Mladí katolíci podepisují dopis na podporu Humanae vitae
Téměř 200 mladých katolíků podepsalo otevřený dopis vyjadřující jejich podporu učení encykliky Humanae vitae. Dopis, který v tomto týdnu zveřejnil list Catholic Herald, chválí výzvu encykliky k cudnosti a popisuje ji jako „krásnou a prorockou“. „Žít v čistotě je náročné a znamená to jít proti současné kultuře, ale je to prospěšné pro vztahy,“ uvádějí signatáři.
„Připomíná nám to, že člověk, který nás přitahuje, není věcí k použití, ale rovnoprávná lidská bytost, kterou máme milovat, ctít a jednat s ní s úctou.“
I když připouštějí, že učení Humanae vitae je možná „nemoderní“, dodávají, že to neznamená, že by bylo nepravdivé.
„Sex nikdy nemůže být skutečně nezávazný, protože je ve své podstatě naplněn smyslem – a to vzájemnou láskou manželů a otevřeností novému životu. Proto je třeba respektovat integritu pohlavního aktu. Svolení k sexu má naplňovat jeho plný význam, že se manželé mohou jeden druhému plně darovat ve vzájemné lásce.
Dopis přichází před říjnovou synodou o mládeži, kdy se biskupové budou zabývat pastoračními přístupy Církve k mladým lidem. Pracovní dokument pro synodu uvádí, že mladí katolíci jsou názorově rozděleni v otázkách, jako je sexualita a gender.
Dopis přichází také po podobném prohlášení u příležitosti 50. výročí vydání encykliky Humanae vitae, které podepsalo 500 britských kněží. Duchovní v něm uvedli, že pro budoucnost našeho národa, jak katolíků, tak nekatolíků, je nezbytná „pravá ,lidská ekologie‘, znovuobjevení přirozenosti a respektování lidské důstojnosti“.
„Navrhujeme znovu objevit poselství Humanae vitae, ne jenom ve věrnosti evangeliu, ale jako klíč k uzdravení a opravdovému rozvoji naší společnosti.“
Plné znění dopisu:
Říká se, že katolické učení o antikoncepci zaostává za „společenskými změnami“ (dopis, 22. června). Nesmíme se však nechat zmást a nepovažovat to, co je nemoderní, za nepravdivé. Žít v čistotě je náročné a znamená to jít proti současné kultuře, ale je to prospěšné pro vztahy. Připomíná nám to, že člověk, který nás přitahuje, není věcí k použití, ale rovnoprávná lidská bytost, kterou máme milovat, ctít a jednat s ní s úctou. Filosofka Elizabeth Anscombeová správně podotkla, že „v této antikoncepční době“ začíná být sex pokládán za „nic víc než jakýsi druh vášnivějšího polibku, který by mohlo být nezdvořilé odmítnout“.
V jádru cudnosti je prostá, avšak revoluční myšlenka, že jsme stvořeni pro lásku a že sexualita nám byla dána proto, abychom toto poslání naplňovali. Proto, jak řekl papež František, „Božím obrazem je manželský pár“. Sex nikdy nemůže být skutečně nezávazný, protože je ve své podstatě naplněn smyslem – a to vzájemnou láskou manželů a otevřeností novému životu. Proto je třeba respektovat integritu pohlavního aktu. Svolení k sexu má naplňovat jeho plný význam, že se manželé mohou jeden druhému plně darovat ve vzájemné lásce.
Jakožto mladí katoličtí laici žijící v Británii, kteří se domnívají, že toto učení o sexualitě je krásné a prorocké, bychom proto rádi potvrdili, že encyklika Humanae vitae je pro naši generaci – a jistě i pro následující generace – velmi důležitá.
04. 07. 2018, Catholic Herald
Další zprávy
Papež František se sešel s představiteli křesťanských církví, muslimů, židů, sikhů a buddhistů na Mezinárodním modlitebním setkání za mír. Po společné modlitbě v bazilice Santa Maria in Aracoeli každý z účastníků přednesl projev, zažehl svíci a podepsal „Provolání za mír“.
...„Díky beatifikaci Carla Acutise má Církev prvního blahoslaveného, který miloval Super Maria a pokémony, ještě více ovšem reálnou přítomnost Krista v Eucharistii,“ píše Courtney Mares. Otec Roger Landry se však obává, aby jej současná vlna úcty neproměnila v „dobře míněnou, avšak povrchní karikaturu. ...
Jako fyzik a kněz dostávám někdy otázku, jak mohu přijímat učení církve o zázracích a zjevené nauky, jako například o Nanebevzetí Panny Marie. Vždycky odpovídám: „A proč ne?“ Fyzika se zabývá tím, co se děje v povětšinou celkem jednoduchých soustavách v přírodě. Nemá však co říci o Božích skutcích, které přesahují řád přírody, použijeme-li definici zázraku od Tomáše Akvinského (Suma proti pohanům 3.103; Suma teologická 1.110, čl. 4)....
Podle Anny Rowlandsové, jež se podílela na oficiální prezentaci encykliky, papež „rozšiřuje dosavadní sociální nauku o univerzálním určení dober a vysvětluje, že státy mají právo na svoji půdu, bohatství a vlastnictví natolik, nakolik to celému lidstvu otevírá přístup k prostředkům obživy a seberealizace. Stát má povinnost k celé lidské rodině a ne jen ke svým občanům.“ Podle kardinála Johna Dewa z Nového Zélandu jde o výzvu, abychom „pohlíželi na svět bez hranic a nahlíželi na každého člověka, ba i na samotnou planetu, jako na bratra či sestru“. Stejných slov užívá ve svém komentáři i Kevin W. Irwin, který též vyzývá, abychom encykliku „nečetli, nýbrž modlili se ji“....
George Pell, bývalý prefekt vatikánského Ekonomického sekretariátu, se tento týden vrací do Říma, kde došlo k sesazení kardinála Becciù. S ním se střetl ohledně reformy vatikánských financí a následně byl v Austrálii déle než rok nespravedlivě vězněn. Ten papeži Františkovi poděkoval: „Svatý otec byl zvolen proto, aby vyčistil vatikánské finance. Vede dlouhý zápas a k jeho nejnovějšímu vývoji je mu třeba pogratulovat a poděkovat za něj. Doufám, že čištění chléva bude pokračovat, a to jak ve Vatikánu, tak ve státu Victoria,“ prohlásil Pell s narážkou na své australské uvěznění. ...
V právě vycházející knize rozhovorů emeritní prefekt Kongregace pro nauku víry kardinál Gerhard Müller kritizuje německou Synodální cestu, které vyčítá „odklon od pravé víry“. Německý církevní establishment prý pokládá Církev za „pouhou lidskou organizaci, která má čistě sekulární cíle“, a proto ztrácí porozumění pro svátosti a posvátné úřady. Též kolínský arcibiskup kardinál Woelki varuje, že Synodální cesta by mohla vést k „sekularizaci“, „rozkolu“ a „jakési německé národní církvi“. Biskup Bätzing však tyto obavy odmítá a naopak varuje před „sebe-zdřevnatěním“ Církve, čímž míní „myslet si a chtít to, co jsme si vždy mysleli a chtěli, dělat, co jsme vždycky dělali.“ Oba biskupové se neshodují ani v postoji k možnosti jáhenského svěcení žen: Bätzing tvrdí, že otázka ženského diakonátu je stále otevřená, kdežto podle Woelkiho byla definitivně rozhodnuta Janem Pavlem II. a pokládat ji za otevřenou znamená situovat diskusi „mimo rámec nauky Církve“.
...