Týden ve světě katolickýma očima - 18. 2. 2021

Takže. Genderovou teorii adresně odmítla Kongregace pro katolickou výchovu v dokumentu „Jako muže a ženu je stvořil“ z června 2019.

Kongregace pro bohoslužbu a svátosti zaslala biskupům a biskupským konferencím instrukci ohledně letošního slavení liturgie Svatého týdne. Instrukce požaduje „uvážlivá rozhodnutí umožňující slavení liturgie tak, aby byla pro lid Boží plodná, a zároveň se respektovala ochrana zdraví a předpisy vydané autoritami zodpovědnými za společné dobro,“ a odvolává se na pokyny z minulého roku, jimiž se lze řídit i letos. Text dále mimo jiné připomíná důležitost návratu k normální podobě křesťanského života skrze fyzickou přítomnost věřících na mši svaté.

Agentura CNA informuje o nových pravidlech jmenování biskupů v čínské státem ovládané katolické církvi, které mají vstoupit v platnost od 1. května. V pravidlech vůbec není zmíněna role Vatikánu v procesu ustanovení nového biskupa, a to navzdory tomu, že čínsko-vatikánská dohoda z roku 2018, jejíž text nebyl zveřejněn, prý předpokládá zapojení jak čínských úřadů, tak Svatého stolce v tomto procesu.

Washingtonský arcibiskup kardinál Wilton Gregory označil za „nevhodně načasované“ vyjádření předsedy Biskupské konference Spojených států José H. Gómeze k inauguraci nového amerického prezidenta Joe Bidena, které obsahuje mírnou kritiku Bidenových postojů neslučitelných s katolickou morální naukou.

„Křesťanství je pro kanadské kampusy příliš nebezpečné,“ nazval Calum Anderson svůj článek o perzekuci křesťanských postojů na kanadských univerzitách. „V červnu 2019 byl z Max Rady College of Medicine v Manitobě vyloučen Rafael Zaki, a to za to, že odmítl změnit názory na právo na vlastnictví zbraní a potraty, které vyjádřil na své osobní facebookové stránce. Podle univerzity se jednalo o ’mimo-akademický přestupek‘. Zaki, koptský křesťan se silnými pro-life názory, emigroval se svojí rodinou z Egypta, aby unikl náboženskému pronásledování. Studenti si na něj stěžovali anonymně a tvrdili, že se kvůli němu na kampusu ’necítí bezpečně‘. Univerzita Zakiho přiměla, aby zveřejnil omluvnou reakci, aniž by mu dovolila přečíst si příslušné stížnosti, a Zaki měl za to, že tím je věc vyřízena. Univerzita však následně bez Zakiho vědomí zahájila formální vyšetřování, takže se nemohl hájit. Disciplinární komise shledala, že Zaki spáchal „mimoakademický přestupek“, neboť jeho chování bylo ’misogynní a nepřátelské vůči ženám‘ a mělo ’negativní vliv na studijní a pracovní prostředí‘ na univerzitě. Tato tvrzení nebyla podložena žádnými důkazy mimo stížností, které Zaki nesměl dostat do ruky. Aby vyhověl profesionálním standardům disciplinární komise, musel by Zaki uvést svá přesvědčení do souladu s propotratovými názory svých spolužáků. Člověk si musí klást otázku, zda protikřesťanská zaujatost Max Randy College není – spíše než ojedinělým selháním – typickým rysem vyššího vzdělání v Kanadě,“ komentuje Anderson s odkazem na další podobné případy.

Katoličtí biskupové Skotska spolu s dalšími křesťanskými skupinami odmítají připravovaný zákon proti tzv. „hate crimes“, neboť se obávají, že by narušil svobodné praktikování náboženství. Nový zákon kriminalizuje „vyvolávání nenávisti“ proti některé ze zákonem chráněných skupin, jako je rasa, náboženství, sexuální orientace a transgenderová identita. „Jako křesťané mezi sebou ne vždy souhlasíme, a víme, že mnozí nutně nesdílejí či dokonce nechápou naše přesvědčení; jsme však naprosto oddání svobodné a otevřené výměně názorů ve společnosti. Máme za to, že lidé by měli mít naprostou svobodu vyjadřovat nesouhlas s naší vírou jakoukoliv formou, včetně toho, že se nám budou vysmívat a zesměšňovat nás. Jsme přesvědčeni o tom, že naše víra je pravdivá a natolik dobře zdůvodněná, že odolá jakékoliv kritice. Proto vítáme otevřenou debatu. Máme za to, že v zákoně musí být zakotvena možnost diskuse a kritiky názorů na transgenderovou identitu bez obav z kriminálního postihu. Právo na tvrzení, že binární pohlaví neexistuje nebo je fluidní musí doprovázet právo nesouhlasit s tímto názorem, a ochrana před pronásledováním za takový nesouhlas.“

Jonathon Van Maren informuje o případu německého evangelického pastora Olafa Latzela, který byl brémským soudem odsouzen k pokutě 8100 eur za „vyvolávání nenávisti proti homosexuálům“ kvůli výrokům, které pronesl na uzavřeném biblickém semináři pro manželské páry. Latzel na semináři hájil biblickou definici genderu a pohlaví, odsoudil berlínský Pride pochod a označil genderovou ideologii za „útok proti Božímu řádu stvoření“. Latzelův právník jej hájil poukazem na to, že Latzel neodsuzoval osoby, nýbrž typ jednání; soudce však prohlásil, že „homosexuální orientace osoby je součástí jeho osobnosti“.

