sv. Atanasia / ne 18. duben 2021

Pochází ze vznešené rodiny na ostrově Egina. O jejím atributu -hvězdě - legenda vypráví, že velmi mladá prožila u přeslice vytržení, při němž do její hrudi vstoupila zářivá hvězda. Atanasia už v mládí toužila ... (pokračování)

Týden ve světě katolickýma očima - 15. 3. 2021

Svatý stolec omezuje své náklady, ale ne své poslání,“ vysvětluje prefekt vatikánského Ekonomického sekretariátu Juan Antonio Guerrero Alves v rozhovoru s Andreou Torniellim. Hannah Brockausová shrnuje informace o finanční situaci Vatikánu a rozpočtu na rok 2021: Rozpočet plánuje výnosy 316 miliónů dolarů (o 112 miliónů méně oproti roku 2019) a náklady 376 miliónů dolarů (nejnižší v moderní historii); schodek tedy bude 60 miliónů dolarů.

Týden ve světě katolickýma očima - 15. 3. 2021

Sbírka Svatopetrský halíř má vynést 57 miliónů dolarů, z toho 37 miliónů bude použito na provozní výdaje a 20 miliónů na charitu (obojí ovšem, jak Guerrero Alves vysvětluje, znamená „podporu mise Svatého otce“). V roce 2019 vynesl Svatopetrský halíř 78 miliónů dolarů, ale z prostředků fondu se pokrylo 35% nákladů Svatého stolce. Brockhausová shrnuje Guerrerovo vyjádření: „To, že se Svatopetrský halíř používá na výdaje Římské kurie, není žádnou novinkou. Novinkou je, že již několikátým rokem dary Svatému stolci včetně Svatopetrského halíře nepokrývají celkové náklady.“

Ze zpronevěry prostředků Svatopetrského halíře byl loni v dosud neuzavřeném případu obviněn (a následně donucen papežem k rezignaci) kardinál G. Angelo Becciù.

Vatikánský Státní sekretariát zaslal mimořádnému komisaři Stavební hutě baziliky sv. Petra, kanovníkům Vatikánské kapituly a servisnímu týmu pro liturgické slavení v bazilice přípis, jímž od 22. března v bazilice sv. Petra zakazuje doposud obvyklých individuálně celebrovaných mší svatých. Namísto toho jsou stanoveny pevné časy, kdy bude možné se připojit ke koncelebraci (na jednom ze tří určených oltářů), která bude „liturgicky animována za pomoci lektorů a kantorů“. Organizované skupiny doprovázené biskupem či knězem mohou požádat o možnost slavit mši svatou v kryptě baziliky, a „pokud jde o mimořádný ritus, oprávnění kněží budou moci celebrovat [ve třech určených časech] v Klementinské kapli vatikánské krypty.“ Opatření je zdůvodněno „touhou zajistit, aby mše svaté v bazilice sv. Petra probíhaly v atmosféře usebranosti a liturgické patřičnosti.“

Agentura CNA podrobně popisuje dosavadní praxi v bazilice.otec Zuhlsdorf komentuje: „Léta jsem slavil svoji každodenní ranní mši svatou v bazilice sv. Petra. Častokrát jsme spolu s ministrantem kráčeli hlavní lodí, a nikde nikdo, jako bychom tu byli sami. Jindy na kněze před sakristií čekali jednotlivci nebo skupiny, aby jej mohli doprovodit na mši k některému z oltářů. Někdy se ptali, v jakém jazyce se bude celebrovat. Na „Latino“ jich vždycky pár zabralo… Po desetiletí tisíce a tisíce místních kněží, studujících kněží, kuriálních kněží a kněží-poutníků slavily své mše na četných oltářích baziliky. A s tím je teď konec. Zrušeno, aby kněží museli koncelebrovat – což je naprostá nehoráznost,“ říká Zuhlsdorf ve svém obšírném komentáři.

