Skvělý příslib dospělých kmenových buněk a jak jej církev podporuje
3D tisk lidské tkáně. Transplantace orgánů u nemocných rakovinou snižuje úmrtnost o 75 procent. Tyto technologie jsou tím nejdůležitějším, co dospělé kmenové buňky mohou dokázat na poli medicíny. A mimo nestojí ani katolická církev, která prosazuje etické formy výzkumu, jež přinášejí ty nejslibnější výsledky.
Nedávná vatikánská konference zaměřená konkrétně na etické formy výzkumu kmenových buněk přilákala významné společnosti a přední odborníky, aby diskutovali o budoucnosti tohoto rychle se rozvíjejícího oboru.
„Církev spolupracuje s těmi, kdo přirozeným způsobem vytvářejí nové vynikající léky a nové léčebné postupy,“ řekl arcibiskup Paul Tighe agentuře CNA.
Tento americký arcibiskup, jenž pochází z Irska a působí jako odborný sekretář Papežské rady pro kulturu, řekl agentuře CNA, že zájem katolické církve o dobro lidí znamená, že se musí zapojit do této diskuse.
Účastní se jí katolické instituce, například univerzity a nemocnice. A ty jsou motivovány i dalšími hodnotami. Ježíš byl „především léčitel,“ řekl. „Vracel lidem zdraví. A to je péče, na kterou lidé reagují.“
Konference ve Vatikánu, byla nazvána „Buněčné horizonty: Jak věda, technologie, informace a komunikace budou ovlivňovat společnost.“ Organizovala ji Papežská rada pro kulturu společně s americkou nadací Stem for Life Foundation, neziskovou organizací sídlící v New Yorku. Od roku 2011 je to třetí konference věnovaná regenerativní medicíně, která se pořádala ve Vatikánu.
Na konferenci se sešli vědci, lékaři, pacienti, náboženští představitelé, filantropové a vládní činitelé, aby diskutovali o výzkumu dospělých kmenových buněk, jejich využití a možných terapiích.
Konference se účastnila i Dr. Donna Skerrettová, M.D., hlavní zdravotnická pracovnice australské lékařské společnosti Mesoblast Limited. Řekla, že výzkum kmenových buněk v její společnosti napomáhá řešení komplikací při transplantacích orgánů u pacientů nemocných rakovinou. Darované dospělé kmenové buňky mohou pomoci zlepšovat stav pacienta při komplikaci zvané akutní reakce štěpu proti hostiteli, která má jinak za následek více než osmdesátiprocentní úmrtnost pacientů po transplantaci. Podle údajů ze zkušebního výzkumu společnosti Mesoblatt tito pacienti z 80 procent přežívají, uvedla Skerettová.
„Tyto pozitivní výsledky nás velmi povzbudily a nyní probíhají další zkoušky,“ řekla.
Keith Murphy, generální ředitel společnosti Organovo ze San Diega, hovořil s agenturou CNA o technologii vyvinuté jeho společností, kdy se vytvářejí živé lidské tkáně technikou známou jako „bioprinting“. „Vezmeme buňky mnoha různých typů a tiskneme je 3D tiskárnou, abychom vytvořili tkáně,“ řekl. „Je to podobné, jako když něco vytváříte z Lega, kde umísťujete určité kostky dané barvy na správné místo a vrstvu po vrstvě něco budujete. My pouze místo kostek používáme buňky.“
„Dáváte různé typy buněk na sebe nebo vedle sebe. Vytvoříte vzorek, který vložíte do počítače, a automatizovaný systém pak poskládá buňky a vytvoří živou tkáň. Všechny buňky se spojí dohromady a stanou se jednou živou tkání.“ Stejně jako 3D tiskárny používají plasty nebo kov, lze lidské tkáně vytisknout způsobem, který je užitečný pro výzkum a možná jednoho dne bude používán i pro transplantace.
