sv. Anežka Římská / čt 21. leden 2021

Byla dívkou z bohatší římské rodiny, která se ve 12 letech zasvětila Kristu. Krátce nato prošla nejtěžší zkouškou, z níž vyšla jako čistá, věrná, vítězná mučednice. Její úcta se brzy rozšířila v celé církvi na ... (pokračování)

Týden ve světě katolickýma očima - 31. 12. 2020

Kongregace pro nauku víry vydala nótu, v níž se vyjadřuje k morálnímu aspektu používání vakcín proti Covidu-19, při jejichž výrobě či testování byly použity buňky pocházející z obětí umělých potratů. V souladu s instrukcí Dignitatis Personae z roku 2008 a nótou Papežské akademie pro život z roku 2017 Kongregace prohlašuje, že vzhledem k tomu, že přijetí takovéto „morálně poskvrněné“ vakcíny představuje spolupráci na potratu, která je pouze materiální a vzdálená, je takový skutek mravně přípustný, pokud se jedná o situaci vážného ohrožení (což situace pandemie splňuje) a pokud není pro danou osobu schůdná alternativa. Přijetí vakcíny však v žádném případě nesmí obnášet či být vykládáno jako schvalování potratů či užívání buněčných linií vzešlých z potracených plodů pro lékařské účely. Z toho, že přijetí vakcíny je mravně přípustné, rovněž nelze vyvozovat mravní povinnost vakcínu přijmout.

Týden ve světě katolickýma očima - 31. 12. 2020

Absolutní mravní nepřípustnost užívání vakcín vyrobených či testovaných pomocí buněčných linií z potracených plodů veřejně hájí někteří biskupové, např. Joseph Strickland či Athanasius Schneider, podle kterého princip „vzdálené materiální kooperace“ nelze aplikovat na případ tak výjimečných zločinů jako je umělý potrat, resp. celý široce rozšířený potratový průmysl. Schneiderovu pozici kritizuje Jeff Mirus: „V tomto životě je naprosto nemožné vyhnout se vzdálené materiální spolupráci se zlem. Takové spolupráce se dopouštíme, kdykoliv platíme účet za elektřinu, používáme internet, nakupujeme v lékárně, či platíme daně. Nemůžeme suspendovat dávno ustálené principy katolického mravního uvažování čistě kvůli svému odporu k nějaké konkrétní formě zla. Existuje mnoho těžkých zločinů; a to, který z nich budeme pokládat za ’nejhorší‘, je dáno zejména naší emocionální reakcí, naší citlivostí a tím, s jakými zly jsme se sami setkali.“ Mirus také tvrdí, že je třeba „vrátit zpět do láhve džina cestujících biskupů: biskupové nemají učitelskou autoritu mimo svoji diecézi, a zneužívají svůj úřad, když vydávají jednotlivě či ve skupině prohlášení, v nichž si osobují právo zodpovídat morální otázky pro celou Církev.“ Jerry J. Pokorsky ovšem upozorňuje na morální závažnost a obtížnost celé situace a volá po rozhodnějším odporu biskupů proti farmaceutické lobby spojené s potratovou kulturou, přičemž tento odpor může v jednotlivých případech vyžadovat i odmítnutí určité vakcíny.

Papež František vyhlásil „Rok rodiny Amoris laetitia“, který započne 19. března 2021 u příležitosti pátého výročí vydání postsynodální exhortace Amoris laetitia: „Bude to rok reflexe nad Amoris laetitia, který bude příležitostí blíže se zaměřit na obsah dokumentu. Tyto reflexe budou zpřístupněny církevním společenstvím a rodinám, aby je doprovázely na jejich cestě. Prozatím vyzývám každého, aby se podílel na iniciativách, které budou během tohoto Roku podnikány a koordinovány Dikasteriem pro laiky, rodinu a život,“ řekl papež. Papež již dříve vyhlásil Rok sv. Josefa, který začal 8. prosince 2020.

