Povzbudivý obraz očistce
Svatý John Henry Newman, anglikánský konvertita ke katolictví a mistr duchovního života, napsal ohromující množství skvělých teologických děl. Jedno vydání Newmanových sebraných spisů obsahuje 31 svazků. Jeho kázání a teologický vhled jsou mimořádně bohaté a svědčí o tom, že svůj život strávil hledáním moudrosti. Místo očistného ohně nám tento světec předkládá jezero, kde jsme v náručí anděla.
Nechceme vás, bratří, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději. Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu.
Dnešní první čtení nám říká, že moudrost „září a nevadne, ochotně se dává spatřit těm, kdo ji milují, a najít těm, kdo ji hledají“ (Mdr. 6,12). Newman moudrost hledal, snažil se porozumět hlubinám tajemství, poznat Boha a pochopit ve všem jeho plány.
Křesťanské hledání moudrosti není totéž jako snažit se vyhrát vědomostní soutěž. Moudrost neznamená jen znát vybraná fakta, byť by takové poznání sebevíc ohromovalo svou šíří. Moudrost spočívá ve schopnosti začleněnit všechno do Božího plánu. Pro křesťana moudrost znamená pochopit, jak Kristus působí, vykupuje a projevuje svou lásku.
Newman nebyl jen mistrovský teolog, ale také nadaný básník. Moje oblíbená Newmanova báseň Sen o Gerontiovi vypráví o posmrtné cestě duše. Báseň začíná Gerontiovou smrtí a pak líčí, jak se objevil před Kristovým soudným stolcem. V celé básni Gerontia vede jeho strážný anděl a podpírají ho modlitby kněze (který mu posloužil na smrtelném loži) a jeho přátel.
Tato báseň slaví úspěch, protože se potýká s otázkou, kterou si musí položit každý člověk: Co se mnou bude, až zemřu? U Newmana je odpověď vedena moudrostí: V Kristu je všechno uvedeno do dokonalosti.
Samozřejmě ne každý to vidí stejně. Newmanovu viktoriánskou éru sužovaly nihilismus a temnota. Příliš se nelišila od dnešní doby. Newman ve své básni umísťuje do soudní síně démony. Když Gerontius prochází kolem nich, slyší, jak se vysmívají Kristu:
Ctnost a neřest,
záminka darebáka:
Je to jedno.
Ha! Ha!
Hrůza pekelného ohně,
plamene jedovatého,
žádost zbabělce.
Proč žít dobře? Proč usilovat o ctnostný život? Podle démonů se věřící utěšují povídačkami o posmrtném životě, protože se příliš bojí čelit čemukoli jinému. Křesťanskou zprávu o posmrtném životě označují jako „žádost zbabělce“. Strážný anděl Gerontia utěšuje a nabízí mu uklidňující slova proti kvílení démonů.
Báseň osvětluje napětí života na této straně věčnosti. Jak píše svatý Pavel, „nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance“ (1K 13,12). Ještě nevidíme všechno jasně. Ale jednou jasně uvidíme. Takové je křesťanské učení. V posmrtném životě, uprostřed nebeského zástupu, se budeme radovat z toho, že Boha uvidíme tváří v tvář. Naše vidění bude úplné.
Aby však naše duše byla na takový pohled připravena, musí se očistit. To je jádro katolického učení o očistci. Abychom mohli být připraveni, je nutno smýt přetrvávající účinky našich hříchů. Katechismus to formuluje takto: „Ti, kdo umírají v Boží milosti a přátelství, ale nejsou dokonale očištěni, i když jsou si jisti svou věčnou spásou, jsou po smrti podrobeni očišťování, aby dosáhli svatosti nutné ke vstupu do nebeské radosti“ (KKC 1030).
Zatímco někteří spekulují o tom, že očišťování v očistci bude jako pročišťování ohněm, Newman upřednostňoval obraz křtu jako obmytí. V posledních slokách básně přichází Gerontius na břeh jezera. Jeho strážný anděl mu říká:
Jemně a něžně, duše draze vykoupená,
tě teď s láskou největší vezmu do náručí
a nad vodami nápravy, jak se povalí,
tě připravím, ponořím a podržím.
Pro duše v očistci to je čas naděje. Dychtivě očekávají ráno, až očištěné od poskvrn hříchu budou uvítány v nebi. Jejich píseň vyzařuje důvěru v Boží milosrdenství a touhu vstoupit na „nádvoří světla“. Strážný anděl Gerontia ujišťuje:
Andělé, jimž úkol ochotně přijímaný je dán,
o tebe budou pečovat, konejšit tě, ležícího;
a mše na zemi i modlitby v nebi
ti budou pomocí u trůnu Nejvyššího.
