Volení republikánů kauzu Roeová vs. Wade nezvrátilo. Nastal čas změnit strategii

Když se ohlédnu na svou mimoškolní činnost během prvního semestru svého studia na vysoké škole, chodil jsem na setkání dvou skupin: Right to Life (Právo na život) a College Republicans (Vysokoškolští republikáni). Byl podzim roku 1980 a Ronald Reagan stavěl svou volební kampaň na odmítavém postoji k potratům. Myslel jsem si, že potřebujeme získat od demokratů zpátky kontrolu nad Nejvyšším soudem a zvrátit rozhodnutí v případu Roeová versus Wade.

Neuvědomoval jsem si tehdy, že soudci jmenovaní demokrati neměli v Nejvyšším soudu převahu už od roku 1970 – tři roky před onou kauzou. Mnozí lidé si to neuvědomují dodnes. Devětačtyřicet z posledních padesáti let mají v Nejvyšším soudu většinu soudci jmenovaní republikány. Jedinou výjimkou byl rok po smrti Antonina Scalii, kdy byly síly rozdělené v poměru 4:4. Přesto jsou potraty dodnes legální. Mnozí si však dál myslí, že musíme volit republikány, aby bylo možné rozhodnutí v kauze Roeová vs. Wade anulovat. Smrt soudkyně Ruth Bader Ginsburgové a možnost, že za ni prezident Trump jmenuje náhradu, dále vzbuzují očekávání, že se to podaří. Je tu však důvod ke skepsi.

Rozhodnutí v případu Roeová vs. Wade bylo přijato většinou sedmi ku dvěma hlasům u soudu, mezi nimiž měli republikáni většinu šesti ku třem; pět ze šesti republikánských soudců hlasovalo pro legalizaci potratů. Do roku 1992 jmenovali prezidenti Reagan a George H. W. Bush, oba odpůrci potratů, pět soudců, čímž republikáni získali převahu osmi ku jednomu, a jediný soudce jmenovaný za Demokratickou stranu, Byron White, byl jedním ze dvou soudců, kteří hlasovali proti rozhodnutí v kauze Roeová vs. Wade. Pokud kdy byla dobrá příležitost pro zvrácení tohoto verdiktu, bylo to tehdy. Když se však toho roku dostal před Nejvyšší soud případ Plánované rodičovství vs. Casey, soud nejenže nezvrátil rozhodnutí v kauze Roeová vs. Wade, ale navíc postavil mimo zákon omezení, jež „příliš zatěžovala“ ženy usilující o potrat.

O dvanáct let později jsem se během volební kampaně roku 2004 na vysoké škole, kde jsem vyučoval teologii, zúčastnil panelové diskuse o tom, jak mají hlasovat katolíci. Můj partner v dialogu z katedry filozofie začal svůj výklad představením grafu s porovnáním, kolik životů si vyžádala nedávná válka v Iráku a kolik jich ve Spojených státech zmařily potraty. Druhý z těchto údajů dosahoval desítek milionů a výrazně převyšoval počet válečných obětí. Jádrem jeho argumentace bylo: volte republikány, chraňte životy. Neuvědomoval si však, že jeho graf mluví proti němu, protože z něho jasně vyplývalo, že volení republikánů životy nechrání. Ukazoval, že volba republikánů potraty ve Spojených státech mimo zákon nepostavila. Pokud jde o její rozšířenost, mezi počtem provedených potratů za republikánských a demokratických prezidentů není významný rozdíl. Jestliže nějaký byl, pak za demokratických prezidentů potratovost klesala o něco rychleji.

Všimněte si, že tu neopakuji běžný argument, že umělé potraty představují jen jednu z mnoha otázek týkajících se života. Lze souhlasit s americkými biskupy, že otázka potratů je „hlavní prioritou“, a přesto vidět jasnou skutečnost, že zvolení republikánů nemá na celostátní zákaz ani na snížení počtu žádný vliv. Můžeme odsuzovat program Demokratické strany, který tupě odmítá i jen uznat morální rozpaky nad potraty, a zároveň oceňovat úsilí republikánů reagovat na tyto obavy snahou omezit financování potratů z veřejného rozpočtu a zakázat umělý potrat ve vyšším stupni těhotenství. Avšak rozdíl mezi voliči těchto dvou stran zdaleka není tak výrazný, jak to naznačoval graf v oné panelové diskusi v roce 2004. Miliony životů jsou ztraceny, nikoli zachráněny, a všechny během půl století trvající převahy republikánů v Nejvyšším soudu.

Republikáni sice slibují, že potraty zastaví, ale ještě se tak nestalo. Proč?

Je tomu tak proto, že demokrati republikánům brání dosazovat do Nejvyššího soudu soudce, jaké chtějí? Nikoli. Za posledních padesát let se demokratům podařilo zablokovat pouze jednoho republikánského kandidáta, Roberta Borka roku 1987, a nebylo to pro jeho názory na potraty. Vůči kandidátům, kteří nebyli obviněni z nevhodného sexuálního chování, demokraté až dosud neprojevovali větší odpor, a to ani v případě velice konzervativních soudců; například Antonin Scalia byl v senátu schválen většinou devadesáti osmi hlasů, přičemž nikdo nebyl proti.

Není důvodem toho, proč republikáni nedosáhli zrušení verdiktu v kauze Roeová vs. Wade to, že o to ve skutečnosti nestojí? Toto vysvětlení je přijatelnější. Republikánům u moci se poměrně dobře daří realizovat jejich hlavní priority: snižovat daně korporacím a bohatým, zvyšovat vojenské výdaje, omezovat používání stravenek a další programy sociální pomoci, upřednostňovat nacionalismus před uprchlíky a přistěhovalci, podporovat snadnou dostupnost útočných zbraní, udržovat zdravotnictví převážně v soukromých rukou a jako ziskové odvětví, dávat zelenou pravicovým povstaleckým skupinám, válce v Iráku, mučení, trestu smrti a celé řadě dalších postupů, jež odporují katolické sociální nauce. Avšak pokud jde o skoncování s potraty – pravděpodobně jejich hlavní přednost v očích katolických voličů –, jsou překvapivě neúspěšní.

Ať už jsou důvody jakékoli, to, že volení republikánů konec potratů nepřineslo, zůstává prostým faktem. Přesto se roku 2020 mnozí znovu domnívají, že katolíci jsou svou vírou vázáni hlasovat pro Donalda J. Trumpa, protože se zaslouží o zrušení platnosti rozhodnutí v kauze Roeová vs. Wade (nebo že by ho, pokud stihne jmenovat náhradu za soudkyni Ginsburgovou ještě před volbami, měli odměnit za to, že na pozici soudce vybere někoho, kdo tohoto zrušení údajně dosáhne).

Jediná osvědčená cesta ke zmírnění počtu potratů vede přes lásku, nikoli politický zápas o moc; rozumějte tomu správně: nikoli zmocnění se tématu potratů pro získání voličských hlasů a posléze tzv. skutek–utek. Má to být především podpora žen, které mohou mít pocit, že nejsou schopny dítě donosit. Místo slepé věrnosti určité politické straně to vyžaduje podporu kultury života.

William T. Cavanaugh, America: The Jesuit Review of Faith & Culture
Přeložila Alena Švecová

03. 11. 2020, RC Monitor 21/2020