sv. Virgil / pá 27. listopad 2020

Pocházel z Irska. Ve 43 letech přišel, již jako vzdělaný kněz, na franský Pipinův dvůr. Zde poznal zajatého vévodu Oatila (či Odila), za jehož osvobození se přimluvil a s ním pak na Pipinovo přání odešel do Bav... (pokračování)

Týden ve světě katolickýma očima - 14. 11. 2020

Vatikánský Státní sekretariát vydal dlouho očekávanou „Zprávu o úředních zjištěních a rozhodovacích procesech Svatého Stolce ohledně bývalého kardinála Theodora Edgara McCarricka“. Zpráva má 449 stran. Světová katolická média se pokoušejí zprostředkovat hlavní body obsahu zprávy a objevilo se i množství komentářů. Papež František slibuje, že očistí Církev od sexuálního zneužívání.

Týden ve světě katolickýma očima - 14. 11. 2020

Podle vatikanisty Sandro Magistera plyne ze Zprávy trojí zjištění: Za prvé, jak neadekvátní byla reakce církevních autorit, včetně tří posledních papežů, na vršící se obvinění proti McCarrickovi. Za druhé, jak mimořádně dobré konexe McCarrick měl v Církvi i mimo ni, takže i když vlivní biskupové a kardinálové věděli (nebo tušili) o jeho homosexuálních aktivitách, mohl se pokládat za nedotknutelného a beztrestně ignorovat opatření, jejichž dodržování mu nebylo ani tak uloženo, jako o ně byl spíše nesměle požádán. Třetím zjištěním je zpochybnění svědectví arcibiskupa Viganò.

Sám Viganò již na Zprávu stručně reagoval: „Nepředpojatý komentátor si povšimne jednak načasování zveřejnění zprávy, a jednak snahy zdiskreditovat moji osobu nařčením z neposlušnosti a ze zanedbání povinnosti, a to právě ze strany těch, kdo mají zřejmý zájem zpochybnit důvěryhodnost toho, kdo vynesl na světlo onu bezprecedentní síť korupce a zkaženosti. Vatikánská fikce pokračuje,“ uzavírá Viganò.

„Jak k tomu došlo? Kolik biskupů vědělo o jeho domku na pláži? Kdo všechno dělal, že nic nevidí? Kdo lhal, aby ochránil někoho ze svých lidí? Nikdo nečekal, že Zpráva zodpoví tyto otázky, a proto nikdo není zklamaný,“ píše Michael Warren Davis s nádechem ironie ve své podrobné analýze. „Zpráva dokládá jistý detail, který mnoho z nás opomíjí: nikdy neexistovala žádná ’kouřící hlaveň‘ Nebyly důkazy o sexuálních útocích, prakticky nikdo nebyl ochoten vystoupit se svědectvím o McCarrickových skutcích. Jistě – hodně se toho povídalo. Ale Vatikán nemá ve zvyku sesazovat kněze (a už vůbec ne biskupy) na základě drbů.“

K roli arcibiskupa Viganò Davis říká: „Musíme vzít v úvahu možnost, že Viganò neprovedl vyšetřování ’případu kněze 3‘, a že když v roce 2018 vypukl McCarrickův skandál, uvědomil si, že jeho zanedbání povinnosti vyjde najevo, a chopil se iniciativy. Zveřejnil své ’svědectví‘, vyzval papeže k rezignaci a skryl se za suitu konzervativců a tradicionalistů kritických k Františkovi, kterou kolem sebe shromáždil. Netvrdím, že to tak bylo – ale je to možné.“

A o samotném papeži Davis míní: „Musíme mít na paměti, že jeho intelektuální schopnosti nejsou nijak oslnivé – což by jistě on sám uznal jako první. Ve skutečnosti je s rozumem v koncích a zcela pod vlivem Deep Church. Než si ho saintgallenská mafie vytipovala jako svoji loutku na stolci sv. Petra, býval neznámým pravo-středovým biskupem kdesi v Jižní Americe. Je možné, že o domku na pláži Strýčka Teda v životě neslyšel, když McCarricka povolával zpět do služby. Podstatné je, že ho povolal zpět. Pokud to nyní Vatikán popírá, nestoudně lže.“

