sv. Virgil / pá 27. listopad 2020

Pocházel z Irska. Ve 43 letech přišel, již jako vzdělaný kněz, na franský Pipinův dvůr. Zde poznal zajatého vévodu Oatila (či Odila), za jehož osvobození se přimluvil a s ním pak na Pipinovo přání odešel do Bav... (pokračování)

Týden ve světě katolickýma očima - 29. 10. 2020

V Církvi i ve světě vyvolal rozruch dokumentární film Francesco o papeži Františkovi a jeho učení režiséra Jevgenije Afinějevského (známého propagací homosexuálního stylu života). Film měl premiéru na Římském filmovém festivalu minulou středu a následně za přítomnosti představitelů Vatikánu obdržel ve Vatikánských zahradách cenuKinéo Movie for Humanity Award“.

Týden ve světě katolickýma očima - 29. 10. 2020

Pozdvižení vzbudila pasáž, kde papež uvádí následující:

Homosexuálové mají právo být součástí rodiny. Jsou to děti Boží a mají právo na rodinu. Nikdo by kvůli tomu neměl být vyháněn nebo činěn nešťastným. To, co je třeba zavést, je zákon o registrovaném partnerství. Tak získají zákonné krytí. Za to jsem se postavil.

Papežova slova okamžitě vyvolala bouřlivé reakce. Na rozpor papežových výroků s naukou Církve, vyjádřenou v dokumentu Kongregace pro nauku víry z roku 2003 (který podporu registrovaného partnerství zakazuje), poukázali biskupové TobinStrickland. Ostrou kritiku vyjádřil arcibiskup Viganò, podle nějž jde o pokračující snahu „ultraprogresivní“ části hierarchie vyprovokovat schisma. Kardinál Burke ve svém podrobném stanovisku prohlásil, že „takové výroky vyvolávají velký údiv a působí mezi věřícími zmatek a omyly, neboť jsou v rozporu s učením Písma, Tradice i nedávného magisteria. Působí nejistotu a omyly ohledně nauky Církve u lidí dobré vůle, kteří upřímně touží poznat, co Katolická církev učí. Pastýřům duší ukládají ve svědomí povinnost, poskytnout náležitá a nezbytná vyjasnění.“ Burke také poukazuje na to, vzhledem ke kontextu a příležitosti vyslovení nemají tyto papežovy výroky žádnou magisteriální autoritu.

Podle kardinála Müllera, bývalého prefekta Kongregace pro nauku víry, jsou následky papežských výroků fatální: věrné katolíky rozhořčily, kdežto nepřátele Církve utvrdily. Jde o „čistě soukromý názor, kterému každý katolík může a má odporovat“. Biskup Schneider vyzval papeže: „Nejsvětější Otče, pro spásu své vlastní nesmrtelné duše a pro dobro duší všech těch, kdo kvůli vašemu schválení stejnopohlavních svazků svým sexuálním jednáním těžce urážejí Boha a vydávají své duše riziku věčného zatracení, odvolejte a vyznejte nezměnitelnou nauku Církve.“

Kritika zazněla i od předních katolických komentátorů. „Nemůžeme papeže následovat tam, kam nás vede,“ píše Michael Warren Davis. Podle Carla E. Orsona jsou papežovy výroky hluboce znepokojivé, ať už je pronesl uváženě či neuváženě. Alejandro Bermudez upozorňuje, že papežovy výroky mohou být použity v soudních procesech proti katolickým agenturám, které odmítají svěřovat děti do adopce stejnopohlavním párům – což již naznačuje komentář v deníku Washington Post. Podle o. Geralda Murraye se jedná o „skandál“, jak v populárním, tak technickém slova smyslu (tj. jednání, které vede jiné ke hříchu), a papež „překročil meze svého úřadu“. JD Flynn v pokusu o komplexní analýzu situace papežovy výroky za závažné, nejde však prý o herezi nýbrž o záležitost praktické politiky. Papežovo vyjádření v dokumentu navíc nepředstavuje výkon jeho učitelského úřadu, a katolíci s ním nemusejí souhlasit. John Zuhlsdorf komentuje: „Za prvé, je děsivé, že si něco takového – on, katolík, jezuita, biskup, atd. – myslí. Za druhé, je děsivé, že je ochoten to komukoliv říci. Za třetí, je děsivé, že je ochoten říci to na kameru, která tyto myšlenky trvale zaznamená. Za čtvrté, je děsivé, že svolil – jistě po úvaze a konzultacích –, aby pasáž v dokumentu zůstala.“

Naopak pozitivně reagovali zastánci homosexuálních svazků a liberalizace nauky Církve. Podle jezuity Jamese Martina, dlouhodobě známého pro-LGBT vystupováním, musí nyní katoličtí odpůrci registrovaného partnerství „přehodnotit své pozice“. Austena Ivereigha, autora papežova životopisu, papežovy výroky nepřekvapily: „To byla jeho pozice jako biskupa Buenos Aires. Vždy se stavěl proti manželství párů stejného pohlaví, ale měl za to, že církev by měla hájit registrované partnerství pro homosexuální páry, aby měly právní ochranu.“ Papežova slova dále přivítala Ozanne Foundation, prosazující církevní zrovnoprávnění stejnopohlavních svazků, a vřele reagoval i generální tajemník OSN Antonio Guterres, který papežova slova chápe jako výraz „obecného principu antidiskriminace“. Venezuelský levicový diktátor Nicolás Maduro se na papežovy výroky odvolal ve své výzvě Národnímu Shromáždění, aby zavedlo homosexuální manželství.

