sv. Evarist / út 27. říjen 2020

Pocházel z Betléma a podle svědectví sv. Ireneje a prvokřesťanského historika Eusebia byl čtvrtým Petrovým nástupcem. Jeho pontifikát podle některých údajů trval přes 9 let, počítá-li se s pravděpodobným předán... (pokračování)

Týden ve světě katolickýma očima - 4. 9. 2020

Katolická média reagují na novou knihu politologa Paula Kengora, The Devil and Karel Marx (TAN Books, 2020), která vykresluje Marxe jako osobu patrně pod vlivem ďábla. Robert Orlando píše: „Kengorova kniha je vlastně celá o střetu moderních, ďábelských sil socialismu a komunismu – hlavních marxistických systémů – s věčnou božskou silou víry. Připadá mi to, jako by Kengor vrážel dřevěný kůl ďáblu a Karlu Marxovi do srdce. Ale jak víme, upíra není tak snadné zabít. Marxismus 20. století operoval třídním bojem, a v zásadě prohrál. V 21. století marxisté operují identitární politikou a v poslední době zaznamenávají jisté úspěchy. Cíl je však stále stejný: podněcovat kulturní rozklad.“

Týden ve světě katolickýma očima - 4. 9. 2020

Anne Hendershottová poznamenává: „Kengor poukazuje na to, že dávno předtím, než Marx začal psát o pekle komunismu, psal o pekle. Ačkoliv je kniha určena běžnému čtenáři, 400 stran textu se opírá o 40 stran poznámek a léta výzkumu: cílem je přesně doložit, jak hluboce a bezprostředně se Otec komunismu nechal inspirovat Otcem lži.“ Podobně jako Orlando, i Hendershottová poukazuje na přímou marxistickou inspiraci současných nepokojů ve Spojených státech.

A prof. Ines Angeli Murzaku vede rozhovor s autorem. „Můžete vysvětlit, proč byla démonická stránka Marxovy osobnosti držena v tajnosti?“ ptá se Murzaku. „Zabývám se jí velmi pečlivě, i tím, proč se jí Marxovi hagiografové úzkostlivě vyhýbali. Netroufám si soudit, zda Marx byl, řekněme, posedlý, jiní si však troufli. ’Byly chvíle, kdy se zdálo, že je Marx posedlý démony,‘ zaznamenal Robert Payne v průlomovém Marxově životopise z roku 1968. Payne, vzdělanec a intelektuál, žádný pravičák, respektovaný akademik, který by rozhodně nevznášel podobná šokující obvinění jen tak, o něm tvrdí: ’Měl ďábelský pohled na svět a ďábelsky zlou vůli. Někdy se zdálo, že si uvědomuje, že to, co dělá, je zlo,‘ odpovídá Kengor. „Proč naši úžasní progresivisté vyznávající ’kulturu rušení‘ (cancel culture) ještě nezrušili Marxe? Byl to fanatik, rasista, antisemita a sexista. Jak to, že mu to prochází? Odpověď: protože je to oblíbenec levice.“

Německá diecéze Essen uveřejnila čtyři videa, v nichž kritizuje katolickou nauku o manželství a kněžství. „Jsem gay, katolík, vdaný za svého muže od roku 2004 a pro Církev pracuji od roku 1996,“ říká muž v jednom z videí; na jiném zaznívá požadavek pro možnost kněžského svěcení bez ohledu na pohlaví. „Rovný přístup ke všem církevním úřadům“ požaduje také německý Svaz katolických žen. Též německý jezuita Ansgar Wuchenpfennig tvrdí, že je třeba opustit učení Církve, definitivně potvrzené papežem Janem Pavlem II. v apoštolském listu Ordinatio sacerdotalis, že Církev nemá moc světit na kněze ženy. Německá Synodální cesta podle něj představuje „poslední historickou šanci znovu se chopit impulsu daného Druhým vatikánským koncilem, který zatím jen stagnoval, a dát mu novou dynamiku.“

