sv. Matěj / pá 14. květen 2021

Palestinský rodák, který je představen jako skromný proselyta, jenž byl po nanebevstoupení Páně vyvolen losem do apoštolského sboru na místo zrádného Jidáše. Evangelium hlásal až v Africe. Zemřel asi v 63 roce ... (pokračování)

Týden ve světě katolickýma očima - 28. 4. 2021

Server LifeSiteNews informuje o pozdvižení, které ve Francii způsobila odhalení, že arcidiecéze Tours poskytla finanční prostředky na stavbu tamní mešity. Peníze pocházely z příspěvků věřících na provoz diecéze. Příspěvek na stavbu mešity byl prý symbolickou revanší za příspěvek muslimů na financování návštěvy Jana Pavla II. v roce 1996.

Týden ve světě katolickýma očima - 28. 4. 2021

George Weigel se v článku pro First Things vrací k životu Hanse Künga, jehož vykresluje jako oběť vlastního věhlasu. „Hans Küng patří spíše do dějin veřejného úspěchu než do dějin teologie. Requiescat in pace,“ končí Weigel svůj medailonek.

Kerry McDonaldová popisuje situaci ve Spojených státech, kde si prý stále více rodičů uvědomuje, že je třeba vzepřít se radikálně levicové ideologii, která ovládla tamní školství. „Poptávka po ’non-woke‘ vzdělávání strmě stoupá a nabízí vhodnou příležitost ke ’kreativní destrukci‘ v oblasti školství. Poptávka ze strany rodičů může povzbudit soukromý sektor k tomu, aby nabídl alternativy ke zideologizované výuce, ale co s dětmi, které jsou nuceny navštěvovat vládní školy, které na tržní signály reagují podstatně méně ochotně? Podobně jako mnoho elitních privátních škol si woke-ideologie znepokojivým tempem podmaňuje i školy veřejné,“ upozorňuje McDonaldová, a ideologizaci amerického školství dokládá na mnoha příkladech.

Agentura CNA přetiskuje článek magazínu Denver Catholic popisující, jak katolická církev přispěla k porážce Ku Klux Klanu v americkém Coloradu. „Víme, že Klan byl rasistický. Co se však tak často nezmiňuje, je skutečnost, že Klan měl spadeno také na katolíky, které pokládal za protiamerické,“ vysvětluje text a zmiňuje v této souvislosti úsilí Klanu o prosazení zákazu jakýchkoliv jiných škol než státních (takový zákaz byl později označen za protiústavní). Tyto a další aktivity Klanu v polovině dvacátých let exponoval v dlouhé sérii článků týdeník Denver Catholic Register pod vedením editora, otce Matthewa Smitha. Klan se marně pokoušel o zastrašování a bojkot reklamy v magazínu. Nejvýznamnější zápas byl sveden o pokus Klanem podporovaného guvernéra Morleyho zakázat používání vína při mši svaté. Úvodník v magazínu reagoval prohlášením, že „víno není samo o sobě zlé“, a Církev „nepotřebuje nedostudované teology a novináře, aby ji učily morálce“. „Články otce Smitha získaly celonárodní pozornost a vyvolaly poprask, který dolehl až do Washingtonu, D.C., takže opatření bylo nakonec zrušeno – a to byl začátek konce Ku Klux Klanu v Coloradu,“ komentuje text. „Způsob, jak bojovat s hnutím jako je toto, není násilí. To by jim jen dodávalo munici a příznivý ohlas jako pronásledovaným obětem. Nehledě na to, že je to nemorální. Současně bychom ale neměli sedět s rukama v klíně a doufat, že zajdou přirozenou smrtí. Příliš mnoho lidí si mlčení vykládá jako souhlas. Organizovaný systém zveřejňování pravdivých faktů o Církvi – to je to, co je potřeba,“ cituje článek jeden z úvodníků tehdejšího týdeníku.

Edward PentinSteve Skojec analyzují ve svých textech vzrůstající tlak na Církev, aby změnila své učení, že homosexualita je „vnitřně nezřízený“ sklon, který pochází nejen z vnějšku, ale také, jak Skojec dokládá, zevnitř církve. Jde zejména o představitele německojazyčné církve, jako je mimo jiné předseda německé biskupské konference biskup Georg Bätzing či někdejší editor Katechismu katolické církve kardinál Christoph Schönborn, vedoucí představitelé církve Spojených států jako např. kardinál Joseph Tobin či jezuita James Martin, anebo oběť sexuálního zneužívání Carlos Cruz, jehož papež František jmenoval členem Papežské rady pro ochranu nezletilých. Skojec charakterizuje situaci v Církvi jako „prohlubující se schisma“.

