ani Stanfordu. Bude první soudkyní, která získala diplom na katolické univerzitě.

Nejvyšší soud USA: Co bychom měli vědět o Amy Coney Barrettové

Avšak to, jak bude rozhodovat, neví ani nikdo jiný – dost možná ani sama soudkyně Barrettová. Faktem je, že ani její nejbližší přátelé a experti s nejzasvěcenějšími znalostmi jejích právnických a soudcovských spisů nemají zvláštní vhled do toho, jak bude nakonec postupovat v některých značně sporných případech, které se před Nejvyšší soud v příštích letech pravděpodobně dostanou. V nadcházejících dnech a týdnech budeme vystaveni protichůdným informacím o soudcovské filozofii soudkyně Barrettové, předkládaným se sebejistým přesvědčením o tom, jak bude vzhledem ke svým předchozím spisům a rozhodnutím rozhodovat. Osobně jsem vůči těmto předpovědím značně skeptický.

Naopak s jistotou víme, že soudci jmenovaní republikány, aby prosazovali zdrženlivé konzervativní právní myšlení nebo dokonce usilovali o určité vytoužené konzervativní výsledky, jako například o zneplatnění rozhodnutí v kauze Roeová versus Wade, v kritických okamžicích často ostudně přeběhli na druhou stranu. Soudce Anthony Kennedy – jmenovaný Ronaldem Reaganem – důsledně poskytoval pátý hlas na podporu Roeové a stal se předním architektem při tvorbě režimu práv homosexuálů. Soudce David Souter (jmenovaný Georgem H. W. Bushem) se prostě stal spolehlivým hlasem liberálů. Soudce John Roberts, jmenovaný Georgem W. Bushem, změnil postoj a připojil se k většině, která požadovala zrušení omezení interrupcí v Louisianě. A soudce Neil Gorsuch, jmenovaný Donaldem Trumpem jako skalní konzervativní soudce, nejenže hlasoval (spolu s Robertsem) stejně jako liberální blok pro to, aby se VII. hlava Občanského zákoníku o ochraně před diskriminací na základě pohlaví začala vztahovat i na sexuální orientaci a genderovou identitu, ale navíc v této věci sepsal většinový názor. Jak je vidět na uvedené tabulce, soudci bez ohledu na to, kde začínají, obecně vykazují sklon stávat se postupem času liberálnějšími.

Liberální soudci naproti tomu v takových případech málokdy kolísají ve své podpoře liberálních výsledků. To může mít nejrůznější důvody, ale pravděpodobným vysvětlením je, že liberální soudci se od začátku řídí základním liberalismem, který dominuje v americké elitní vládnoucí třídě. Jak tvrdí Adrian Vermeule, tito jinak konzervativní soudci se řídí „nepsanou ústavou“, ústavou našeho převážně liberálního uspořádání, které si cení nezávislosti jednotlivce, ekonomické deregulace, sexuálního expresivismu a prostupnosti státních hranic. To jsou základní hodnoty „aristokratických liberálů“, elitně vzdělaných městských profesionálů, kteří ovládají naše vzdělávací, mediální, zábavní, byrokratické a kulturní instituce. Vermeule poukazuje na to, že v soudních rozhodnutích, kde jsou tyto hodnoty napadeny, ti nejméně konzervativní soudci „přepnou“, aby tuto „nepsanou ústavu“ uchránili. V podstatě prosazují hlubší „nepsanou ústavu“ i tehdy, když samotná psaná ústava taková rozhodnutí nevyžaduje nebo ani nepodporuje.

Z tohoto důvodu by nám lépe posloužilo zjistit si něco o vztahu soudkyně Barrettové k této třídě „aristokratických liberálů“. Určitá fakta z jejího životopisu se jeví jako zvlášť význačná. Za prvé to, že Amy Coney vyrostla v Louisianě, v jednom z nejosobitějších států Unie. Jižní část Louisiany, kde vyrůstala, je nejvíce (možná i výhradně) katolická část „Kristem sužovaného jihu“. Být Jižanem v Americe znamená být v napětí s převládající americkou kulturou – jak na to už dávno poukazovali spisovatelé jako „agrárníci“ (autoři literárního manifestu z r. 1930) a Wendell Berry. U katolického Jižana se toto napětí ještě násobí. Není náhoda, že jižní Louisiana byla rodištěm význačných amerických katolických romanopisců, kteří jedinečným způsobem zobrazovali „vykolejenost člověka v moderní době“. Percyho skvělý román Věčný divák silně čerpá ze zkušeností člověka, který prožívá a zároveň pozoruje svůj vlastní život. Sbírka jeho esejů byla příhodně nazvána Signposts in a Strange Land (Ukazatele v cizí zemi).

Louisiana je jedinečná ještě v dalším ohledu – ne bez souvislosti s jejím historickým katolicismem –, a sice tím, že je státem s nejvyšším procentem rozených občanů, kteří tam tvoří plné tři čtvrtiny obyvatel. Článek popisující tyto údaje ukazuje, jak silně se tento stát vzpírá dominantním americkým předpokladům o tom, jak bychom měli pohlížet na místo a původ, kdy se „mobilita“ staví do kontrastu se setrváváním na jednom místě. Naše nepsaná ústava pokládá mobilitu za normu a základní nastavení, za podmínku, kterou oproti těm, kdo „trčí na místě“, splňují ti, kteří se snaží být úspěšní, svobodní a nezávislí. Louisiaňané jsou výrazně zakořenění (to je pozitivnější vyjádření, než že „trčí na místě“) a zároveň, z téhož důvodu, do Ameriky „nezapadající“, oddělení jako národ ve státě, který si uprostřed širší „cizí země“ cení věrnosti a setrvávání na místě.

