Týden ve světě katolickýma očima - 29. 10. 2020
V Církvi i ve světě vyvolal rozruch dokumentární film Francesco o papeži Františkovi a jeho učení režiséra Jevgenije Afinějevského (známého propagací homosexuálního stylu života). Film měl premiéru na Římském filmovém festivalu minulou středu a následně za přítomnosti představitelů Vatikánu obdržel ve Vatikánských zahradách cenu „Kinéo Movie for Humanity Award“.
Pozdvižení vzbudila pasáž, kde papež uvádí následující:
Homosexuálové mají právo být součástí rodiny. Jsou to děti Boží a mají právo na rodinu. Nikdo by kvůli tomu neměl být vyháněn nebo činěn nešťastným. To, co je třeba zavést, je zákon o registrovaném partnerství. Tak získají zákonné krytí. Za to jsem se postavil.
Papežova slova okamžitě vyvolala bouřlivé reakce. Na rozpor papežových výroků s naukou Církve, vyjádřenou v dokumentu Kongregace pro nauku víry z roku 2003 (který podporu registrovaného partnerství zakazuje), poukázali biskupové Tobin a Strickland. Ostrou kritiku vyjádřil arcibiskup Viganò, podle nějž jde o pokračující snahu „ultraprogresivní“ části hierarchie vyprovokovat schisma. Kardinál Burke ve svém podrobném stanovisku prohlásil, že „takové výroky vyvolávají velký údiv a působí mezi věřícími zmatek a omyly, neboť jsou v rozporu s učením Písma, Tradice i nedávného magisteria. Působí nejistotu a omyly ohledně nauky Církve u lidí dobré vůle, kteří upřímně touží poznat, co Katolická církev učí. Pastýřům duší ukládají ve svědomí povinnost, poskytnout náležitá a nezbytná vyjasnění.“ Burke také poukazuje na to, vzhledem ke kontextu a příležitosti vyslovení nemají tyto papežovy výroky žádnou magisteriální autoritu.
Podle kardinála Müllera, bývalého prefekta Kongregace pro nauku víry, jsou následky papežských výroků fatální: věrné katolíky rozhořčily, kdežto nepřátele Církve utvrdily. Jde o „čistě soukromý názor, kterému každý katolík může a má odporovat“. Biskup Schneider vyzval papeže: „Nejsvětější Otče, pro spásu své vlastní nesmrtelné duše a pro dobro duší všech těch, kdo kvůli vašemu schválení stejnopohlavních svazků svým sexuálním jednáním těžce urážejí Boha a vydávají své duše riziku věčného zatracení, odvolejte a vyznejte nezměnitelnou nauku Církve.“
Kritika zazněla i od předních katolických komentátorů. „Nemůžeme papeže následovat tam, kam nás vede,“ píše Michael Warren Davis. Podle Carla E. Orsona jsou papežovy výroky hluboce znepokojivé, ať už je pronesl uváženě či neuváženě. Alejandro Bermudez upozorňuje, že papežovy výroky mohou být použity v soudních procesech proti katolickým agenturám, které odmítají svěřovat děti do adopce stejnopohlavním párům – což již naznačuje komentář v deníku Washington Post. Podle o. Geralda Murraye se jedná o „skandál“, jak v populárním, tak technickém slova smyslu (tj. jednání, které vede jiné ke hříchu), a papež „překročil meze svého úřadu“. JD Flynn v pokusu o komplexní analýzu situace papežovy výroky za závažné, nejde však prý o herezi nýbrž o záležitost praktické politiky. Papežovo vyjádření v dokumentu navíc nepředstavuje výkon jeho učitelského úřadu, a katolíci s ním nemusejí souhlasit. John Zuhlsdorf komentuje: „Za prvé, je děsivé, že si něco takového – on, katolík, jezuita, biskup, atd. – myslí. Za druhé, je děsivé, že je ochoten to komukoliv říci. Za třetí, je děsivé, že je ochoten říci to na kameru, která tyto myšlenky trvale zaznamená. Za čtvrté, je děsivé, že svolil – jistě po úvaze a konzultacích –, aby pasáž v dokumentu zůstala.“
Naopak pozitivně reagovali zastánci homosexuálních svazků a liberalizace nauky Církve. Podle jezuity Jamese Martina, dlouhodobě známého pro-LGBT vystupováním, musí nyní katoličtí odpůrci registrovaného partnerství „přehodnotit své pozice“. Austena Ivereigha, autora papežova životopisu, papežovy výroky nepřekvapily: „To byla jeho pozice jako biskupa Buenos Aires. Vždy se stavěl proti manželství párů stejného pohlaví, ale měl za to, že církev by měla hájit registrované partnerství pro homosexuální páry, aby měly právní ochranu.“ Papežova slova dále přivítala Ozanne Foundation, prosazující církevní zrovnoprávnění stejnopohlavních svazků, a vřele reagoval i generální tajemník OSN Antonio Guterres, který papežova slova chápe jako výraz „obecného principu antidiskriminace“. Venezuelský levicový diktátor Nicolás Maduro se na papežovy výroky odvolal ve své výzvě Národnímu Shromáždění, aby zavedlo homosexuální manželství.