Bývalý prefekt Apoštolské signatury (nejvyššího soudního dvora Katolické církve) kardinál Raymond Burke ve své analýze vyjádřil „nejhlubší znepokojení“ nad formou i obsahem dokumentu a označil nové nařízení za „přímé porušení všeobecného církevního práva“, které by mělo být „okamžitě zrušeno“. Vzhledem k tomu (mimo jiné), že přípis (v rozporu se zvyklostmi, pokud jde o právní výnosy týkající se těch nejposvátnějších aspektů života Církve) neobsahuje zřetelný podpis, nebyl formálně vyhlášen a postrádá protokolární číslo, nejedná se podle Burka o „platný předpis upravující posvátnou liturgii“. Dále si Burke mimo jiné všímá, že dokument chybně nazývá mimořádnou formu Římského ritu „mimořádným ritem“, a poukazuje na to, že „žádný kněz v řádném postavení nepotřebuje oprávnění k tomu, aby celebroval mši svatou v mimořádné formě Římského ritu“.

Prezident Papežské rady pro jednotu křesťanů kardinál Kurt Koch podpořil návrh pravoslavného konstantinopolského patriarchátu, aby se katolická a pravoslavná církev pokusily shodnout na stejném termínu slavení Velikonoc.

Každý třetí německý katolík zvažuje odchod z Církve,“ zjistila reprezentativní studie zveřejněná 11. března. „Krize ohledně sexuálního zneužívání není jediným důvodem tohoto exodu. Podle studie zadané severoněmeckou diecézí Osnabrück uvádějí způsob, jak Církev řešila krizi se sexuálním zneužíváním, jako důvod odchodu zejména starší katolíci. Mladí lidé však ruší svoji registraci spíše proto, aby se vyhnuli placení povinné církevní daně. V roce 2019 církev v Německu obdržela více peněz z církevní daně než kdy dříve. Podle oficiálních čísel šlo o 6,76 biliónů eur. To byl nárůst o více než 100 miliónů eur oproti roku 2018,“ vysvětluje redakční článek agentury CNA.

George Weigel ve svém eseji pro magazín First Things nazvaném „Světový episkopát a německá apostaze“ vyzývá katolické biskupy: „Předseda německé biskupské konference, limburský biskup Georg Bätzing, tvrdí, že německá Synodální cesta je předmětem nadšené pozornosti z jiných částí světové Církve. Je-li tomu tak, pak leda ze strany řídnoucích kádrů Katolicismu Light, kteří se z německého příkladu nepoučili, že Katolicismus Light vede ke Katolicismu Zero. Je proto nutné, aby bratři biskupové zbavili biskupa Bätzinga iluze že on, velká většina německého episkopátu a přebujelá německá církevní byrokracie jsou odvážnými průkopníky Báječného Nového Katolicismu. Prvotní zodpovědnost padá na biskupa římského, papeže Františka.“

Deník Fórum24 přináší – jako protějšek nedávno zveřejněného otevřeného dopisu liberálního polského novináře Adama Michnika – esej z pera konzervativního publicisty Jana Rokity nazvanou „Co se děje v Polsku? Zahraniční média vyhodnocují polskou politickou krizi mylně“. Zatímco podle Michnika polská vláda „vyhlásila na mnoha frontách válku polské demokracii a polské společnosti“ a „polské úřady omezují svobodu vědeckého výzkumu, chtějí změnit školní učebnice, používat nenávistné projevy, které jsou plné xenofobie a homofobie, omezují svobodu přístupu k veřejným informacím a ztěžují práci občanských organizací“, a tudíž je třeba „bránit evropskou svobodu v Polsku“, neboť tak budeme „bránit EU, která je velkou společnou příležitostí pro nás všechny“, Rokita předkládá zcela odlišný obraz situace v Polsku. Popisuje „brutalizaci jazyka polské politiky“, kdy opozice prohlašuje vulgární hesla za svůj politický program, nevídané protináboženské provokace spojené s vandalismem a útoky na kostely, to vše pod heslem „národního odpadlictví“, ale též velmi zdrženlivé reakce státní moci, která z obavy před vyhrocením situace jedná s aktivisty porušujícími zákony v rukavičkách. „Tyto nijak významné příběhy vypovídají něco velice důležitého o aktuální polské politice. Dokazují totiž, do jaké míry zfalšovaná je teze o závislosti sféry spravedlnosti na současné moci,“ poznamenává Rokita, a nakonec uzavírá: „Kulturní a ideologické spory, které v USA vyúsťují v násilí a stále násilněji se projevují též v Evropě, způsobují, že po desetiletí vládnoucí liberálové a levice absolutně odmítají uznat vlády konzervativců, které oceňují hodnoty rodiny, náboženství a národního společenství. Protože však v řadě případů mají proti sobě aritmetickou většinu voličů, nejsou schopni odsunout pravici od vlády demokratickým způsobem. Tento rozpor nyní v Polsku vytváří vlekoucí se krizi, ta však může kdykoli nastat prakticky v každé další zemi Evropské unie.“