Krátce po vypuknutí kauzy ovšem vyšlo najevo, že papežovy výroky byly v dokumentu zmanipulovány. Věty o „právu homosexuálů na rodinu“ byly vytrženy z kontextu staršího rozhovoru, původně se vztahovaly k právu nebýt vyloučen ze své biologické rodiny. Větu o podpoře registrovaného partnerství papež vyslovil, ovšem na jiném místě rozhovoru a z jeho publikované verze byla odstraněna a není zcela jasné, jak se Afinějevskij k materiálu dostal.

Na základě toho některá média označila celou zprávu o papežově podpoře registrovaného partnerství za fake news, jiná hovoří o „detektivce“, na kterou se změnilo hledání významu papežových slov. Podle Petra Viziny zde „filmaři podle všeho vyrobili senzaci na jedno použití“ a pokoušejí se „vrtět papežem“, Matyáš Zrno přímo kritizuje média, že převzala nepravdivou zprávu, aniž ji ověřila.

Podle některých komentátorů byl navíc papežův výrok chybně přeložen do angličtiny: příslušný španělský výraz, „convivencia civil“, prý neznamená „registrované partnerství“ či „civil union“, ale pouze „civilní soužití“. To však vyvrátil arcibiskup Victor Manuel Fernández (považovaný za ghostwritera encykliky Amoris laetitia), který dosvědčil, že překlad je v pořádku a papež registrované partnerství podpořil už jako argentinský biskup.

V reakci na nejasnosti ohledně zamýšleného smyslu papežových slov předkládají Matthew Schneider, Ryan T. Anderson a Robert P. George „plausibilní interpretaci“ papežových slov, která je v souladu s naukou Církve: věty o „rodině“ se nevztahovaly k homosexuálnímu svazku a registrované partnerství papež podpořil pouze jako menší zlo v zápase proti zavedení homosexuálního manželství v Argentině, nikoliv absolutně. Phil Lawler ovšem tyto pokusy odmítá: „Je pravda, že je možné uvést to, co papež říká, do souladu s katolickou tradicí. Ale není to snadné – zejména když papež a Vatikán dopouštějí, aby tato široce rozšířená dezinterpretace jeho výroků (jde-li vskutku o dezinterpretaci) stále nebyla uvedena na pravou míru. Je na papeži Františkovi, aby se jasně vyjádřil.“ John L. Allen Jr. je podobného názoru: „Řekl papež v interview z roku 2019 to, co se film snaží prezentovat, jako že to řekl? Přesně vzato ne. Záleží na tom? Patrně ne. Kdyby papež František nechtěl, abyste věřili, že podporuje registrované partnerství, tak má spoustu způsobů, jak to uvést na pravou míru.“ A Steve Skojec ve svém podcastu pokládá dokonce celou nejasnost za papežův záměr, neboť k podobným situacím dochází ze strany papeže dlouhodobě a opakovaně.

Na situaci reagovali i čeští církevní představitelé. Podle pražského arcibiskupa, kardinála Duky Afinějevského film „v žádném případě nemůže být vydáván za stanovisko církve v otázkách víry a mravů“ a „celou tuto kauzu je třeba vidět v kontextu blížících se prezidentských voleb v USA; jejím cílem je znejistit a dezinformovat katolickou veřejnost“. Plzeňský biskup Tomáš Holub naopak vyjádřil opatrnou podporu: „Je to silná výzva, aby církev nepaušalizovala a byla schopná s vnímavostí rozlišovat a doprovázet zcela konkrétní lidi na jejich někdy velmi složitých životních cestách. Osobně si našeho papeže Františka velmi vážím, snažím se mu naslouchat a v této věci mu, myslím, dost rozumím.“ Tomáš Halík v rozsáhlém textu míní, že papež „promluvil o homosexuálech a jejich právech na lásku lidsky, jako normální člověk 21. století, který má rozum a srdce na pravém místě“. Pozici platných církevních dokumentů Halík odmítá jako „rádoby-pokrokovou, ve skutečnosti však pokrytecky nedůslednou“. Připuštění stejnopohlavních svazků jako „menšího zla“ pokládá Halík za nedostatečné a naznačuje, že vůbec nejsou zlem. Podle Halíka papež „není revolucionář“, protože „nemění psané normy, mění však praxi, život“. Že došlo k manipulaci papežových slov, Halík zlehčuje jako argument papežových konzervativních nepřátel.

Ve Vatikánu skupina mladých katolíků rozvinula transparent, žádající papeže o vyjasnění. Papež ani Vatikán na celou záležitost nijak nereagoval, vatikánské Dikasterium pro komunkaci nařídilo svým novinářům, aby se k filmu nijak nevyjadřovali a nevydávali o něm žádné zprávy, neboť „probíhá diskuse, jak se k této mediální krizi postavit“.

Lukáš Novák

29. 10. 2020, RCM