Stefano Gennarini z organizace C-Fam, monitorující agendu Spojených národů a dalších mezinárodních institucí pokud jde o sociální otázky, informuje o nedávné výzvě Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva: „Úřad pro lidská práva připravuje globální černé listiny ’LGBT hate-groups‘. Úřad shromažďuje jména všech, kdo se jakkoliv staví na odpor LGBT agendě. Politici, náboženští vůdci a organizace po celém světě hájící život a rodinu budou patrně Úřadem umístěni na černou listinu.“ Ve Výzvě Úřadu se píše: „Přístupy informované genderovou teorií shledávají gender jako neoddělitelně spjatý se sociální konstrukcí – významy spojené s pohlavními (a ostatními) rozdíly jsou sociálně zkonstruovány. Zpochybňují předpoklad, že genderová identita nutně odpovídá biologickému pohlaví a uznávají platnost širokého spektra sexuálních orientací a genderových identit. Na uznání genderu jakožto determinovaného sociální konstrukcí se podobně jako LGBT teorie shoduje mnoho typů feminismu, stejně jako na uznání že gender, pohlaví a sexualita jsou propojené s ostatními osami moci a sebeidentifikace jako jsou mimo jiné rasa, věk, národnost, vyznání, (ne)postižení a zdravotní stav. Tento přístup umožňuje uznat, jakým způsobem je rasa genderová a gender rasový, i celou řadu dalších faktorů majících vliv na to, jak jsou jedinci přiznávána práva, privilegia či nedostatek a omezení práv prostřednictvím regulace genderu.

A následuje výzva: „Nezávislý Expert Úřadu by rád obdržel od států, regionálních a národních lidskoprávních institucí, nevládních organizací, agentur OSN, akademických institucí, místních vlád a ostatních zainteresovaných informace a stanoviska k následujícím bodům: […] 7. Existují příklady, kdy byly narativy o ’genderové ideologii‘, ’genderismu‘ či dalších pojmech spojených s genderem použity k tomu, aby se uplatnila zpátečnická opatření, zejména, avšak nikoliv výlučně na LGBT osoby či komunity? […] 10. Kdo jsou hlavní činitelé, kteří argumentují tvrzením, že obhájci lidských práv LGBT osob prosazují tzv. ’genderovou ideologii‘? Jaké jsou jejich hlavní argumenty? Měli úspěch v potlačování lidských práv LGBT osob? Zasáhla jejich strategie přímo či nepřímo také lidská práva žen a dívek?“

Genderovou teorii adresně odmítla Kongregace pro katolickou výchovu v dokumentu „Jako muže a ženu je stvořil“ z června 2019.

Přední analytický tomista Ed Feser se v úvaze nad knihou Brenta Nongbriho Before Religion zamýšlí nad tím, co je to náboženství: „Křesťané od počátku uznávali kategorii přirozené teologie, skrze niž jsou i pohané schopni dosáhnout určitého nedokonalého poznání pravého Boha. Zároveň má Nongbri pravdu, že brali křesťanství jako normativní a rozhodně je nechápali jako jednu z vícera alternativ na švédském stole ’světových náboženství‘. A nejde tady o to, že by křesťanství pokládali za tu nejlepší, nebo dokonce za tu správnou alternativu. Jde o to, že vůbec neuvažovali v kategorii alternativ. Konkrétně vzato, neuvažovali v kategorii ’náboženství‘ – asi tak jako moderní lidé neuvažují o fyzice, astrologii, akupunktuře a startrekologii jako o různých možných ’vědách‘, z nichž fyzika je ta nejlepší či správná. Spíše to brali tak, že existuje předně pravda o Bohu a jeho vztahu k lidskému pokolení, a dále větší či menší odchylky od této pravdy. Pak ovšem přišel protestantismus, který tento jednotný pohled zničil, a to nejen na rovině intelektuální, nýbrž i praktické a politické – do té míry, že jeho následkem byla desetiletí válek. Myslitelé jako John Locke usoudili, že politické řešení otázky, jak obnovit mír, spočívá v tom, že se teologické spory odkážou do sféry soukromých názorů, které by neměly mít vliv na veřejné záležitosti a mohou být tolerovány, nakolik zůstanou oddělené od politiky. A zde, argumentuje Nongbri, je původ konceptualizace ’náboženství‘ jako soukromé sféry subjektivních přesvědčení izolované od všeho ’sekulárního‘. K tomu bych dodal, že tato ’subjektivizace‘ náboženství byla usnadněna silným fideistickým proudem v protestantismu, který se stavěl nepřátelsky ke konceptům přirozeného práva a přirozené teologie. A následně pak post-osvícenský Západ toto rozškatulkované pojetí náboženství projikoval na zbytek světa.“

Lukáš Novák

17. 02. 2021, RCM