Murphyho společnost vytváří lidské tkáně pro výzkum léků. „Při výzkumu léků jsme tak odkázáni na zvířecí vzorky,“ řekl. Takový výzkum, jaký probíhá například v jeho společnosti, by mohl pomoci najít nové léky pro onemocnění, jako je fibróza nebo Alzheimerova choroba, kde není dostatek zvířecích vzorků.
Pracovníci Organovo doufají, že za tři nebo čtyři roky zahájí klinické zkoušky „jaterní záplaty“, která by měla pomoci nemocným nebo selhávajícím orgánům. Tato procedura by mohla prodloužit čekací dobu u osob, jež potřebují transplantaci jater.
Zatímco katolické učení zakazuje výzkum embryonálních kmenových buněk, který vyžaduje ničení lidské bytosti v raném embryonálním stadiu, umožňuje a dokonce podporuje výzkum dospělých kmenových buněk, vzatých z tkáně, jež byla vytvořena, aniž by kvůli tomu byl zničen lidský život. „Většina buněčných terapií dnes již není založena na embryonálních buňkách,“ vysvětlil Murphy. „Není mnoho společností, které pro léčebné účely používají embryonální kmenové buňky, zčásti prostě proto, že se vyhnete etickým problémům, když se vydáte jinou cestou.“
Léčba embryonálními kmenovými buňkami většinou spoléhá na injekce do krevního oběhu, zatímco technologie záplat vyvinutá společností Organovo umožňuje, aby velké množství buněk „bylo vloženo a zůstalo přesně tam, kde je chcete mít“.
Řekl, že dospělé kmenové buňky znamenají velký příslib i v boji proti imunitním onemocněním, mrtvici a Crohnově chorobě. Embryonální kmenové buňky naopak nepřinesly požadované výsledky při léčbě, a to ani navzdory značnému státnímu financování.
Arcibiskup Tighe řekl, že církev se vždy snaží zajistit, aby výzkumní pracovníci upřednostňovali výzkum dospělých kmenových buněk, při kterém se vyhnou etickým problémům spojeným s embryonálními kmenovými buňkami.
„Toto je forma výzkumu, s níž není etický problém. A uklidňuje nás i tvrzení těchto odborníků, kteří říkají, že jde také o efektivnější formu výzkumu. Přináší lepší výsledky,“ řekl o dospělých kmenových buňkách.
Při tomto výzkumu se zkoumají „způsoby léčení, jež pocházejí z našich vlastních, Bohem daných těl“. Církev nemá žádný komerční zájem na tomto výzkumu, proto může sloužit jako „čestný zprostředkovatel“, který může pomoci zaměřit pozornost veřejnosti na tyto postupy, naznačil arcibiskup Tighe.
Řekl, že je důležité, aby výzkum přinášel prospěch celému světu, a nezabýval se jen léčbou chorob, jež se vyskytují především na technologicky vyspělém Západě. Je rovněž důležité, aby přístup k financování výzkumu respektoval ty, kteří investují do nové medicíny, ale také zajistil, aby se na výhodách, které z něho pro lidstvo plynou, podíleli všichni. Objevy ohledně schopnosti přírody léčit sebe sama mohou také čerpat z „tradiční moudrosti, která má svůj výraz v tradiční medicíně“ v méně vyspělých částech světa, podotkl.
23. 05. 2016, RV
Další zprávy
Tento liturgický zvyk, jehož vznik sahá do čtvrtého století, patří k vůbec nejstarším. Před začátkem každé mše přistoupí kněz (a jáhen) k oltáři a políbí ho. Někomu tento zvyk připadá podivný, protože oltáře jsou hmotné předměty z kamene či dřeva a nezdá se, že by zasluhovaly nějakou zvláštní úctu....
