sv. Virgil / pá 27. listopad 2020

Pocházel z Irska. Ve 43 letech přišel, již jako vzdělaný kněz, na franský Pipinův dvůr. Zde poznal zajatého vévodu Oatila (či Odila), za jehož osvobození se přimluvil a s ním pak na Pipinovo přání odešel do Bav... (pokračování)

Týden ve světě katolickýma očima - 22. 10. 2020

Papež František se sešel s představiteli křesťanských církví, muslimů, židů, sikhů a buddhistů na Mezinárodním modlitebním setkání za mír. Po společné modlitbě v bazilice Santa Maria in Aracoeli každý z účastníků přednesl projev, zažehl svíci a podepsal „Provolání za mír“.

Týden ve světě katolickýma očima - 22. 10. 2020

„Války a mír, pandemie a zdravotní péče, hlad a dostupnost potravin, globální oteplování a udržitelný rozvoj, vysídlování obyvatelstva, eliminace nukleárních hrozeb a snížení nerovností: to nejsou záležitosti, které by se týkaly pouze jednotlivých států. To dnes chápeme lépe, ve světě, jenž je bohatě propojený, a přece mu často chybí smysl pro bratrství. Všichni jsme bratři a sestry! Modleme se k Nejvyššímu, aby tu po tomto čase zkoušky již nebyli „druzí“, nýbrž velké „my“, plné rozmanitosti. Přišel čas znovu odvážně předestřít náš sen, že mír je možný, že je nutný, že svět bez války není utopie,“ píše se v Provolání.

V projevu před podpisem provolání papež několikrát odkázal na encykliku Fratelli tutti. „Žádný národ,“ prohlásil, „žádná sociální skupina nemůže dosáhnout míru, prosperity, bezpečí a štěstí na svou vlastní pěst. Žádná. Budeme-li upřímní, poučení ze současné pandemie je ’vědomí, že jsme globální komunitou, všichni na jedné lodi, kde problém jednoho je problémem všech. Opět jsme zjistili, že nikdo nebude spasen sám; spaseni můžeme být pouze společně.‘ Bratrství musí prostoupit život národů, komunit, představitelů vlád a mezinárodních shromáždění. To pomůže každému pochopit, že spaseni můžeme být jedině společně, skrze vzájemný kontakt a vyjednávání, tak, že odložíme své spory a budeme usilovat o smíření, uzpůsobíme jazyk politiky a propagandy a vytvoříme konkrétní cesty k míru.“

Pokračují ohlasy na encykliku Fratelli tutti. Podle pravoslavného patriarchy Konstantinopole Bartoloměje I. je encyklika „nejen kompendiem či shrnutím předchozích encyklik a dalších Františkových textů, nýbrž korunou a šťastným završením veškeré sociální nauky“.

Podle biskupa Athanasia Schneidera encyklika sice obsahuje pozitivní prvky, ve svém celku však postrádá zřetelný nadpřirozený horizont. „Ačkoliv encyklika užívá klíčových pasáží z Písma, aplikuje jejich smysl spíše v humanistickém a sekulárním kontextu. Encyklika sice stvrzuje, že ’Kristus prolil krev za každého z nás a nikdo není vyloučen z jeho univerzální lásky“, následně však bohužel nadpřirozenou spásu redukuje na mlhavou sekulární perspektivu „univerzálního společenství“. Slovům „Fratelli tutti“ prý papež dává jiný smysl než svatý František: „Pro sv. Františka jsou ’všichni bratři‘ ti, kdo následují a napodobují Krista, a ne prostě všichni lidé – to je patrné z širšího kontextu, odkud jsou slova vzata. Papež prezentuje sv. Františka, jako kdyby podporoval diverzitu náboženství. Smyslem Františkovy návštěvy sultána Al Kámila v Egyptě však nebylo, projevit ’otevřenost srdce, které nezná hranice a překonává všechny náboženské odlišnosti‘. Jejím cílem nebylo nic jiného než kázat sultánovi Evangelium Ježíše Krista.“