Davis shrnuje svoji analýzu do tří nejpodstatnějších bodů: (1) McCarricka sice chránili příznivci ve Vatikánu, důvodem nečinnosti většiny hierarchie však byl nedostatek důkazů. (2) Mnoho prelátů se snažilo McCarrickovi postavit a není pravda, že „každý o něm věděl“: každý o něm slyšel, ale málokdo věděl něco jistého. (3) Velmi vážná obvinění ze zanedbání povinnosti, ne-li spoluviny byla vznesena proti arcibiskupu Viganò. Jeho povinností vůči podporovatelům je dokázat svoji nevinu, anebo přijmout část viny za McCarrickovo setrvání v úřadu. (4) Zpráva nejmenuje McCarrickovy spojence, kteří zmanipulovali Benedikta XVI. a Františka – to je jejím velkým selháním.

Rovněž JD Flynn Zprávě vytýká, že „nevěnuje potřebnou pozornost McCarrickovým sociálním sítím a vlivu, který měly na život Církve.“ Zpráva tak podle něj sice „vynáší mnoho věcí na světlo, o úplný popis McCarrickova případu se však nejedná.“

George Weigel, životopisec Jana Pavla II., hájí polského papeže před obviněním, že věděl o podezřeních týkajících se McCarricka před tím, než jej ustanovil biskupem ve Washingtonu. „McCarrick nebyl jen sexuální predátor, ale také obratný, patologický lhář.“ Ze Zprávy se dozvídáme, že když McCarrick zjistil, že kvůli panujícím podezřením jej kardinál O’Connor Janu Pavlovi II. nedoporučil, „napsal srdceryvný dopis sekretáři Jana Pavla II. Stanisławu Dziwiszovi, v němž tvrdil svoji nevinu. Ten dopis je od začátku do konce lež. Nemělo by se pochybovat o tom, že Jan Pavel II. se stal obětí klamu. “

„Tutlání pokračuje,“ píše o Zprávě Phil Lawler, který se naopak na základě Zprávou uznaných faktů domnívá, že „tvrzení Zprávy, že Vatikán neměl žádné solidní důkazy o McCarrickově predátorství, stojí na právnickém hnidopišství. Hmatatelné důkazy sice nebyly, ale spousta důvodů ke znepokojení ano.“ Lawler zprávu pokládá za „pokus chytře odvést pozornost od skutečného skandálu. Zpráva nevysvětluje, jak je možné, že se McCarrick stal takovým prominentem, který ovlivňoval vatikánskou politiku a jmenování osob do funkcí a udržel si vliv i poté, co liknaví vatikánští představitelé přišli na jeho sexuální delikty. Místo toho sděluje věci, které jsou informovaným pozorovatelům dávno známé, a koření je tolika pikantními detaily, aby stačily odvést pozornost nezasvěcených. Zpráva servíruje podklady pro obvinění dvou předchozích papežů z omlouvání McCarrickových přečinů, srovnatelná obvinění proti papeži Františkovi však smetá se stolu. Neostřejší kritiku si pak schovává pro whistleblowera, který Vatikán přinutil, aby se ze skandálu veřejně zodpovídal.“