Ve věku 93 let zemřel bývalý katolický teolog Hans Küng. Agentura CNA-Deutsch shrnuje jeho dílo: „Küng se ve druhé polovině 20. století postupně stal prominentním kritikem papeže a Církve. V teologii se Küng důsledně a výmluvně pokoušel přizpůsobovat Církev a katolickou nauku svým vlastním představám. V roce 1979, po letech neustálých útoků a konfrontací, konečně dekret Kongergace pro nauku víry schválený papežem sv. Janem Pavlem II. oficiálně konstatoval Küngovo ‚pohrdání učitelským úřadem Církve‘ a to, že se sebejistý kněz navzdory dlouholetému a zdrženlivému úsilí Vatikánu nadále závažně odchyluje od katolické nauky.“ „Hans Küng proto nemůže být považován za katolického teologa, ani jako takový učit,“ píše se ve zmiňovaném dokumentu.
Küngovi byla následně německou biskupskou konferencí odebrána kanonická mise. Küng se poté stal profesorem na Ekumenickém institutu, než v roce 1996 odešel na odpočinek. Zároveň v devadesátých letech založil projekt a nadaci „Světový étos“, hledající „globální etiku“ jako základní hodnoty společné všem světovým náboženstvím a kulturám.
Podrobnější Küngův životopis a popis jeho problematických věroučných pozic nabízí magazín The Pillar. S katolickou naukou se Küng rozešel, zejména pokud jde o nauku o papežské neomylnosti, nauku o svátostech (celibát, svěcení žen, laická konsekrace) a bioetická témata (antikoncepce, euthanasie) či mariologii; navzdory tomu však nikdy nebyl exkomunikován.
...Papež František kritizoval užívání titulu „Spoluvykupitelka“ o Panně Marii. „Ježíš rozšířil Mariino mateřství na celou Církev, když ji, krátce před tím, než zemřel na kříži, svěřil svému milovanému učedníkovi. Od tohoto okamžiku jsme byli všichni shromážděni pod jejím pláštěm, jak to zobrazují některé středověké fresky a obrazy. Dokonce nejstarší latinská antifona – pod ochranu Tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko: Madona, která ‚přikrývá‘, tak jako Matka, které nás Ježíš svěřil, nás všechny. Ale jako matka: ne jako bohyně, ne jako spoluvykupitelka. Jako matka. Je pravda, že křesťanská zbožnost Marii vždy přiznávala nádherné tituly, tak jako děti své mamince. Ale musíme být opatrní: krásné věci, které o ní Církev či svatí říkají, nic neubírá z Kristovy výlučné role při vykoupení. On je jediný Vykupitel.“
...Položme si dvě důležité otázky: 1) Jaký vztah mají křesťané k filosofii? 2) Jaký vztah by křesťané k filosofii mít měli? První otázkou se ptáme na poměr konkrétních křesťanů k filosofii, tedy na to, jak se k ní vztahují de facto. Druhou otázkou míříme k tomu, jaký by měl jejich postoj k filosofii být de jure....
Kongregace pro nauku víry vydala, s osobním schválením papeže Františka, zápornou odpověď na dubium ohledně otázky, zda Církev má moc žehnat svazkům osob stejného pohlaví. Připojené objasnění vysvětluje, že žehnání je svátostina, a jako takové má „disponovat člověka k přijetí hlavní milosti, která se udílí skrze svátosti, a posvěcovat různé aspekty života“, a to na rozdíl od svátostí nikoliv ex opere operato, nýbrž na přímluvu Církve. Proto má-li být žehnáno nějakému konkrétnímu lidskému vztahu, „je kromě správné intence účastníků třeba, aby to, čemu se žehná, bylo objektivně a pozitivně zaměřeno k přijetí a vyjádření milosti v souladu s Božím plánem vepsaným do Stvoření a plně zjeveným Kristem Pánem. Pouze takové skutečnosti, které jsou samy o sobě zaměřené ke službě těmto cílům, jsou tedy v souladu s podstatou Církví udíleného požehnání.“ Přítomnost pozitivních prvků ve vztazích, které obnášejí mimomanželskou sexuální aktivitu, podle Kongregace „nemůže tyto svazky ospravedlnit a učinit z nich legitimní předmět církevního požehnání, neboť tyto pozitivní prvky stojí ve službě svazku, který nesměřuje k naplnění plánu Stvořitele.“...