Gerontius není sám! Když je omýván a připravován před vstupem do nebeské brány, podpírá ho společenství křesťanů na jejich pozemské pouti a modlitby svatých v nebi.
Tato řeč sice může někomu připadat jako bláznovství, ale představuje křesťanskou moudrost. Svým utrpením a smrtí Ježíš vykonal dílo našeho vykoupení. Sláva kříže spočívá v tom, že tady a teď i v budoucím životě se každá bolest a trápení mohou proměnit. Budeme uzdravováni připodobňováním se Ježíšovu kříži.
My křesťané netruchlíme jako ostatní. Naplněni nadějí, kterou nabízí moudrost, se těšíme na den, kde Kristus vzkřísí naše drahé zesnulé. Kéž nás tato naděje povzbuzuje v modlitbách za zemřelé a pomáhá nám žít tady a teď pro to, co přijde.
Fr. Patrick Briscoe, OP, Aleteia
Přeložil Alena Švecová
12. 01. 2021, RC Monitor 24/2020
Další zprávy
Ondřej Neff se přiznává, že některé záhady mu hlava nebere: „Chápu slogan MÉ TĚLO, MÁ VOLBA. Uřízni si tedy nohu, ženská, řeknu k tomu. Ale dítě není tvé tělo. Co je na tom pravicového? Mně to připadá logické a logika je snad bez vyznání a bez politické inklinace.“
...Kongregace pro nauku víry vydala nótu, v níž se vyjadřuje k morálnímu aspektu používání vakcín proti Covidu-19, při jejichž výrobě či testování byly použity buňky pocházející z obětí umělých potratů. V souladu s instrukcí Dignitatis Personae z roku 2008 a nótou Papežské akademie pro život z roku 2017 Kongregace prohlašuje, že vzhledem k tomu, že přijetí takovéto „morálně poskvrněné“ vakcíny představuje spolupráci na potratu, která je pouze materiální a vzdálená, je takový skutek mravně přípustný, pokud se jedná o situaci vážného ohrožení (což situace pandemie splňuje) a pokud není pro danou osobu schůdná alternativa. Přijetí vakcíny však v žádném případě nesmí obnášet či být vykládáno jako schvalování potratů či užívání buněčných linií vzešlých z potracených plodů pro lékařské účely. Z toho, že přijetí vakcíny je mravně přípustné, rovněž nelze vyvozovat mravní povinnost vakcínu přijmout.
...„Nejen že vatikánské jesličky totálně selhávají jako sakrální umění – bylo by zjevně obtížné se před nimi modlit, a pochybuji, že to mnoho lidí zkusí –, ale jejich styl ztělesňuje záměrné odmítnutí krásy v umění. Jsou produktem hnutí zpopularizovaného (je-li to to pravé slovo) v šedesátých letech, podle kterého by umění nemělo být o kráse, nýbrž o umělcově existenciálním zoufalství a podobných věcech. Toto hnutí je reflexí světa bez Boha a zoufalství, které umělec cítí, je výsledek. Nelze si představit méně vhodný prostředek pro vyjádření poselství, že se v Betlémě narodil Bůh.“...
Žijeme v kultuře s vysokým ideologickým „kvocientem nenávisti“ – zhoubnou směsicí pohrdání, nespravedlivého obviňování a nestálých emocionálních reakcí. Jako křesťané se však nenávisti ani pohrdání nesmíme poddávat, abychom svou duši nevystavili nebezpečí....
U příležitosti 150 výročí prohlášení sv. Josefa za patrona Církve papež František zvláštním dekretem vyhlásil Rok sv. Josefa, který bude trvat od 8. prosince 2020 do 8. prosince 2021. Dekret potvrzený papežem vydala Apoštolská penitenciárie. Rok je spojen se zvláštními odpustky. Papež k této příležitosti vydal též apaoštolský list Patris corde, obsahující papežovy osobní reflexe o postavě sv. Josefa.
...Papež František jmenoval 13 nových kardinálů; server Vatican News přináší přehled jejich titulů a diakonií. Filip Mazurczak nabízí podrobnou analýzu „logiky a rizik Františkova přístupu k výběru kardinálů“.
Papež František též jmenoval nového biskupa pro diecézi Buffalo, zmítanou sexuálními skandály: stal se jím Michael Fisher, dosavadní pomocný biskup Washingtonu....
