sv. German / čt 28. květen 2020

Pocházel od Atunu ve Francii. V dětství postrádal lidskou lásku. Později se stal mnichem a žil prý podle východních řádových stanov. Zůstal jako pravý mnich střídmý a zdrženlivý i v postavení pařížského biskupa... (pokračování)

O transgenderismu: Společný základ a skutečné rozdíly mezi katolíky a radikálními feministkami

Katolíci, kteří se snaží učit pravdu o ideologii transgenderu, nalezli nečekaného spojence: feministky neuznávající transgender či jinak řečeno feministky „kritické vůči genderu“, které tvrdí, že hnutí transgenderu ženám ubližuje. Ale přestože katolíci a feministky kritické k genderu nacházejí společnou základnu, existují také důležité body, na kterých se neshodnou, a to i v otázkách genderu.

O transgenderismu: Společný základ a skutečné rozdíly mezi katolíky a radikálními feministkami

Církev a feministky odmítající transgender se shodnou na tom, že sílící hnutí transgenderu je zvláště nebezpečné pro děti, které se postupem času přirozeně zbaví případných pocitů genderové dysforie, nebo jsou vedeny k přesvědčení, že se jejich gender liší od jejich biologického pohlaví prostě jen proto, že si vybírají hračky netypické pro jejich biologické pohlaví.

„Souhlasíme s tím, že lékaři, kteří profitují z ’utvrzování‘ stále většího počtu dětí, především dívek, v transgenderu nebo nebinární identitě, by je neměli podrobovat lékařským experimentům,“ řekla agentuře CNA Mary Rice Hassonová, vědecká pracovnice v oboru katolických studií na Ethics and Public Policy Center ve Washingtonu a ředitelka Katolického ženského fóra.

Kara Dansky, členka správní rady Fronty za osvobození žen, s tím rovněž souhlasí a agentuře CNA řekla, že děti, které procházejí typicky turbulentním obdobím puberty, si zaslouží péči a vedení, ale rozhodně ne lékařské zákroky, jež jim mohou způsobit trvalé poškození.

„Dítě, které je zmatené ohledně svého pohlaví, si rozhodně zaslouží soucit, péči a vedení, aby pochopilo, že se nenarodilo v nesprávném těle. Jeho tělo je v pořádku tak, jak je (s výjimkou fyzických zdravotních obtíží, které by se měly vhodným způsobem léčit), a všichni jsme se narodili v takovém těle, jaké máme,“ řekla.

„A musíme se učit mít sami sebe rádi, a to jak fyzicky, tak emocionálně,“ dodala Dansky. „Takže každé dítě, které se snaží přijít na to, jakého je pohlaví, potřebuje péči, soucit, starostlivost a vedení, ale nikoli sterilizovat nebo zmrzačit.“

Hassonová podle svých slov doufá, že si rodiče uvědomují, že sílící hnutí transgenderu „radikálně mění podobu toho, jak naše děti chápou sebe i ostatní, a to způsobem, který není slučitelný s křesťanskou vírou. Je třeba, abychom byli soucitní a vlídní k těm, kdo přijímají ideologii transgenderu, ale musíme být moudří, vzdělávat se a bránit sebe a naše děti před lžemi, které tato ideologie předkládá.“

O příčinách, církvích a homofobii
Pokud jde o příčiny transgenderismu, se feministky a katolíci v některých bodech shodují a v jiných neshodují.

Feministka Mary Kate Fainová, která vyrostla v konzervativní evangelikální církvi a komunitě, se domnívá, že v některých případech příliš rigidní přijímání genderových rolí přispělo k nárůstu fenoménu transgenderu. Feministky například dlouho bojovaly proti genderové normě, že žena má mít pouze touhu zůstat doma, vařit a vychovávat děti, uvedla.

Feministky tvrdí, že ženy mohou zastat jakoukoli roli ve společnosti, jakou si přejí, řekla Fainová.

Ale dnes společnost vysílá všudypřítomnou zprávu, která zní: „Chcete-li zůstat doma, vařit, působit žensky a mít děti, pak musíte být žena. A tudíž, pokud netoužíte po žádné kombinaci těchto věcí, nemůžete být žena.“

Fainová rovněž řekla, že z jejího pohledu některé komunity s rigidními genderovými rolemi také hovoří o homosexualitě obzvláště negativně a opovržlivě. To může děti z takové komunity, které cítí, že je přitahuje stejné pohlaví, vést k domněnce, že se narodily v nesprávném těle, věří Fainová.