Řezenský biskup Rudolf Voderholzer ostře kritizuje pracovní text fóra na téma „ženy a úřady“, určený regionálním konferencím Synodální cesty. Vymezuje se zejména proti způsobu biblické argumentace v textu, která podle něj „rezignuje na jakoukoliv teologickou úroveň“: Ježíš prý měl pouze učedníky a učednice, ale nikoho nevysvětil na kněze – ale stejně tak by se dalo tvrdit, že Ježíš nikoho nepokřtil ani nebiřmoval, a že nechodil v neděli na mši. „Zastírá se skutečnost, že svátosti jsou až věcí povelikonoční Církve; a fakt, že v teologii existuje hluboce propracovaná reflexe otázky ustanovení svátostí, se prostě ignoruje,“ vyjadřuje své rozhořčení biskup, který je též dlouholetým profesorem dogmatiky. Biskup kritizuje i porušení dohodnuté procedury schvalování textu: „Jelikož bylo ’z časových důvodů‘ zrušeno nové hlasování o textu poté, co do něj redakční skupina zapracovala změny, již jsem se k této pasáži nemohl vyjádřit. Protestuji proti takovému postupu! Jakýpak duch za tím asi stojí?“ píše v otevřeném dopise adresovaném bratrům biskupům a předsednictvu Synodální cesty.

Kolínskou arcidiecézi vedenou arcibiskupem Reinerem Woelkim čeká rozsáhlá reforma. Počet farností bude zásadně redukován na 50–60; v čele každé farnosti bude v souladu s nejnovější vatikánskou instrukcí kněz-farář, každá farnost však bude rozdělena na větší počet „obcí“ při jednotlivých kostelích, za které budou zodpovědné laické týmy „moderátorů“.

Argentinský biskup Eduardo Taussig hrozí kanonickými sankcemi kněžím, kteří v rozporu s diecézní směrnicí pokračují v podávání Eucharistie do úst. Biskup Taussig již dříve nechal ze stejného důvodu uzavřít největší seminář v zemi.

V Itálii vyšlo nové vydání italského překladu římského misálu, které mimo jiné obsahuje dvě kontroverzní změny: 1. V modlitbě Páně byla slova „a neuveď nás v pokušení“ nahrazena obratem „a nenechej nás napospas pokušení“, v souladu s přáním papeže Františka vyjádřeném v interview v roce 2017; 2. v hymnu Gloria byl obrat „a na zemi pokoj lidem dobré vůle“ nahrazen obratem „a na zemi pokoj lidem, v nichž má Bůh zalíbení“.

Otec Thomas Kocik rozvádí tři otázky, které nám mohou pomoci „oddělit zrno křesťanství od pohanských plev“:

  1. Kým je Ježíš Kristus? Je to jedinečně vtělený Syn Boží, anebo jen jedna z mnoha manifestací božství (vedle Kršny, Buddhy atd.)?
  2. Jaký vztah je mezi člověkem a Bohem? Je to vztah dvou reálně odlišných osob, anebo vztah části k pantheisticky pojatému celku?
  3. V čem spočívá cíl lidského života – lidská blaženost? Jde o sebe-spasení, při kterém se lidská duše po mnoha reinkarnacích zbaví žaláře těla a rozplyne se v božství, anebo si člověk naopak uchovává svoji individualitu a mravní osobnost, kterou si zformoval během jedinečného pozemského života a která rozhodne o tom, jak po vzkříšení těla stráví věčnost?

Biblista Michael Barber vyvrací běžné přesvědčení, že o nanebevzetí Panny Marie nemáme zprávu v Bibli, a Robert Royal vyvrací některá typická obvinění vznášená proti Kryštofu Kolumbovi.

J. P. Mauro upozorňuje na to, že existují i jiná pozoruhodná hudební zpracování modlitby Ave Maria, než to proslavené Schubertovo – např. verze Franze Biebla ze 60. let 20. století.

Lukáš Novák

04. 09. 2020, RCM