Okázale vystupující homosexuální aktivista Milo Yiannopoulos oznámil, že se stal „ex-gayem“ a zasvěcuje svůj život sv. Josefu. Server LifeSiteNews s ním přináší interview. „Můj život prodělal velkou změnu, ale přikradla se po špičkách, když jsem nedával pozor,“ říká Yiannopoulos. „Cítím se, jako kdyby u mě doma spadl závoj – jako by to, co se děje, bylo skutečnější a poctivější než dříve. Bylo to postupné odhalování, spíše než dramatické procitnutí. Snad je tahle absence divadelní spektakularity známkou toho, že mé homosexuální nutkání skutečně polevuje?“

Jezuita James Martin, známý propagací pro-LGBT postojů v Církvi, hájí referování k Bohu v ženském rodě a prohlašuje, že výlučně maskulinní představa Boha je „škodlivá“: „Bůh není muž. A ačkoliv Ježíš Kristus byl (a je) muž a vyzývá nás, abychom Boha nazývali Otcem, neznamená to, že by Bůh byl mužem, nebo pouze mužského pohlaví,“ říká Martin. Michael Hayes oponuje a poznamenává: „Formulace sdělená Bohem Mojžíšovi (Ex 3,13–14) je tím nejvhodnějším jménem Božím. Je pozoruhodné, jak se Martin vyhýbá zmínce o této biblické pasáži, přestože tu Bůh podává přesnou odpověď na otázku, jak má být lidmi pojímán: „Já jsem Ten, který Jsem… Ten, který Je,“ uzavírá Hayes se zjevnou narážkou na skutečnost, že formulace je (v hebrejštině i v angličtině) vyjádřena v mužském rodě.

Novým prezidentem Papežského teologického institutu sv. Jana Pavla II. pro vědy o manželství a rodině bude od konce srpna francouzský morální teolog Mons. Philippe Bordeyne. „Mons. Bordeyne nahradí šestasedmdesátiletého Mons. Pierangela Sequeriho, který byl ustanoven prezidentem institutu v roce 2016 a dostal za úkol implementovat jeho reformu. Přívětivý Ital dokázal přepracovat studijní plány a najmout kvalitní profesory, nepodařilo se mu však zastavit trvalý pokles počtu studentů po změně orientace Institutu. Některé kursy přišly až o 90 % studentů, zatímco jiné musely být pro nedostatečnou účast zrušeny. Nový prezident bude muset využít své pronikavé manažerské a vizionářské schopnosti a něco s tím udělat,“ píší Céline Hoyeau a Xavier Le Normand v deníku La Croix.

Portál LifeSiteNews komentuje: „‘Reforma‘ je gumový termín: Institut Jana Pavla II., kterému původně předsedal kardinál Carlo Caffarra – již zemřelý signatář Dubií předložených papeži Františkovi po publikaci Amoris Laetitia – se během let stal terčem různých změn, od modifikace jeho jména a reformu jeho statutu až po náhlou suspenzi všech jeho profesorů v roce 2019, přičemž ti nejvíce svázaní s érou Jana Pavla II. byli vyhozeni nadobro. ’Puč‘ proti tradiční orientaci Institutu řídil současný Velký kancléř Institutu, arcibiskup Vicenzo Paglia (známý též homoerotickým obrazem, který nechal pořídit pro svoji bývalou katedrálu v Terni). Cílem reformy je odložit metafyzický přístup původního Institutu a nahradit jej praktičtějším a více sociologickým hlediskem: ’reálné problémy‘ namísto ’abstraktního idealismu‘.“

Lukáš Novák

15. 03. 2021, RCM