Dodala, že má přátele pocházející z takových komunit, kteří poté, co poznali, že je přitahuje stejné pohlaví, se rozhodli pro nebinární (ani muž ani žena) identitu nebo identitu transgendera, než aby čelili stigmatu, že jsou homosexuálové či lesby.

„Vidíme, že vzniká nové hnutí pro takovéto zakrývání homosexuality, a lidé se domnívají, že je pokrokové, ačkoli se ve skutečnosti objevuje v těch nejkonzervativnějších oblastech světa,“ prohlásila Fainová.

„Objevuje se v Iránu, kde vláda postavila homosexualitu mimo zákon a trestá ji smrtí, ale hradí homosexuálům změnu pohlaví, aby se již neidentifikovali jako gayové. Vidíme to i v USA, kde ve státech s převahou republikánských voličů je nejvyšší míra transgenderismu, a není divu, že je to hluboce spojeno s homofobií,“ řekla Fainová.

Ale Hassonová varovala před tvrzením, že homofobie v konzervativních křesťanských církvích je významným přispěvatelem k nárůstu transgenderismu u mládeže. Předpoklad, že většina křesťanských církví s biblickým pohledem na homosexualitu je homofobní, není podle ní správný.

„Nemohu mluvit za názory ,konzervativních‘ nebo ,evangelikálních‘ církví jako takových. Ale můžu říct, že ti, kdo dodržují biblickou morálku, jako například katolíci, kteří se drží katolického učení, jsou často obviňováni z homofobie, protože věří, že homosexuální pohlavní aktivita je špatná nebo že homosexuální sklony nejsou Bohem chtěné, protože sexuální touha by měla být zaměřena na opačné pohlaví,“ uvedla Hassonová.

„Takže ti, kdo se identifikují jako homosexuálové nebo lesby, mívají politováníhodnou tendenci křičet o ,homofobii‘, když církev učí proti homosexuálním vztahům či chování,“ podotkla.

Hassonová řekla, že většina současných církví, které učí biblický pohled na sexualitu, rozlišuje jednání a osobu. Církevní odmítnutí homosexuálního jednání není odmítnutím osoby, ale sexuálních vztahů mimo manželství, které církev považuje za možné pouze mezi mužem a ženou.

„Existuje značné množství církví včetně církve katolické, které oprávněně odmítají vyjádření sexuality vůči partnerovi stejného pohlaví (což se děje vždy mimo manželství, jak je chápe katolická církev). Musíme se zbavit levicové rétoriky, že katolické učení je svou podstatou ,homofobní‘.“

Hassonová dále vyjádřila své pochybnosti o tomto tvrzení, protože křesťanští rodiče by obecně nepreferovali, aby jejich děti byly transgendery místo homosexualů, jelikož transgenderismus i homosexualita odporují Božímu plánu pro lidskou sexualitu.

„... konzervativní církve a evangelikálové, kteří jsou proti homosexuálnímu jednání, obecně nepřijímají tvrzení o transidentitě,“ prohlásila Hassonová.

„Obojí je odchylkou od zjevného Božího plánu, navíc žádný rodič by u dítěte neupřednostňoval transidentitu před přitažlivostí k osobám stejného pohlaví, a to především vzhledem k chemické kastraci a chirurgickým zásahům, které se stávají běžnou ,léčbou‘ zmatků ohledně identity.“

Hassonová uznala, že existují určité okrajové křesťanské komunity, které by mohly zastávat skutečně homofobní postoje. Dodala také, že si je vědoma, že malá katolická subkultura zastává příliš rigidní genderové role, například že ženy by neměly nosit kalhoty a že se nehodí, aby vykonávaly práci mimo domov.

„Myslím si, že to není správné a že tento proud v katolicismu není nikterak nový,“ prohlásila, ale dodala, že pravdou je, že existuje rozdíl mezi muži a ženami a že jsou určité sociální podněty pro rozlišování mezi muži a ženami, které se v různých kulturách liší.

„Chci tím říct, že když člověk dospívá a cítí se nepřirozeně, cítí-li určitou tíži svědomí, například – ,Ach, Bože, jsem opravdu strašná žena,‘ společnost takové osobě vyšle zprávu, že existují buď muži, nebo ženy,“ řekla Hassonová.