Krátce po vypuknutí kauzy ovšem vyšlo najevo, že papežovy výroky byly v dokumentu zmanipulovány. Věty o „právu homosexuálů na rodinu“ byly vytrženy z kontextu staršího rozhovoru, původně se vztahovaly k právu nebýt vyloučen ze své biologické rodiny. Větu o podpoře registrovaného partnerství papež vyslovil, ovšem na jiném místě rozhovoru a z jeho publikované verze byla odstraněna a není zcela jasné, jak se Afinějevskij k materiálu dostal.
Na základě toho některá média označila celou zprávu o papežově podpoře registrovaného partnerství za fake news, jiná hovoří o „detektivce“, na kterou se změnilo hledání významu papežových slov. Podle Petra Viziny zde „filmaři podle všeho vyrobili senzaci na jedno použití“ a pokoušejí se „vrtět papežem“, Matyáš Zrno přímo kritizuje média, že převzala nepravdivou zprávu, aniž ji ověřila.
Podle některých komentátorů byl navíc papežův výrok chybně přeložen do angličtiny: příslušný španělský výraz, „convivencia civil“, prý neznamená „registrované partnerství“ či „civil union“, ale pouze „civilní soužití“. To však vyvrátil arcibiskup Victor Manuel Fernández (považovaný za ghostwritera encykliky Amoris laetitia), který dosvědčil, že překlad je v pořádku a papež registrované partnerství podpořil už jako argentinský biskup.
V reakci na nejasnosti ohledně zamýšleného smyslu papežových slov předkládají Matthew Schneider, Ryan T. Anderson a Robert P. George „plausibilní interpretaci“ papežových slov, která je v souladu s naukou Církve: věty o „rodině“ se nevztahovaly k homosexuálnímu svazku a registrované partnerství papež podpořil pouze jako menší zlo v zápase proti zavedení homosexuálního manželství v Argentině, nikoliv absolutně. Phil Lawler ovšem tyto pokusy odmítá: „Je pravda, že je možné uvést to, co papež říká, do souladu s katolickou tradicí. Ale není to snadné – zejména když papež a Vatikán dopouštějí, aby tato široce rozšířená dezinterpretace jeho výroků (jde-li vskutku o dezinterpretaci) stále nebyla uvedena na pravou míru. Je na papeži Františkovi, aby se jasně vyjádřil.“ John L. Allen Jr. je podobného názoru: „Řekl papež v interview z roku 2019 to, co se film snaží prezentovat, jako že to řekl? Přesně vzato ne. Záleží na tom? Patrně ne. Kdyby papež František nechtěl, abyste věřili, že podporuje registrované partnerství, tak má spoustu způsobů, jak to uvést na pravou míru.“ A Steve Skojec ve svém podcastu pokládá dokonce celou nejasnost za papežův záměr, neboť k podobným situacím dochází ze strany papeže dlouhodobě a opakovaně.
Na situaci reagovali i čeští církevní představitelé. Podle pražského arcibiskupa, kardinála Duky Afinějevského film „v žádném případě nemůže být vydáván za stanovisko církve v otázkách víry a mravů“ a „celou tuto kauzu je třeba vidět v kontextu blížících se prezidentských voleb v USA; jejím cílem je znejistit a dezinformovat katolickou veřejnost“. Plzeňský biskup Tomáš Holub naopak vyjádřil opatrnou podporu: „Je to silná výzva, aby církev nepaušalizovala a byla schopná s vnímavostí rozlišovat a doprovázet zcela konkrétní lidi na jejich někdy velmi složitých životních cestách. Osobně si našeho papeže Františka velmi vážím, snažím se mu naslouchat a v této věci mu, myslím, dost rozumím.“ Tomáš Halík v rozsáhlém textu míní, že papež „promluvil o homosexuálech a jejich právech na lásku lidsky, jako normální člověk 21. století, který má rozum a srdce na pravém místě“. Pozici platných církevních dokumentů Halík odmítá jako „rádoby-pokrokovou, ve skutečnosti však pokrytecky nedůslednou“. Připuštění stejnopohlavních svazků jako „menšího zla“ pokládá Halík za nedostatečné a naznačuje, že vůbec nejsou zlem. Podle Halíka papež „není revolucionář“, protože „nemění psané normy, mění však praxi, život“. Že došlo k manipulaci papežových slov, Halík zlehčuje jako argument papežových konzervativních nepřátel.
Ve Vatikánu skupina mladých katolíků rozvinula transparent, žádající papeže o vyjasnění. Papež ani Vatikán na celou záležitost nijak nereagoval, vatikánské Dikasterium pro komunkaci nařídilo svým novinářům, aby se k filmu nijak nevyjadřovali a nevydávali o něm žádné zprávy, neboť „probíhá diskuse, jak se k této mediální krizi postavit“.
