sv. Fridolin / so 6. březen 2021

Byl věrozvěstem z Irska. Působil jako putující mnich. Ve Francii v Poitires vyzvedl z trosek ostatky sv. Hilária. Zakládal kostely a hledal místo na něž byl ve snu povolán. Byl to ostrov na Rýně, kde u Säckinge... (pokračování)

Týden ve světě katolickýma očima - 20. 2. 2020

Katolickým světem hýbou reakce na postsynodální exhortaci papeže Františka Querida Amazonía. Přehledné shrnutí obsahu dokumentu v angličtině přináší Edward Pentin, který též informuje o protichůdných signálech z tiskové konference, kde byla exhortace představena.

Týden ve světě katolickýma očima - 20. 2. 2020

„Papež neschválil možnost svěcení ženatých mužů v Amazonii, a závěrečný dokument synody, v němž se tento návrh objevil, nemá autoritu magisteria“. Přesto však kardinál Michael Czerny na konferenci prohlásil, že „záležitost není uzavřena“, „jednotlivé návrhy zůstávají na stole“, a popřel, že by papež svěcení ženatých mužů do budoucna „přibouchl dveře“. Závěrečný dokument synody, který byl v exhortaci papežem výslovně „oficiálně předložen“, podle Czerného sice nemá „magisteriální“ autoritu, má však „jistou autoritu morální“ a „ignorovat jej by se rovnalo neposlušnosti legitimní autoritě Svatého otce“. „Je to součást procesu, součást cesty,“ řekl Czerny, „a cesta před námi je ještě dlouhá.“ Kardinál Lorenzo Baldisseri v této souvislosti odpověděl negativně na otázku, zda doporučující zmínka v exhortaci o závěrečném dokumentu synody znamená, že jej papež explicitně schválil. To by totiž podle nejnovější apoštolské konstituce Episcopalis Communio znamenalo, že dokument „participuje na řádném magisteriu nástupce sv. Petra“.

Exhortaci přivítal kardinál Gerhard Müller, který ji ve své analýze označil za „dokument smíření“. „Papež nechce přilévat olej do ohně stávajících politických, etnických a vnitrocírkevních konfliktů, nýbrž překonat je. Kéž by si všichni vzali příklad Svatého otce k srdci!“ píše Müller. Deník Corriere della Sera informuje, že papež František kardinálu Müllerovi za jeho vyjádření poděkoval krátkým dopisem. „Drahý bratře, děkuji mnohokrát za Vaši knihu, Váš text o postsynodální exhortaci se mi líbí,“ píše papež kardinálovi. „Vypadá to, že došlo k výměně olivových ratolestí,“ komentuje situaci otec John Zuhlsdorf, známý katolický blogger a publicista.

Pozitivně na exhortaci nahlížíMons. Charles Pope: „Jsem vděčný Bohu a Svatému otci, že exhortace nepřijala za své dva nejradikálnější požadavky vzešlé ze synody: totiž kněžské svěcení ženatých mužů a ženy-’jáhenky‘. Je to odpověď na naše modlitby: vidíme, jak působí charisma, které chrání Svatého otce před tím, aby formálně učil blud.“ Pope navíc odmítá připustit, že pokud jde o tyto dvě ožehavé otázky, papež pouze „zachoval mlčení“. „Domnívám se, že tato exhortace nás plně opravňuje tvrdit, že odpověď na otázku, zda budeme mít ’jáhenky‘ a rozšířené svěcení ženatých mužů, je a zůstane pevné ne.

Jiní konzervativně smýšlející komentátoři však jsou v hodnocení exhortace rezervovanější. „Je to Déjà Amoris, znovu to samé,“ píše otec Raymond J. Souza. „S Querida Amazonía to bude stejné jako s Amoris laetitia. Amoris laetitia nepodala jasnou odpověď na otázku, zda – v rozporu s převládající disciplínou – znovusezdaní katolíci smějí přistupovat ke svatému přijímání. Byla zde pouze dvojznačná poznámka pod čarou a výzva místním biskupům, aby stanovili pravidla – což učinili, ovšem každý jinak, takže totéž jednání je na jednom místě těžkým hříchem a na jiném místě vrcholem zbožnosti… Je jasné, k čemu teď dojde: nějaký biskup z Amazonie časem požádá o dovolení vysvětit ženatého jáhna na kněze, v souladu se závěrečným dokumentem synody, který byl v Querida Amazonía ’oficiálně předložen‘. Souhlas by mohl být udělen, zajisté pod nějakými podmínkami. Co se neschválilo v principu, se tak schválí v praxi – tak aspoň to bylo s Amoris laetitia.“ A v jiném textu Souza shrnuje: „Byly položeny jasné otázky, a dostali jsme dvojznačné odpovědi; ty vyjasní až originální taktické manévry, které teprve přijdou.“