Podle teologa Douglase Farrowa se Fratelli tutti sice ve svém vyzdvihování všelidského bratrství odvolává na encykliku Benedikta XVI. Caritas in veritate, na rozdíl od ní však „postrádá christologické zakotvení“ a odvolává se výlučně na „dílo Boha jakožto Stvořitele a Udržovatele světa, a nikoliv na jeho věčné plození Syna či na dar vtěleného Syna, který se stal jedním z lidí a jehož prostřednictvím je poznání Boha a Božího náhledu na věci umožněno. Encyklika sice mluví o Ježíšovi, ale pouze jako o učiteli a vzoru,“ píše Farrow a ptá se: „Smíme očekávat nějaké ’pokračování‘, v němž by byl apoštolský úkol dokončen zevrubným pojednáním o lásce, spravedlnosti a moci Boží v osobě Ježíše Krista? Anebo musíme připustit, že dojem vyvolaný závěrečnou „modlitbou ke Stvořiteli“ je Františekem zamýšlen jako konečný? To jistě ne! Vždyť pak by jeho slova byla pouhou ozvěnou teze Adolfa von Harnacka, že křesťanství není v jádře nic jiného než způsob života vyjadřující univerzální otcovství Boží a lidské bratrství. Těm, kdo si myslí, že papež by měl nechat věci, jak jsou, je třeba připomenout, že tento Harnack – vážený berlínský profesor, který podnítil transformaci protestantského křesťanství na sociální program světového míru mezi lidmi dobré vůle – je týž Harnack, který se podílel na textu projevu císaře Viléma II. ze 4. srpna 1914, v předvečer první světové války,“ podotýká Farrow.

Ve videu promítaném na setkání nazvaném „Globální smlouva pro vzdělání“ papež František prohlásil, že se nacházíme „v okamžiku dějin, kdy je třeba učinit radikální rozhodnutí,“ a že vzhledem ke krizi vyvolané probíhající pandemií je na místě „uzavřít globální smlouvu pro vzdělání, s budoucími generacemi a v jejich prospěch. To obnáší přijetí závazku ze strany rodin, komunit, škol, univerzit, institucí, náboženství, vlád, a celé lidské rodiny.“ Konkrétní obsah papežových návrhů shrnuje Dorothy Cummings.

Nový generální sekretář Biskupského synodu, biskup Mario Grech, prohlásil, že díky Covidu-19 jsme „objevili novou eklesiologii, či snad dokonce novou teologii“, spočívající v „rehabilitaci domácí Církve a poskytnutí jí více prostoru: Církve-rodiny složené z rodinných církví.“ Podle něj není „rodina podřazena Církvi, nýbrž Církev má být podřazena rodině“. Dosavadní pastorační praxe, která „chtěla vést ke svátostem a nikoliv skrze svátosti ke křesťanskému životu“, je prý neadekvátní.

Sesazený kardinál Becciù znovu důrazně popřel, že by se jakkoli vměšoval do australského procesu s kardinálem Pellem. Jedná se o reakci na obvinění, která se objevila v italských denících, že Becciù převedl na australský účet částku cca. 700 000 eur. Australská finanční rozvědka potvrdila, že jsou jí obvinění známa; příslušné informace předala australské federální policii.

Jonathon Van Maren v magazínu First Things popisuje kroky nizozemské vlády k legalizaci euthanasie dětí ve věku 1–12 let. „Nizozemské právo to v současnosti nepřipouští, ačkoliv děsivá (a často dlouhá) procedura, kdy se život ukončí odebráním výživy, se někdy povoluje. Provádění euthanasie na novorozencích je technicky ilegální, ale Groningenský protokol posloužil jako ďábelská smlouva mezi lékaři a žalobci: pokud se jím lékař při zabití novorozence řídí, žalobce nevznese obvinění. Nizozemský režim zcela opustil standard, jehož se dovolávají propagátoři asistované sebevraždy ve většině západních zemí. Ti tvrdí, že souhlas a právo na rozhodování o vlastním těle opravňují tzv. ’péči ukončení života‘ – ale rozšířením těchto smrtících služeb na děti a kojence tuto zástěrku odhodili. Roční kojenec se nemůže rozhodnout zemřít, a děti, jimž zákon zakazuje volit, konzumovat alkohol či řídit, nemohou chápat, co nabídka rychlé a bezbolestné smrti skutečně znamená,“ píše Van Maren.

Vývoj právní úpravy euthanasie v Nizozemsku srovnává s obdobným vývojem v Kanadě Alex Schadenberg, který dochází k závěru: „Skutečností je, že jakmile se jednou zabíjení zlegalizuje, nikdy ho nebude dost.“ Kanadská konference biskupů rovněž varuje, že nový kanadský zákon zakazující terapii nechtěných sexuálních tužeb kriminalizuje křesťanskou nauku.

V Belize byl po kritice ze strany biskupa Lawrence Nicasia a dalších církevních představitelů stažen návrh zákona, který měl zaručit „rovnost a antidiskriminaci“. Kritici namítali proti způsobu, jak zákon pojímá sexuální orientaci a genderovou identitu. Podle biskupa zákon představuje hrozbu „nového kolonialismu“, kdy se mezinárodním expertům dovoluje měnit zákony, kulturu a hodnoty států.

University of Northern Iowa zakázala studentské pro-life sdružení, které označila za „hate group“.

A v Polsku zemřel ve stáří 83 let na nový koronavirus první biskup, Bogdan Wojtus. Dvanáct dalších polských biskupů je pozitivně testováno.

Lukáš Novák

23. 10. 2020, RCM