Přehled zpráv
SVĚT
Buďme rádi, že sloup stojí. V době, kdy postmoderna přináší relativizaci všeho (včetně sebe sama), je dobré, že tady stojí kus kamene, který symbolizuje Bohorodičku a skrz ni i ty křesťanské hodnoty, ke kterým se mnozí nehlásíme, ale které nemůžeme zavrhovat právě proto, že tu už dva tisíce let jsou. S křesťanstvím je to jako s rodiči. V něčem s nimi souzníme, v něčem se vůči nim vymezujeme, ale bez nich bychom tady nebyli.
Krize způsobená koronavirem obrátila svět vzhůru nohama. Nikde to není nápadnější než v politických bitvách, které nyní zuří kolem hledání řešení, jak se s krizí vypořádat. Kulturní válka neskončila, ale naopak se zintenzivnila. Situace velice rychle degeneruje do takové míry, jakou jsme si dříve nedokázali představit. Nejdramatičtější změny se odehrávají na levici.
Otec Zuhlsdorf píše na svém blogu o „morálním zranění“: „situaci, kdy osoba nemůže udělat to, co pokládá za morálně správné, nebo je přinucena udělat něco morálně špatného, a to z příkazu svého nadřízeného.“ Zuhlsdorf upozorňuje, že případy „morálního zranění“ bývají často mylně zahrnuty pod syndrom vyhoření a klade si otázku, zda se v situaci chronického morálního zranění nenachází velký počet tradicionalistických kněží i laiků: „Bojovníci ve válce někdy vykazují příznaky morálního zranění už po velmi krátkém čase stráveném v bitvách. Mnoho tradičních katolíků však čelí zraněním působených morálním konfliktem – kdy jsou nuceni zrazovat to, o čem vědí, že je správné – po nekonečné dekády a bez vyhlídky na změnu.“
Zatímco diecéze po celých Spojených státech začínají obnovovat veřejné mše uprostřed pandemie koronaviru, mnohé zavádějí další opatření, která mají být v souladu s pokyny místních zdravotnických úřadů. V některých případech biskupové ve snaze zabránit šíření viru zakázali podávání svatého přijímání do úst. Ale může biskup nařídit, aby byla eucharistie podávána na ruku?
Jonathon Van Maren informuje o pokračující perzekuci finské poslankyně Päivi Räsänenové, která je opakovaně vyšetřována za 15 let starou brožurku, v níž obhajuje biblický pohled na manželství a homosexualitu. „Pokud může být pro své názory na homosexualitu pronásledována uznávaná politička a lékařka – kdo přijde na řadu po ní?“ ptá se Van Maren.
Jeanne Larghero doporučuje, jak může přístup Tomáše Akvinského pomoci při přijímání důležitých rozhodnutí. Pokud nás někdo (např. naše děti) požádá o radu v podobné situaci, můžeme zvolit různé přístupy. Pohodlné řešení, které vlastně žádnou radou není, je říci „řiď se svým srdcem“; naše srdce nás ovšem nemusí vést po té nejlepší cestě. Racionální „vážení všech pro a proti“ často zapomíná, že ne všechny důvody mají stejnou váhu, a všemožné následky ani nelze rozumně předvídat. „Sdílení vlastní zkušenosti“ zase může být pro druhého omezující. Larghero proto navrhuje inspirovat se Tomášem Akvinským a důležitá rozhodnutí činit s ohledem na tři klíčové otázky: (1) Povede to k mravně dobrému životu? (2) Je na to ten pravý čas? (3) Jsem veden těmi nejlepšími motivy?
Proč se více než padesát let po skončení Druhého vatikánského koncilu v katolické církvi stále více hovoří o „tradičním“, „tridentském“, či „předkoncilním“ mešním obřadu?
Je koronavirus Božím trestem? Sv. Tomáš Akvinský učí, že každé utrpení, které postihuje člověka, má charakter trestu. Nejedná se ovšem vždy o trest v přísném slova smyslu za osobní hříchy, ale často o trest v širším slova smyslu za hříchy druhých a zvláště za dědičný hřích. Když tato utrpení spojujeme s Kristovým utrpením, podílíme se na jeho vykupitelském díle.
18. května si svět připomněl 100. výročí narození budoucího papeže Jana Pavla II. Papež František celebroval mši svatou nad hrobem Jana Pavla II.; emeritní papež Benedikt XVI. zaslal u této příležitosti dopis kardinálu Dziwiszovi.