A otec Gerald E. Murray si všímá, jak liberálové mezi kněžími a biskupy usilující o změnu nauky Církve v sexuální oblasti útočí na jazyk Církve: „Jedna strategie představuje vnitřně rozporný útok: daná nauka je odmítnuta jakožto nesrozumitelná modernímu člověku kvůli obskurnímu filosofickému jazyku, zároveň je ale odsouzena jako krutá a zraňující – neboť, jak se ukazuje, tito moderní lidé perfektně chápou, co se jí míní. Jiná strategie jednoduše nauku zesměšňuje jako nesmyslnou, absurdní a v dnešním světě trapnou.“ A Murray si klade otázku: Odkud pochází snaha legalizovat vnitřně zlé skutky v sexuální oblasti? Domnívá se, že ze snahy ospravedlnit vlastní hříchy: „Jednou možnou taktikou je přesvědčit sám sebe, že jelikož nejsem zlý, nýbrž docela dobrý a milující člověk, mé touhy a životní volby musí být dobré, musí pocházet od Boha. A pokud Církev říká, že má volba provozovat homosexuální praktiky je špatná, pak ten špatný je ve skutečnosti Církev.“

Sacred Heart University (katolická univerzita v Connecticutu) uspořádala veřejnou demonstraci „oslavující LGBT studenty“. „Rozhodnutí Vatikánu o stejnopohlavních manželstvích bylo pro LGBT+ komunitu a její příznivce zklamáním, vedoucí představitelé univerzity však prohlašují, že univerzita neochvějně vytrvá ve své podpoře LGBT+ osob,“ píše se v oficiálním prohlášení univerzity. Sacred Heart University se pokládá za „nejpokrokovější univerzitu v zemi“.

Agentura CNA informuje o sporu mezi vlivnou německou teoložkou Johannou Rahnerovou a biskupem Stefanem Osterem z pasovské diecéze. Rahnerová, která hájí kněžské svěcení žen, prohlásila, že každý, kdo se staví proto „rovnoprávnosti žen“ v Církvi, je „rasista“.

Oster kriticky reagoval na svém osobním webu: „Mnozí z těch, kdo se nazývají progresivisty či liberály, požadují změny v nauce v klasických horkých tématech jako je svěcení žen, sexuální morálka, celibát, řízení Církve. A protože je jasné, že se s těmito tužbami již často pohybují mimo aktuálně platnou nauku, hovoří o ’vývoji‘ – neboť nauka se přece vždy vyvíjela. Obvykle nezmiňují, že o tom, jaký vývoj nauky je přípustný a jaký nikoliv, nakonec vždy rozhodlo magisterium, čímž s konečnou platností deklarovalo, co je a co není součástí katolické víry. Mlčí se o tom, protože každý by chtěl své vlastní přesvědčení nahlížet jako stále ještě v rámci Církve a sám sebe jako katolíka. A nemálu z těch, o kterých mluvím, rovněž Církev poskytuje živobytí. A tak zjišťuji, že se pokradmu šíří jakési nové pravidlo víry: V žádném případě nesmí nikdo nikomu upírat jeho katolictví! Tato zásada se nyní prosazuje s takovým mravním zápalem, že vzniká dojem, že již jde o opravdové dogma současného diskursu.“

Oster se hlásí ke správně pochopenému vývoji nauky, ale namítá: „Tato zaujatost liberálních sil ’vývojem‘ má stále častěji podobu ztráty respektu k učitelskému úřadu, na němž máme ostatně i my biskupové důležitý podíl. Nejnovější vyjádření římského učitelského úřadu, objasňující odpověď na důležitou otázku, velká část církve v naší zemi jednoduše smetla se stolu – typicky s poznámkou, že není ani teologicky, ani antropologicky na úrovni doby, je příliš zjednodušující a nemá cenu se jím vůbec zabývat.“

