sv. Vilibald / út 7. červenec 2020

Pochází z výjimečné královské rodiny v Anglii. Do duchovního stavu vstoupil v Římě. Při putování do Svaté země byl v Sýrii vězněn pro křivé podezření. Po propuštění navštívil Svatou zemi a po cestě přes Cařihra... (pokračování)

Vzdělávání dětí ve víře by mělo být záležitostí celé rodiny

Na tomto důležitém úkolu by se měli podílet také prarodiče, strýcové, tety, bratranci a sestřenice. I když je role rodičů při výchově dětí ve víře nezbytná a nezastupitelná, nikdy by se neměla přehlížet účast ostatních členů rodiny.

Vzdělávání dětí ve víře by mělo být záležitostí celé rodiny

Měli by spolupracovat s rodiči, aby děti rostly v klidu a harmonii. Je velmi důležité, aby mladí lidé viděli své prarodiče, strýce, tety a další členy rodiny při modlitbě, na mši a jako vzory křesťanského života. Později možná děti více ovlivní příklady jiných rodinných příslušníků než vlastních rodičů.

Dávejte rady, ale respektujte přitom rozhodnutí rodičů
Když prarodiče očekávají návštěvu vnoučat, zajímají se o jejich zvyky, oblíbená jídla atd. Měli by se ptát také na duchovní potřeby dětí. Stejně jako ve všech ostatních aspektech života by dovolená a čas strávený mimo nejužší rodinu měl poskytovat stabilitu nezbytnou pro rozvoj dětí a zároveň nabízet prostor pro další názory a možnosti.

Kromě toho jako člen rodiny můžete rodičům pomoci vzdělávat děti ve víře: nabízet nápady, rady nebo jednoduše být příkladem, abyste dětem pomohli budovat důvěru a touhu dělat více a lépe, bez zbytečných slov ukazovat, jak mohou postupovat dál na cestě k Bohu.

Vzdělávání v duchovních záležitostech však často bývá tématem, o kterém se v rodině nediskutuje snadno – a to ani v případě, kdy je zapotřebí rada nebo povzbuzení.

Buďte dobrým příkladem
Je důležité rozvíjet atmosféru důvěry, aby děti věděly, že jsou přijímány a milovány pro to, kým jsou, bez jakéhokoli odsuzovaní nebo pohrdání. Zásadní je klima diskrétnosti, v němž lidé mohou mluvit beze strachu, že jejich slova budou vyzrazena ostatním – taková atmosféra se nebuduje kvůli tajnůstkářství, ale jako projev úcty. Podporu, kterou poskytují (mimo jiné) prarodiče, lze nabídnout při významných životních okamžicích mladého křesťana, jako je křest, první svaté přijímání atd.

Jako člen rodiny můžete výrazně přispět ke kultivaci duchovního zápalu dítěte například tím, že místo světské nebo rodinné oslavy zdůrazníte náboženský význam svátků. Dalším příkladem je to, že s předstihem přijdete na mši s jejich prvním svatým přijímáním, aby děti viděly, že tuto slavnost berou jejich blízcí vážně. Je také důležité pomáhat dítěti zaměřovat se na podstatné věci i tím, že mu budete dávat vhodné dárky.

Jaké dárky dávat (ne cokoli)
Dárky jsou ve skutečnosti dalším způsobem podílení se na duchovním vzdělávání dítěte. Neměly by být vyhrazeny pouze pro náboženské příležitosti nebo sestávat výhradně z náboženských předmětů a knih. O Vánocích a narozeninách by to rozhodně mělo opačný účinek! Nejdůležitější je, abyste byli vždy připraveni podílet se na křesťanské výchově dítěte. Křesťany jsme neustále, ne jenom tehdy, když se modlíme nebo když se účastníme mše. Křesťany jsme vždy a všude.

Když si děti hrají, čtou nebo poslouchají hudbu, měly by mít možnost růst v křesťanském prostředí. Existují hračky a knihy, které přispívají k jejich duchovnímu vzdělávání, ale i ty, které dělají opak. Samozřejmě také záleží na jejich využití. Jako doplněk můžete nabídnout dar s náboženskou tematikou, aniž by to působilo přehnaně – například krásnou ilustrovanou knihu, díky níž budete moci s dětmi procházet základní otázky víry.

Veliké štěstí mají ty děti, které se mohou na své cestě k Bohu spolehnout na své prarodiče, strýce, tety a další členy rodiny.

Christine Ponsardová, Aleteia
Přeložil Pavel Štička

13. 03. 2020, RC Monitor 5/2020