sv. Vilibald / út 7. červenec 2020

Pochází z výjimečné královské rodiny v Anglii. Do duchovního stavu vstoupil v Římě. Při putování do Svaté země byl v Sýrii vězněn pro křivé podezření. Po propuštění navštívil Svatou zemi a po cestě přes Cařihra... (pokračování)

Týden ve světě katolickýma očima - 11. 6. 2020

Otec Zuhlsdorf píše na svém blogu o „morálním zranění“: „situaci, kdy osoba nemůže udělat to, co pokládá za morálně správné, nebo je přinucena udělat něco morálně špatného, a to z příkazu svého nadřízeného.“ Zuhlsdorf upozorňuje, že případy „morálního zranění“ bývají často mylně zahrnuty pod syndrom vyhoření a klade si otázku, zda se v situaci chronického morálního zranění nenachází velký počet tradicionalistických kněží i laiků: „Bojovníci ve válce někdy vykazují příznaky morálního zranění už po velmi krátkém čase stráveném v bitvách. Mnoho tradičních katolíků však čelí zraněním působených morálním konfliktem – kdy jsou nuceni zrazovat to, o čem vědí, že je správné – po nekonečné dekády a bez vyhlídky na změnu.“

Týden ve světě katolickýma očima - 11. 6. 2020

Andrea Gagliarducci obsáhle komentuje nový zákon o státních zakázkách, vydaný papežem Františkem, který je chápán jako jeho pokus čelit korupci ve Vatikánu. Zároveň se prý jedná o jisté zadostiučinění pro kardinála Pella, jenž se snažil o reformu vatikánských financí, ale musel se vrátit do Austrálie kvůli obviněním ze sexuálního zneužívání. Gagliarducci se následně posouvá na obecnější rovinu a tvrdí, že „pontifikát papeže Františka je charakteristický potřebou vykreslovat kontinuitu jako zlom.“

Agentura CNA informuje o spolupráci jedné z obětí sexuálního zneužívání bývalým kardinálem McCarrickem s vatikánskými vyšetřovateli celé kauzy a cituje jeho slova: „Čas ukáže, ale nic z mých zkušeností nenasvědčuje tomu, že by ze strany kohokoliv, kdo se na vyšetřování za Svatý stolec podílí, docházelo k nějakým pokusům o zametání pod koberec nebo o zlehčování. Provádělo se rozsáhlé ověřování a křížové ověřování informací, až mě překvapila míra pečlivosti, kterou jsem viděl.“

Steve Skojec podotýká na okraj nejnovějšího eseje arcibiskupa Carla Maria Vigana: „To, co nám Viganò poskytl svým průlomovým svědectvím ze srpna 2018, bylo naprosto jedinečné: nepřikrášlený pohled insidera, který pochopil, jaké hloubky ve skutečnosti dosáhla zkaženost Církve a ví, kde jsou zakopána mrtvá těla. Nelíbilo se mi, dívat se na to, jak je působnost jeho svědectví rozřeďována až příliš častými komentáři na nejrůznější témata, často s politickým nábojem.“

Vzhledem k tomu, že prozatímní dohoda mezi Svatým stolcem a Čínou vyprší letos v září, navrhuje arcibiskup Claudio Maria Celli, který se podílel na jejím dojednání a podpisu, její prodloužení o jeden až dva roky.

Italští biskupové jsou znepokojeni návrhem zákona proti homofobii a varují, že nový zákon vytváří v Itálii kategorii „ideozločinu“.

„V Německu nyní vládne všeobecné přesvědčení, že pojetí Večeře Páně u katolíků a protestantů se již nijak neliší,“ píše Pietro De Marco ve své analýze situace v německé církvi, a dodává: „Tento konsensus nemohl vzniknout jinak, než protestantizací katolické teologie svátostí.“

Münsterský teolog a kanonista Thomas Schüller volá po tom, aby v celém německém jazykovém prostoru bylo jednotně povoleno kázání laiků při mši svaté. Bez kázání laiků by prý byla oslabena ženská perspektiva – a jedná se prý tak jako tak o již zavedenou praxi, která by byla navrhovaným krokem pouze legalizována.

Trevírská diecéze musí po námitkách z Vatikánu přepracovat své plány na reformu. Podle nich měl být původní počet 887 farností snížen na 35, přičemž v čele každé farnosti by nestál farář, nýbrž tříčlenný tým dvou laiků a jednoho kněze; ostatní diecézní kněží by se na na řízení farností nijak nepodíleli. Vatikán shledal tyto plány „problematickými z hlediska kanonického práva.“ Vatikán nařídil prověření reformy na základě stížnosti kněžského sdružení a mnoha věřících.

Otec Zuhlsdorf píše na svém blogu o „morálním zranění“: „situaci, kdy osoba nemůže udělat to, co pokládá za morálně správné, nebo je přinucena udělat něco morálně špatného, a to z příkazu svého nadřízeného.“ Zuhlsdorf upozorňuje, že případy „morálního zranění“ bývají často mylně zahrnuty pod syndrom vyhoření a klade si otázku, zda se v situaci chronického morálního zranění nenachází velký počet tradicionalistických kněží i laiků: „Bojovníci ve válce někdy vykazují příznaky morální zranění už po velmi krátkém čase stráveném v bitvách. Mnoho tradičních katolíků však čelí zraněním působených morálním konfliktem – kdy jsou nuceni zrazovat to, o čem vědí, že je správné – po nekonečné dekády a bez vyhlídky na změnu.“

Redakční článek serveru Altare Dei popisuje dvě chyby současné teologie: (1) „praktikování teologického zkoumání ne jako racionální interpretace dogmatu, nýbrž jako jeho přepracovávání a reofmy;“ a (2) „(typicky gnostická) domněnka, že teologické zkoumání odhalilo jakousi ’vyspělejší‘ a ’modernější‘ víru.“

K. V. Turley připomíná 95. výročí smrti ctihodného Matta Talbota, jenž „chodil ulicemi Dublinu jako mystik a vyslanec Kristův“ a popisuje neuvěřitelný životní příběh tohoto irského dělníka.

Lukáš Novák

11. 06. 2020, RCM