1. den novény za zastavení pandemie s prosbou o přímluvu sv. dětí / ne 29. listopad 2020

Novénu začínáme vždy křížem, úkonem kajícnosti a společnou Modlitbou národů proti pandemii . Bože, náš Otče, Stvořiteli světa, všemohoucí a milosrdný, z lásky k nám jsi poslal na svět svého Syna j... (pokračování)

Jak můžete jako fyzik přijímat nanebevzetí?

Jako fyzik a kněz dostávám někdy otázku, jak mohu přijímat učení církve o zázracích a zjevené nauky, jako například o Nanebevzetí Panny Marie. Vždycky odpovídám: „A proč ne?“ Fyzika se zabývá tím, co se děje v povětšinou celkem jednoduchých soustavách v přírodě. Nemá však co říci o Božích skutcích, které přesahují řád přírody, použijeme-li definici zázraku od Tomáše Akvinského (Suma proti pohanům 3.103; Suma teologická 1.110, čl. 4).

Jak můžete jako fyzik přijímat nanebevzetí?

Jestliže chytím padající jablko, přeruším přirozený průběh fyzikálních zákonů, a tak není důvod domnívat se, že všemohoucí Bůh nemůže také zasáhnout a způsobit zázrak. Moderní fyzika dramaticky rozšířila naši představivost ohledně toho, co je možné i bez božského zásahu. Například s námi může koexistovat a skutečně takto existuje mnoho věcí bez toho, že by na nás měly nějaký účinek, jako například sto trilionů neutrin, jež každou vteřinu procházejí každým z nás. To ilustruje, jak by blízko nás mohly existovat celé světy, i kdyby byly běžně nedostupné a neregistrovali bychom je. Nejenže tedy fyzika zázraky nevylučuje, ale navíc nám průprava a zkušenosti fyziků pomáhají přivykat mimořádným a neobvyklým jevům.

A co metafyzika, tradičně chápaná jako záležitosti, jež zbyly po studiu fyziky a dalších předmětů? Z tohoto hlediska hlavní závěr (Žalm 16,10), který platí i pro fyzické vzkříšení Ježíše Krista (Sk 2,27), zní, že tomu, co je zcela prosté zla, nepřísluší rozklad. Vzhledem k tomu, že Maria byla nejen bezhříšná, ale také plná milosti (Lk 1,28) a nosila ve svém lůně samotného Boha, je dávno vnímáno jako nepřijatelné, že by se její tělo mělo běžným způsobem rozložit.

Naše teologie však učí, že při nanebevzetí Panny Marie nešlo jen o uchování jejího těla, nýbrž že Bůh vyzvedl její tělo a duši do nebe. V dokumentu Munificentissimus Deus papež Pius XII. 1. listopadu 1950 vyhlásil, že „neposkvrněná Bohorodička a ustavičná Panna Maria, když se uzavřel běh jejího pozemského života, byla vzata s duší i tělem do nebeské slávy“. Svatý otec tu čerpal z tisíciletí argumentů, svědectví kostelů a liturgií zasvěcených nanebevzetí i z archy úmluvy, symbolu Marie ve Starém zákoně, o níž se píše, že byla vzata do nebe (Ž 132,8; Zj 11,19 – 12,1). Otázku, zda Maria skutečně zemřela, nebo ne, sice katolicismus nadále ponechává otevřenou, ale některé starší katolické praktiky stejně jako pravoslavné církve hovoří o nanebevzetí jako o „zesnutí Matky Boží“. Tento jemný výraz, evokující usnutí, podtrhuje, že Maria byla uchráněna bolestí smrti.

Proč je tedy pro nás toto učení důležité? Pokud se nanebevstoupením stal Ježíš Kristus mostem mezi zemí a nebem, pak nás nanebevzetí Panny Marie učí, že jedna stvořená lidská bytost, její tělo a duše, již po tomto mostě přešla jakožto příslib budoucího všeobecného vzkříšení. Navíc Mariino nanebevzetí podtrhuje poučení z Kristova nanebevstoupení, a sice, že svatí nemají zůstat jako duše bez těla, nýbrž budou vzkříšeni do místa, nikoli pouze stavu, věčné radosti.

Andrew Pinsent, Catholic Herald
Přeložila Alena Švecová


12. 10. 2020, RC Monitor 19/2020