Lukáš Novák
29. 10. 2020, RCM
Další zprávy
Tento liturgický zvyk, jehož vznik sahá do čtvrtého století, patří k vůbec nejstarším. Před začátkem každé mše přistoupí kněz (a jáhen) k oltáři a políbí ho. Někomu tento zvyk připadá podivný, protože oltáře jsou hmotné předměty z kamene či dřeva a nezdá se, že by zasluhovaly nějakou zvláštní úctu....
Ve věku 93 let zemřel bývalý katolický teolog Hans Küng. Agentura CNA-Deutsch shrnuje jeho dílo: „Küng se ve druhé polovině 20. století postupně stal prominentním kritikem papeže a Církve. V teologii se Küng důsledně a výmluvně pokoušel přizpůsobovat Církev a katolickou nauku svým vlastním představám. V roce 1979, po letech neustálých útoků a konfrontací, konečně dekret Kongergace pro nauku víry schválený papežem sv. Janem Pavlem II. oficiálně konstatoval Küngovo ‚pohrdání učitelským úřadem Církve‘ a to, že se sebejistý kněz navzdory dlouholetému a zdrženlivému úsilí Vatikánu nadále závažně odchyluje od katolické nauky.“ „Hans Küng proto nemůže být považován za katolického teologa, ani jako takový učit,“ píše se ve zmiňovaném dokumentu.
Küngovi byla následně německou biskupskou konferencí odebrána kanonická mise. Küng se poté stal profesorem na Ekumenickém institutu, než v roce 1996 odešel na odpočinek. Zároveň v devadesátých letech založil projekt a nadaci „Světový étos“, hledající „globální etiku“ jako základní hodnoty společné všem světovým náboženstvím a kulturám.
Podrobnější Küngův životopis a popis jeho problematických věroučných pozic nabízí magazín The Pillar. S katolickou naukou se Küng rozešel, zejména pokud jde o nauku o papežské neomylnosti, nauku o svátostech (celibát, svěcení žen, laická konsekrace) a bioetická témata (antikoncepce, euthanasie) či mariologii; navzdory tomu však nikdy nebyl exkomunikován.
...Papež František kritizoval užívání titulu „Spoluvykupitelka“ o Panně Marii. „Ježíš rozšířil Mariino mateřství na celou Církev, když ji, krátce před tím, než zemřel na kříži, svěřil svému milovanému učedníkovi. Od tohoto okamžiku jsme byli všichni shromážděni pod jejím pláštěm, jak to zobrazují některé středověké fresky a obrazy. Dokonce nejstarší latinská antifona – pod ochranu Tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko: Madona, která ‚přikrývá‘, tak jako Matka, které nás Ježíš svěřil, nás všechny. Ale jako matka: ne jako bohyně, ne jako spoluvykupitelka. Jako matka. Je pravda, že křesťanská zbožnost Marii vždy přiznávala nádherné tituly, tak jako děti své mamince. Ale musíme být opatrní: krásné věci, které o ní Církev či svatí říkají, nic neubírá z Kristovy výlučné role při vykoupení. On je jediný Vykupitel.“
...Položme si dvě důležité otázky: 1) Jaký vztah mají křesťané k filosofii? 2) Jaký vztah by křesťané k filosofii mít měli? První otázkou se ptáme na poměr konkrétních křesťanů k filosofii, tedy na to, jak se k ní vztahují de facto. Druhou otázkou míříme k tomu, jaký by měl jejich postoj k filosofii být de jure....
Kongregace pro nauku víry vydala, s osobním schválením papeže Františka, zápornou odpověď na dubium ohledně otázky, zda Církev má moc žehnat svazkům osob stejného pohlaví. Připojené objasnění vysvětluje, že žehnání je svátostina, a jako takové má „disponovat člověka k přijetí hlavní milosti, která se udílí skrze svátosti, a posvěcovat různé aspekty života“, a to na rozdíl od svátostí nikoliv ex opere operato, nýbrž na přímluvu Církve. Proto má-li být žehnáno nějakému konkrétnímu lidskému vztahu, „je kromě správné intence účastníků třeba, aby to, čemu se žehná, bylo objektivně a pozitivně zaměřeno k přijetí a vyjádření milosti v souladu s Božím plánem vepsaným do Stvoření a plně zjeveným Kristem Pánem. Pouze takové skutečnosti, které jsou samy o sobě zaměřené ke službě těmto cílům, jsou tedy v souladu s podstatou Církví udíleného požehnání.“ Přítomnost pozitivních prvků ve vztazích, které obnášejí mimomanželskou sexuální aktivitu, podle Kongregace „nemůže tyto svazky ospravedlnit a učinit z nich legitimní předmět církevního požehnání, neboť tyto pozitivní prvky stojí ve službě svazku, který nesměřuje k naplnění plánu Stvořitele.“...
