sv. German / čt 28. květen 2020

Pocházel od Atunu ve Francii. V dětství postrádal lidskou lásku. Později se stal mnichem a žil prý podle východních řádových stanov. Zůstal jako pravý mnich střídmý a zdrženlivý i v postavení pařížského biskupa... (pokračování)

Týden ve světě katolickýma očima - 7. 5. 2020

Vatikán představil pastorační směrnice o tzv. „vnitřních vysídlencích“: osobách donucených k přesídlení v rámci své vlastní země. Dokument obsahující 122 směrnic vypracovala Sekce pro migranty a uprchlíky vatikánského Úřadu pro integrální lidský rozvoj. Sloužit má jako konkrétní podpora pro lidi žijící na existenciálních periferiích a – na rozdíl od běženců směřujících do jiných zemí – často opomíjených.

Týden ve světě katolickýma očima - 7. 5. 2020

Vatikánská Kongregace pro nauku víry rozhodla, že belgické psychiatrické léčebny, které vlastní kongregace Bratří milosrdné lásky, nesmějí nadále vystupovat jako katolické nemocnice. Důvodem je neochota vzdát se provádění euthanasie, povolené od roku 2017. Kongregace pro nauku víry zdůraznila, že „euthanasie zůstává nepřípustná, a to i v extrémních případech.“

Kardinál Sarah prohlásil, že mnohé návrhy na způsob podávání eucharistie v čase pandemie jsou „čiré šílenství“. „Bůh si zaslouží úctu: nemůžete ho strčit do pytlíku! Nevím, kdo takovou absurditu mohl vymyslet. Nejsme v supermarketu,“ prohlásil prefekt Kongregace pro liturgii a svátosti. Podobně kritizuje opatření zavedená ve Spojených státech známý blogující kněz J. Zuhlsdorf: „Jako kdyby přijímání na ruku už nebylo dost zlé – a je to ohavnost –, teď kněžím říkají, že mají hostii lidem na ruku upustit z výšky!“

Sandro Magister podává v rozsáhlém článku přehled revolučních požadavků obsažených v dokumentech německé Synodální cesty.

Kardinál Brandmüller kritizuje prohlášení německých biskupů k 75. výročí konce 2. světové války, v němž obviňují své předchůdce ze spoluviny na válce. „Znovu začínáme posuzovat minulost ve světle současných požadavků politické korektnosti,“ prohlásil Brandmüller a poukázal na to, že i současná generace biskupů se bude mít z čeho zodpovídat: například z mlčení k tomu, když kancléř Helmut Kohl v Německu zaváděl potraty.

Německá iniciativa Maria 1.0 poděkovala biskupům Řezna, Pasova a Augsburgu, že s ohledem na pokračující epidemii obnovili zasvěcení svých diecézí Matce Boží. Hnutí Maria 1.0 založila v reakci na vznik feministického hnutí Maria 2.0 Johanna Stöhr, aby ukázala, že „existují i ženy, které jsou věrné učení Církve“.

Irská Komise pro vztahy na pracovišti rozhodla, že katolická škola se dopustila diskriminace proti ateistickému studentovi, když stanovila, že studentům, kteří se zúčastní sborového zpěvu při obřadu prvního svatého přijímání, bude odpuštěn domácí úkol. „Cítili jsme, že naše dítě bylo vyčleněno a potrestáno za to, že není katolíkem,“ uvedla matka dotyčného chlapce, která na školu podala stížnost. Komise škole uložila pokutu 5000 eur a požaduje, aby svá vnitřní pravidla uvedla do souladu se zákonem o rovném zacházení.

Steven D. Smith reaguje historicko-právní analýzou problému na prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa, že chystá „zásadní krok“ k obnově možnosti modlitby ve školách. Školní modlitby zakázal ve spojených státech Nejvyšší soud dvěma výroky v letech 1962 a 1963 jako protiústavní. „Výsledkem bylo masivní pobouření veřejnosti, ale soud se zakopal ve svých pozicích a rozšířil zákaz i na další formy školní modlitby, a dokonce zrušil státní zákon požadující, aby vyučování začínalo chvílí ticha určené k zamyšlení, nebo dobrovolné modlitbě.“ Smith kritizuje principy těchto soudních rozhodnutí jako nekonsistentní: „Důsledně ’sekulární‘ vládu lze pokládat za ’neutrální‘ vůči náboženství pouze za předpokladu, že náboženství je bytostně soukromou záležitostí. Ale tento předpoklad je mylný. Jakmile uznáme, že některá náboženství, či dokonce jejich většina, mají veřejný rozměr s důsledky pro správu věcí veřejných, důsledně sekulární vládu už nemůžeme pokládat za neutrální: neboť nad takovými náboženstvími ohrnuje nos a implicitně je odmítá. Je to stejné, jako říci, že firma musí být nestranická, a proto bude najímat a obsluhovat pouze Demokraty.“

Čínští křesťané varují, že náboženské pronásledování v Číně je mnohem horší, než jak je popisuje nejnovější výroční zpráva americké Komise pro mezinárodní náboženskou svobodu. I z této zprávy je ovšem zřejmé, že tajná dohoda mezi Čínou a Vatikánem „situaci čínských křesťanů nijak nezlepšila“, tvrdí Elizabeth Yore.

Otec Raymond J. de Souza vypočítává „7 poučení z liturgické karantény pro post-koronavirové katolíky“:

  • Mešní formulář „v čase pandemie“ nám připomíná, že Církev nabízí více než 50 mešních formulářů pro nejrůznější příležitosti.
  • Vzhledem k nepřítomnosti lidu na velikonoční vigilii nebylo možné obhajovat zmenšení počtu čtení „pastoračními důvody“. Snad aspoň někteří zachovají úplnou liturgii i příští rok, spolu s lidem.
  • Pozdravení pokoje: ještě než byly mše svaté úplně zakázány, spočívalo jedno z opatření v nahrazení podání ruky úklonou. Toto gesto vyjadřuje jistou důstojnost a úctu, která je sekulárnímu podání ruky cizí: nemohli bychom je zachovat?
  • Mimořádné okolnosti nám připomněly, že mše svatá nemusí být nutně spojena se svatým přijímáním: mnozí k přijímání přistupovali automaticky i tehdy, když by neměli.
  • Bez možnosti přijímat svátosti si mnozí museli přečíst mešní čtení doma. Ale na tom není nic špatného: Písmo by mělo být centrem domácí církve. Pandemie nám připomněla přítomnost Krista v Božím Slově.
  • Pandemie nám připomněla, že katolický život se neredukuje jen na svátosti, ale obsahuje i další formy pobožnosti.
  • Pro kněze, kteří (snad z důvodu zaneprázdněnosti) opustili zvyk říkat modlitby k oblékání liturgických rouch, je vhodná příležitost, aby se k nim vrátili. Teď je na to času dost!

Lukáš Novák



07. 05. 2020, RCM