Vatikanista Sandro Magister publikoval na svém webu Settimo Cielo sérii dvou článků věnovaných způsobu, jak se papež František veřejně vyjadřuje o potratech. V prvním z nich, nazvaném „Papež František cenzurován, kdykoliv se vysloví proti potratům“, Magister cituje mnoho ostrých papežových výroků proti umělým potratům, ale poukazuje na to, že média tato vyjádření „systematicky ignorují“. V následujícím článku, nazvaném „Žádná cenzura, nýbrž vypočítavé mlčení“ pak prezentuje kritickou reakci filosofa José Artura Quarracina (synovce Bergogliova předchůdce na arcibiskupském stolci Buenos Aires, kardinála Antonia Quarracina). Ve svém shrnutí Quarracinova dopisu Magister píše: „Je pravda, že papež František pronáší ostrá slova proti potratům: ovšem dělá to tak, aby nezpůsobil žádné vlny v mainstreamových médiích. Není tak obětí žádné cenzury, nýbrž záměrně se přizpůsobuje tomuto mlčení. Kdyby papež opravdu chtěl zajistit svým slovům proti potratům větší společenský dopad, proč je nepronese během nedělního Anděl Páně, nebo při velké veřejné audienci, tak jako své hlasité invektivy na obranu přírody či migrantů? Proč je schovává do soukromých dopisů, které se ani neobjeví v L’Osservatore Romano?“ reprodukuje Magister Quarracinovy řečnické otázky. K uzákonění umělých potratů došlo v Argentině právě v těchto dnech, kdy příslušný zákon po bouřlivé diskusi schválil argentinský Senát.

V Nigérii byl unesen biskup Moses Chikwe, pomocný biskup arcidiecéze Owerri. Jeho osud je neznámý, únosci se zatím neozvali.

Michael Cook pochvalně recenzuje novou knihu Keitha Windschuttla, The Persecution of George Pell, která rozkrývá intriky a předsudky stojící za nespravedlivým odsouzením kardinála Pella.

V článku nazvaném „Může být hřích láskou?“ kritizuje Dominikus Kraschl novou knihu „Vom Vorrang der Liebe“ („O přednosti lásky“) autorů Ch. Breitsametera a S. Goertze, v níž volají po „novém založení křesťanské sexuální morálky“. „Co má toto nové založení sexuální morálky ještě společného s morální teologií je mi záhadou,“ uzavírá Kraschl svůj kritický rozbor knihy. „Když Benedikt XVI. mluvil o rozkladu katolické morální teologie, tito autoři protestovali. Jejich kniha však dává Benediktovi zpětně zapravdu.“

Přední analytický tomista Edward Feser se před časem zamýšlel nad některými záměrně zavádějícími slovy („weasel words“): „pastorační“, „dialog“, „doprovázení“ a „rozlišování“: „’Rozlišování‘ je ze zavádějících slov nejvyprázdněnější. Podobně jako ostatní katolická zavádějící slova dobře zní. Navozuje představu toho, že jsme spolu, že někoho nenecháme opuštěného na jeho cestě. Jenže – cestě kam? Ač vágní, slova ’pastorační‘, ’rozlišování‘ i ’dialog‘ konotují alespoň velmi obecně nějaký cílový stav – totiž po řadě bezpečí, jasnost a vzájemné porozumění. ’Doprovázení‘ nečiní ani toto. Vzhledem k vágní přijatelnosti představ, které toto slovo vzbuzuje, ale krajně neurčitým důsledkům, které s sebou nese, budí toto slovo ještě menší podezření, než ta ostatní. V praxi se však zdá, že ti, o kterých se nám říká, že je máme ’doprovázet‘, jsou vždycky rozhodnuti jít právě opačným směrem, než přikazuje katolická mravní nauka. A taková cesta může vést pouze na jediné místo. Je už dost zlé, když pastýř odmítá varovat ty, kdo míří do vlastní záhuby. Ale pastýř, který doporučuje, abychom je tam ’doprovázeli‘, je jako pastýř posílající ostatní ovce za tou, která se zatoulala směrem k vlkům,“ uzavírá Feser.

A Imrich Gazda na slovenském serveru Postoj podává shrnutí dění v Církvi v celém roce 2020.

Lukáš Novák



01. 01. 2021, RCM