Prohlásila, že neviděla, že by někdo, kdo nezapadá do rigidních genderových stereotypů, předpokládal, že má ve skutečnosti jiné biologické pohlaví.

„Nejpodstatnější je, že je žena, a to se prostě nezmění,“ řekla.

„A když vás někdo zařadil do nějaké škatulky, podle níž se máte vzhledem ke svému pohlaví chovat, vyžadovalo by to nějaký zkrat v logice, abyste prohlašovala: ,Ach, to tedy znamená, že jsem druhého pohlaví‘, když mi celý život říkají ,Ne, máš buď jedno, nebo druhé pohlaví.‘ A říká vám to vaše tělo. Říká vám to i věda.“

Ohlasy těch, kteří to prožili na vlastní kůži
Rostoucí počet lidí, kteří byli léčeni za účelem změny pohlaví, a posléze toho litovali, nyní hovoří o tlaku na provádění lékařských zákroků u nezletilých osob s genderovou dysforií.

Keira Bellová, třiadvacetiletá žena z Velké Británie, nedávno podala žalobu na genderovou kliniku, která zahájila změnu jejího pohlaví, když jí bylo 16 let a přála si být mužem.

V šestnácti letech Bellová dostávala blokátory hormonů, aby se zabrzdil její vývoj jako ženy, a potom jí byly podávány mužské hormony. Uvedla, že v důsledku této léčby měla příznaky menopauzy, snížila se její sexuální touha a oslabily její kosti a pravděpodobně jí byla způsobena neplodnost. Když dosáhla 20 let věku, Národní zdravotní služba jí uhradila chirurgický zákrok, při němž jí byla odstraněna prsa, uvedl list Daily Mail.

Zanedlouho po této operaci Bellová začala mít pochybnosti o změně pohlaví. Listu Daily Mail řekla, že se cítila, jako by „uvízla“ mezi mužem a ženou a že se nedokázala ztotožnit ani s jedním pohlavím. V dvaadvaceti letech se rozhodla pro přechod zpět na ženské pohlaví a bojovat proti tomu, aby tato léčba byla poskytována ostatním mladým lidem. Prohlásila, že se cítila jako „pokusný králík“, na kterém genderová klinika prováděla experimenty, aniž by se příliš zamýšlela nad tím, jak tato léčba dlouhodobě ovlivní její život.

Bellová je nyní klíčovou svědkyní ve sledovaném procesu s Tavistock and Portman NHS Foundation Trust, který provozuje genderovou kliniku, kam docházela na léčení. Žalobu na kliniku podala bývalá zdravotní sestra z psychiatrického oddělení kliniky, která tvrdí, že děti nejsou schopny dát kvalifikovaný souhlas s podáváním silných a experimentálních blokátorů puberty a hormonů.

Bellová je jednou z mnoha osob – z mnoha žen –, které veřejně promluvily poté, co jako nezletilé prošly experimentální léčbou na změnu pohlaví a nyní se nacházejí v procesu návratu k původnímu pohlaví.

Charlie Evansová, osmadvacetiletá žena žijící ve Velké Británii, se nachází v procesu návratu k původnímu pohlaví poté, co se od puberty identifikovala jako transgender. Když zveřejnila svůj příběh, kontaktovalo ji velké množství mužů a žen, kteří litují změny svého pohlaví. Evansová je inspirovala k tomu, aby kontaktovali The Detransition Advocacy Network, neziskovou organizaci, jež se snaží pomáhat mužům a ženám, kteří litují změny svého pohlaví.

Evansová řekla listu The Telegraph, že svou mladickou touhu po změně pohlaví připisuje zneužívání, kterého se na ní dopouštěla osoba mimo její rodinu. V důsledku toho nenáviděla své tělo natolik, že si přála některé jeho části odřezat. Zdá se, že takovýto zážitek je mezi lidmi, kteří kontaktují Detransition network, velmi častý, dodala.

„... nemůžete se narodit v nesprávném těle – to vaše mysl potřebuje lékařskou péči, nikoli vaše pohlaví,“ řekla Evansová.

Mary Farrow, CNA
Přeložil Pavel Štička


15. 04. 2020, RC Monitor 7/2020