Amy Coney patřila k těm, kdo Louisianu opustili – byť její rodiče tam zůstali –, ale stalo se to tak, že šla studovat na Rhodes College, malou školu svobodných umění v Memphisu ve státě Tennessee. Rhodes College je vynikající škola, ale spíš oblastní než státní, a tak na rozdíl od Harvardu a Princetonu nebo třeba Amherst College či Williams College nebývá na předních místech na seznamu škol, kde by chtěli studovat nejambicióznější mladí Američané. Rhodes College tehdy byla a v některých ohledech dosud je tradiční škola svobodných umění. Vedla studenty k čerpání výhradně z přímých zdrojů informací a udržovala mnoho tradic, které sahaly až k jejímu vzniku.

Po promoci odešla Amy z Jihu na Středozápad na právnickou fakultu University of Notre Dame. Tato právnická fakulta se svým učitelským sborem, oddaným katolickému poslání univerzity, zaujímá mezi vysoce uznávanými školami téhož zaměření jedinečné postavení. Je místem, kde jsou věřící studenti všech denominací vedeni nejen k tomu, aby ve vstřícném prostředí svobodně praktikovali svou víru, ale také, aby se věnovali právnickému studiu a praxi formováni učením přirozeného práva a dlouhou tradicí, v níž „víra usiluje o pochopení“. Nakonec pak Amy „dorazila“ do Washingtonu – epicentra americké mocenské elity –, kdy bydlela a pracovala několik let. Když však po svatbě a založení rodiny, kterou je nyní tak proslulá, nastal čas usadit se, přestěhovali se s manželem do města South Bend v Indianě, kde Amy Coney Barrettová zahájila zářnou kariéru jako oblíbená a vynikající učitelka na právnické fakultě.

South Bend není jen typické město průmyslového srdce severovýchodu Spojených států, nýbrž nevyhnutelně také místem ve stínu hlavní budovy University of Notre Dame. Univerzita a oblast v jejím bezprostředním okolí je někdy nazývána „katolický Disneyland“ a katolické rodiny si tu do značné míry připadají „jako doma“. Média zdůrazňují, jakou má Barrettová „velkou rodinu“, ale velký minivan plný sourozenců není v South Bendu ničím neobvyklým. Jen v naší čtvrti by člověk mohl ukázat na desítky rodin, kde vyrůstají nejméně čtyři sourozenci, a ulice i zadní uličky se po vyučování plní dětmi. Zatímco píšu tyto řádky, některé děti Barrettových spolu s kamarády z ostatních rodin pobíhají po okolí a vůbec nevnímají přítomnost tmavých SUV na každém rohu. Ve městě jako Washington by devítičlenná rodina vyčnívala, zatímco v South Bendu je prostě běžnou rodinou.

Pokud by jmenování Amy Coney Barrettové bylo schváleno, byla by po desetiletích první soudkyní, která svůj vysokoškolský titul nezískala na Harvardu, Yale, Columbii ani Stanfordu. Byla by v současné době jedinou úřadující soudkyní, která nestudovala na právnické fakultě Harvardovy nebo Yaleovy univerzity. Místo toho bude formována především školami a prostředím „rudé Ameriky“. Bude první soudkyní, která získala diplom na katolické univerzitě. Téměř celý život strávila v „provinčních“ oblastech Ameriky, kde „aristokratický liberalismus“ nepředstavuje převládající módu. Spíše žila v místech (ať již se tam narodila, nebo je pak sama vyhledala), kde vládnou jiné hodnoty: rodina, domov, místo, tradice, společenství a paměť. Poté, co stráví příští desítky let ve Washingtonu, se možná také přizpůsobí převládajícímu étosu „aristokratického liberalismu“, ale je tu naděje, že celý její dosavadní životní příběh ji vůči němu učiní imunní, takže bude, vypůjčíme-li si příměr ze stejnojmenných děl, spíš „věčným divákem“ než Zeligem. Když přemýšlíme o pravděpodobném průběhu jejího působení v Nejvyšším soudu USA, tato fakta o soudkyni Amy Coney Barrettové patří k těm nejdůležitějším, která je dobré vzít v úvahu – a dle mého názoru také s radostí vyzdvihovat.

Nevím, jak bude Amy posuzovat případy, jež jí budou předloženy. To neví nikdo z nás. Jedno se však jeví jako víc než pravděpodobné: Amy Coney Barrettová nemá svou duši formovanou místy a lidmi ovládanými dominantním liberálním étosem dnešní doby. Měli bychom všichni s nadšením vítat kandidátku, jejíž duši formovali lidé a místa, kde je Amerika doma.

Patrick J. Deneen, firstthings.com
Přeložila Alena Švecová


27. 10. 2020, RC Monitor 20/2020