Podobným způsobem exhortaci hodnotí i Tim Gordon a Steve Skojec v rozsáhlém analytickém podcastu na portálu OnePeterFive. Exhortaci nepokládají za vítězství odpůrců liberálních kroků, nýbrž za součást strategie papeže Františka. „Čekal jsem, že tam bude zase nějaká ta ’poznámka pod čarou‘, která není skutečnou poznámkou pod čarou, a taky že ano,“ říká Gordon s narážkou na „oficiální prezentaci“ závěrečného dokumentu synody v rámci exhortace a nejasné důsledky této konstrukce.

A tyto obavy potvrzuje i vyjádření kardinála Hummese, který byl jednou z vůdčích postav synodu a svěcení ženatých mužů dlouhodobě prosazuje: „Bude se to ještě řešit. Ta věc se musí dotáhnout do konce,“ řekl kardinál Hummes.

Kritika přichází i z opačné strany. Podle Maike Hicksonové nová exhortace hluboce zklamala klíčové architekty amazonské synody. Hicksonová zmiňuje členy předsynodní rady, biskupa Ewina Kräutlera (autora pracovního dokumentu synody instrumentum laboris, který proslul výrokem, že ještě žádného Indiána nepokřtil, a ani pokřtít nehodlá) a profesora Paula Suesse, kteří podle ní patřili k „radikálnímu křídlu“ synody. „Oba byli velmi spokojeni s tím, jak synoda dopadla, i se závěrečným dokumentem; nyní se však Kräutler vyjádřil, že nová exhortace ’nenaplnila očekávání‘. Suess pak byl ještě otevřenější. „Nebyla to střela na branku. Tohle jsem opravdu nečekal,“ vyjádřil se Suess, podle nějž se nová exhortace „místy mění v noční můru“. Přestože však papež v exhortaci odmítl tuto radikální verzi teologie osvobození, přihlásil se podle Hicksonové k její umírněné podobě. Hicksonová cituje José Antonia Uretu, který říká: „Alternativní řešení, která papež František předkládá, korespondují s aktuálními sny neomarxistických antropologů o kmenovém životě v džungli jako modelu budoucnosti světa.“

Papež František si mezitím postěžoval americkým biskupům, že je obviňován z „nedostatku odvahy a naslouchání Duchu svatému“, kdykoliv řekne či udělá něco, s čím někdo nesouhlasí. „Viděli jsme, jak je konsternován z toho, že podle některých lidí to celé nebylo o Amazonii, ale o celibátu,“ říká biskup Pensacola-Tallahassee William A. Wack.

Obraťme se k dalším tématům. National Catholic Register informuje o vývoji v americké Demokratické straně, kde se pro-life Demokraté ohrazují proti stále častějším hlasům, že nesouhlas s potraty je s členstvím v této straně neslučitelný.

Papež František vydal dekret, jímž se radikálně mění formační program pro kněze, kteří mají vstoupit do diplomatických služeb Vatikánu. Od nynějška bude muset každý diplomat strávit nejméně jeden rok na misiích.

Profesor Michael Pakaluk se zamýšlí nad důsledky víry v Kristovo lidství. Které to jsou? Za prvé, pokud Kristus přijal lidskou přirozenost, pak to, že lidská přirozenost vůbec existuje, je součástí katolické víry. Za druhé, lidská přirozenost musí být něčím, co Bůh může přijmout – což se dá těžko říci např. o lidské přirozenosti, jak ji vykresluje Freud a jemu podobní. Za třetí, je-li Kristovo lidství předmětem víry, pak lze (podobně jako v jiných oblastech víry) očekávat existenci i odpovídajících „falešných bohů“: takového bůžka uctívá moderní „náboženství humanity“. Za čtvrté, útok na nauku Církve o komplementaritě muže a ženy je útokem na nauku Církve o lidství Kristově. Za páté, mlžení ohledně možnosti světit ženy na kněze má stejný kořen: nedostatek víry v Kristovo lidství.

Lukáš Novák

20. 02. 2020, RCM