Týden ve světě katolickýma očima - 28. 5. 2020

Jeanne Larghero doporučuje, jak může přístup Tomáše Akvinského pomoci při přijímání důležitých rozhodnutí. Pokud nás někdo (např. naše děti) požádá o radu v podobné situaci, můžeme zvolit různé přístupy. Pohodlné řešení, které vlastně žádnou radou není, je říci „řiď se svým srdcem“; naše srdce nás ovšem nemusí vést po té nejlepší cestě. Racionální „vážení všech pro a proti“ často zapomíná, že ne všechny důvody mají stejnou váhu, a všemožné následky ani nelze rozumně předvídat. „Sdílení vlastní zkušenosti“ zase může být pro druhého omezující. Larghero proto navrhuje inspirovat se Tomášem Akvinským a důležitá rozhodnutí činit s ohledem na tři klíčové otázky: (1) Povede to k mravně dobrému životu? (2) Je na to ten pravý čas? (3) Jsem veden těmi nejlepšími motivy?

Agentury OSN využívají pandemie k propagaci potratů, píše server Vatican News. „Ochrana ’reprodukčních a sexuálních práv‘, je podle Světové zdravotnické organizace (WHO) a Populačního fondu OSN (UNFPA) klíčová pro boj s následky šíření nového koronaviru. Podobná konstatování se objevila také v plánu na boj proti humanitární krizi podepsaném generálním sekretářem OSN. Na realizaci plánu byly uvolněny ohromné finanční prostředky. Zdůrazňuje se, že co nejširší dostupnost potratů v době pandemie je stejně důležitá jako například ochrana těhotných žen anebo rodiček.

Populační fond OSN sponzoruje rovněž ’minimální balíček počátečních služeb‘, který má být rozesílán do všech zemí zasažených jakoukoli humanitární krizí a obsahuje soustavu nástrojů potřebných k provedení potratu.“

Německý pastorální teolog Andreas Wollbold požaduje vzhledem k poklesu příjmů z církevní daně vlivem koronavirové krize „tvůrčí destrukci“ německého systému. Podle jeho reformního návrhu by věřící svoji daň směřovali přímo farnostem či klášterům podle své volby. „Živá církevní centra by se tak posílila,“ domnívá se Wollbold. Agentura CNA mezitím informovala o rekordním exodu německých věřících z mnichovské arcidiecéze v roce 2019: Církev tam v tomto roce formálně opustilo 10 744 věřících (o pětinu více než v minulém roce). Formální vystoupení z Církve je jediný způsob, jak se němečtí věřící mohou vyhnout placení církevní daně; pak už ale nemohou přistupovat ke svátostem a nemohou mít církevní pohřeb. Navzdory trvalému poklesu německých katolíků příjmy německé církve z církevní daně doposud rostly.

Agentura CNA také informuje, že rakouská biskupská konference si objednala sepsání knihy, která volá po zavedení oficiálního „žehnání homosexuálním párům“. Její hlavní autor, otec Ewald Volgger, který je ředitelem Institutu liturgických studií a sakramentální teologie na Soukromé katolické univerzitě v Linci, objasnil, že nemá na mysli žehnání, k němuž již příležitostně dochází např. ve svatoštěpánské katedrále ve Vídni. „Ne: to je zřejmě žehnání stejnopohlavním párům na svátek sv. Valentina, které je dávno zavedené a běžné. Toto nové žehnání by mělo oficiální charakter, skrze který Církev vyjadřuje požadavek věrnosti a výlučnost vztahu.“ CNA zasazuje zprávu do kontextu obdobných názorů mnoha dalších německých teologů na jedné straně a jasné deklarace Kongregace pro nauku víry, která prohlásila, že „není absolutně žádný důvod pokládat homosexuální svazky za jakkoliv podobné, nebo i jen vzdáleně analogické, Božímu plánu pro manželství a rodinu.“

„Stále čekáme, až bude vyvozena plná zodpovědnost za zneužívání,“ tvrdí Gerald E. Murray, který shrnuje současný stav (ne)řešení tohoto problému v Církvi a upozorňuje, že dva roky po veřejném odhalení zločinů laicizovaného kardinála McCarricka Vatikán stále nezveřejnil výsledky svého – dávno dokončeného – vyšetřování. „Hněv a frustraci z hierarchie se podaří rozptýlit, teprve až transparentnost a vyvozování zodpovědnosti začnou být opravdu vidět,“ říká Murray.

Sandro Magister referuje o mohutných oslavách pátého výročí vydání encykliky Laudato si ve Vatikánu. Magister popisuje nekonečný seznam s událostí spojených aktivit a plánů pro příští rok, podivuje se však nad naprostou absencí specificky křesťanského obsahu: „Vypadá to, jako by od slov ’Laudato si‘ vzatých z písně svatého Františka bylo odstřiženo to, co bezprostředně následuje: ’můj Pane!‘“ píše Magister.

Michael Pakaluk uvádí dvojí poučení, které si můžeme vzít z „video-mší“ konaných v době uzavření kostelů: Za prvé, mše svatá podstatně spočívá v oběti celebrované knězem, účast laiků je sice žádoucí, k esenci mše však nepatří. Za druhé, mše svatá není totéž jako svaté přijímání. Zatímco cílem mše svaté je oslava Boha skrze adoraci, díkuvzdání, modlitbu a zadostiučinění za hříchy, svaté přijímání je určeno k posvěcení duše.

Jeanne Larghero doporučuje, jak může přístup Tomáše Akvinského pomoci při přijímání důležitých rozhodnutí. Pokud nás někdo (např. naše děti) požádá o radu v podobné situaci, můžeme zvolit různé přístupy. Pohodlné řešení, které vlastně žádnou radou není, je říci „řiď se svým srdcem“; naše srdce nás ovšem nemusí vést po té nejlepší cestě. Racionální „vážení všech pro a proti“ často zapomíná, že ne všechny důvody mají stejnou váhu, a všemožné následky ani nelze rozumně předvídat. „Sdílení vlastní zkušenosti“ zase může být pro druhého omezující. Larghero proto navrhuje inspirovat se Tomášem Akvinským a důležitá rozhodnutí činit s ohledem na tři klíčové otázky: (1) Povede to k mravně dobrému životu? (2) Je na to ten pravý čas? (3) Jsem veden těmi nejlepšími motivy?

Lukáš Novák

28. 05. 2020, RCM