Psychiatr Richard Fitzgibbons, jehož pacientem byla jedna z obětí McCarrickova agresivního chování a který již v devadesátých letech Kongregaci pro biskupy na McCarricka upozornil, popisuje v první části rozsáhlého svědectví své rozhořčení ze zamlčování a překrucování faktů, které kongregaci poskytl. „Byl jsem rozčarován zjištěním, že můj popis McCarrickových ’námluv‘ ve výsledné Zprávě není uveden. Autor také ignoroval moji žádost, aby do líčení, které jsem mu poskytl, vložil odkaz na článek vatikánského reportéra Nicola Winfielda, obsahující fotografie několika ručně psaných ex-kardinálových dopisů jistému seminaristovi, prakticky shodných s těmi, které jsem poskytl Kongregaci pro biskupy před více než 30 lety. Zmínky ve zprávě o mé práci psychiatra obsahují nepravdy a výmysly a budu se jim věnovat v příštím článku. Na základě své zkušenosti více než čtyřiceti let práce s kněžími a řeholníky (dotvrzené mým jmenováním poradcem Kongregace pro klérus v letech 2008–2013) se domnívám, že rozsáhlé zatajování homosexuálního zneužívání mladistvých, seminaristů a kněží vysoce postavenými osobami v Církvi, jako byl McCarrick, je ve značné míře přítomno i v této Zprávě.“

Sarah Rankin shrnuje reakci některých McCarrickových obětí na Zprávu: „Vyjádřili zhnusení, frustraci a hněv, poté co závěrečná vatikánská Zpráva nastínila, co o McCarrickově chování bylo známo – a ignorovalo se to.“

Den před zveřejněním vatikánské zprávy vypukl v Polsku skandál ohledně kardinála Stanisława Dziwisze, dlouholetého osobního sekretáře papeže Jana Pavla II. a přítele nejen kardinála McCarricka, ale i Marciala Maciela: Dzivisz byl v dokumentu televize TVN24 nařčen z krytí mnoha případů sexuálního zneužívání a filtrování papežovy pošty; jeho jméno je mnohokrát zmíněno i ve vatikánské zprávě. Paulina Guzik popisuje souvislosti obou případů a situaci v Polsku.

Biskupská konference Spojených států blahopřála Joe Bidenovi ke zvolení „druhým americkým prezidentem, který vyznává katolickou víru“. Ve čtvrtek ráno pak Bidenovi telefonicky gratuloval a požahnal i papež František. „Zvolený prezident vyjádřil touhu po spolupráci, na základě sdílené víry v důstojnost a rovnost celého lidstva, v otázkách jako je péče o chudé a vyloučené, řešení krize způsobené klimatickou změnou, a vítání a integrace imigrantů a uprchlíků do našich komunit,“ sdělil v tiskové zprávě Bidenův “tým pro přebírání moci“. Mnohá média již prohlásila Bidena vítězem voleb, oficiální výsledky však ještě žádný ze států nevyhlásil a prezident Trump hovoří o volebním podvodu. Portál LifeSiteNews připomíná Bidenovu podporu LGBT ideologie a potratů.

Edward Pentin si všímá, jak Kongregace pro nauku víry v poslední době vícekrát intervenovala na obranu učení Církve, upozorňuje však, že připravovaná nová apoštolská konstituce pro Římskou kurii pravděpodobně odsune Kongregaci pro nauku víry ze současného druhého místa v pořadí důležitosti (hned za Státním sekretariátem) až na místo třetí, z důvodu vytvoření nové dikasterie zaměřené na evangelizaci.

Na Slovensku se chystá vydání nového překladu Římského misálu. Kromě řady drobných úprav, jimiž se slovenský text více přibližuje latinskému originálu, obsahuje zejména úpravu konsekračních slov ve smyslu požadavku Benedikta XVI. a Kongregace pro bohoslužbu a svátosti z roku 2006: na místo původního znění „Vezmite a pite z neho všetci, toto je kalich mojej krvi, ktorá sa vylieva za vás i za všetkých na odpustenie hriechov…“ budou nyní konsekrační slova přeložena přesněji: „Vezmite a pite z neho všetci, lebo toto je kalich mojej krvi, ktorá sa vylieva za vás i za mnohých na odpustenie hriechov...“

Lukáš Novák

15. 11. 2020, RCM