A tak se biskup dostává k případu Rahnerové: „Nejčerstvějším příkladem je tübingenská dogmatička Johanna Rahnerová, která katolíky, kteří jsou věrni učitelskému úřadu, a to včetně papeže, označila za ’rasisty‘. Paní Rahnerová se tímto neslýchaným slovníkem připojila ke stále rostoucímu sboru těch, kteří za skutečné strůjce rozdělení v Církvi s oblibou označují ty katolíky, kteří se z úcty k učitelskému úřadu a vlastního přesvědčení drží opravdové katolické nauky a hlásají ji. Takže jsme u toho: nikdo si nesmí dovolit druhému říci, že to, co tvrdí, není v souladu s katolickou vírou. Ale ti, co se pokládají za většinu, smějí bezostyšně nazývat věřící, kteří se cítí vázáni platnou naukou, strůjci rozdělení a dokonce rasisty.“ Oster se dále podivuje nad tím, že podobná vyjádření mohou zaznívat v biskupy financovaných médiích a na katolických vysokých školách, za které mají biskupové po naukové stránce zodpovědnost.

Další kritik Rahnerové, freiburský profesor dogmatiky Helmut Hoping, upozorňuje na to, že Rahnerová takto vlastně tvrdí, že Katolická církev a její právo jsou v rozporu s německou ústavou.

Katolický kněz a tři pro-life aktivisté byli zatčeni v New Yorku za to, že po vzoru kanadské aktivistky Mary Wagnerové vstoupili do prostor potratové kliniky, kde rozdávali ženám růže a snažili se je přesvědčit, aby upustili od záměru usmrtit své děti.

Přední analytický tomista Edward Feser se ve své eseji „Korporátní osoby a korporátní korupce“ zabývá pojmem korporátní neboli právnické osoby a způsoby, jak může podlehnout mravní zkaženosti. Vzhledem k tomu, že právnická osoba může přetrvat smrt (např. úřad monarchy nezaniká smrtí toho, kdo jej právě zastává), přirovnává ji Feser k duši. Podobně jako fyzické osoby mohou i korporátní osoby mít kromě práv a povinností také přesvědčení a záměry, mohou být zlé či dobré, ctnostné nebo zkažené. „Podobně jako lidé, mohou i korporace být zkaženy zejména převládajícím ovzduším společnosti, která je obklopuje. A mohou podlehnout zkaženosti hromadně, pokud okolní společnost překročí jistou míru úpadku. Rozdíl je v tom, že korporace mají obrovskou moc, a tak mohou napáchat mnohem větší zlo než zkažený jednotlivec – například tím, že svým vlivem masivně urychlí všeobecný sociální úpadek, kterým se nakazily,“ píše Feser a pokračuje:

„Je vážný omyl domnívat se, že zisk je to jediné, co korporace motivuje – stejně jako to není to jediné, co motivuje lidské osoby. Je proto chybou si myslet, že jediná neřest, k níž jsou korporace náchylné, je chamtivost. To je další věc, kterou američtí konzervativci zjišťují, na vlastní kůži. Korporace by mohly vydělat nesmírné sumy peněz obsluhou typického vkusu a zájmů tradičních věřících a ostatních konzervativně smýšlejících. Mají k tomu však zjevně pramalou chuť. Důvodem je to, že nyní většinově sdílejí stejný liberální a sekulární světonázor, který ovládá akademickou sféru, zábavní průmysl a Demokratickou stranu, a jsou ochotné zříci se zisků, kterých by dosáhly způsobem podporujícím opačné hodnoty. Dokonce jsou stále ochotnější dělat si z těch, kdo opačné hodnoty zastávají, politické nepřátele, a aktivně prosazovat svoji oblíbenou stranu a její ideologii, a to i za tu cenu, že ztratí některé zákazníky.“ A Feser uzavírá: „Je jen jediná náležitá odpověď na fanatické vnucování omylů a nemravnosti, jimž naše instituce stále více propadají. Není to dialog, a není to útěk ze strachu před vlky, ale spíše svatá neústupnost v obraně ortodoxie a svatosti, zrozená z neochvějné důvěry v božského Ženicha Církve, který ji nikdy neopustí ani nenechá na pospas.“

A otec Zuhlsdorf vyhověl žádosti čtenáře a sestavil vtipnou latinskou modlitbu k nasazování roušky (k použití jako doplněk standardních modliteb k oblékání liturgických rouch).

 

Lukáš Novák

28. 04. 2021, RCM