Odporuje si Církev v otázce náboženské svobody?

01.07.2005, Zenit


Na tuto otázku odpovídal kardinál Renato Martino při prezentaci "Zprávy o náboženské svobodě ve světě", kterou vydala Církev v nouzi. Připomněl, že součástí sociálního učení Církve je "distinkce mezi náboženstvím a politikou: princip náboženské svobody je výdobytkem křesťanství".

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Přitom pojem náboženské svobody odmítl Pius IX. v Sylabu a předtím Řehoř XVI. v encyklice Mirari vos z roku 1832. O sto let později ji výslovně **uznal 2. Vatikánský koncil v deklaraci Dignitatis humanae personae.

Kardinál to vysvětlil tím, že dokumenty 19. století odmítaly spíše jistý filosofický koncept náboženské svobody, který tehdy převládal: ten zahrnoval relativismus, synkretismus a náboženskou lhostejnost, neuznával rozdíl mezi pravdou a omylem.

V deklaraci Dignitatis humanae naopak koncil výslovně stanoví, že na mravní úrovni má člověk povinnost hledat pravdu a následovat ji. "Pravda a omyl nejsou na stejné rovině - filosoficky ani teologicky," řekl kardinál. Koncilová deklarace považuje náboženskou svobodu za "přirozené právo, založené na důstojnosti lidské osoby, za právo nebýt v náboženských věcech podroben vnějšímu donucování".

Kardinál zdůraznil, že všichni lidé musejí uznávat poznanou pravdu a řídit podle ní své životy. "Ale lidé nejsou schopni tento závazek splnit, pokud nemají psychologickou svobodu a současně ochranu před vnějším nátlakem." "Tato ochrana se vztahuje i na ty, kdo nesplňují požadavek hledání pravdy; jejich praxi nelze bránit, pokud neporušuje spravedlivý veřejný pořádek."


Další články



Společenství svatých

30.10.2026, RC Monitor 20/2026

V Apoštolském vyznání víry se modlíme: „Věřím v Ducha Svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých, odpuštění hříchů, vzkříšení těla a život věčný.“ Toto starobylé vyznání nám připomíná, že církev sjednocuje a posvěcuje Duch Svatý a že vše, co církev vlastní, je společné těm, kdo do ní patří.

Naše malé poklady

23.10.2026, RC Monitor 19/2026

Občas se dívám na televizi, hlavně pozdě večer, když nemůžu spát, ale není to moudrý zvyk. Filmy nebo seriály jsou prošpikovány reklamami, které trvají tak dlouho, že zapomenete, na co jste se dívali. Jediné, co z tohoto zlozvyku dobrého vyplývá, že mohu, jak se dříve říkávalo, držet prst na tepu doby. Výmluvné jsou hlavně reklamy, kde účinkují děti.

Dvě svaté, jedna cesta k Bohu

13.11.2026, RC Monitor 21/2026

Svatost nezná státních hranic, nezávisí na původu ani na společenském postavení. Je odpovědí člověka na Boží lásku. Skvělým příkladem toho jsou dvě výjimečné ženy středověké Evropy – svatá Anežka Česká a svatá Hedvika Slezská. Je známo, že Hedvika byla Anežčinou tetou, a že právě ona sehrála důležitou roli v jejím dětství. Obě ženy navíc patřily k mimořádnému okruhu středoevropských panovnických žen 13. století, které spojily vysoký šlechtický původ s hlubokou zbožností a službou chudým. Ačkoli se nakonec jejich životní cesty lišily, spojovala je jedna touha: sloužit Kristu přítomnému v druhém člověku.

S růžencem v ruce

12.10.2026, RC Monitor 19/2026

Zanedlouho můžeme slavit jedno výročí velkého vítězství – tentokráte již 445. – Svaté ligy nad osmanskou říší. Na tomto vítězství mají podíl všichni zúčastnění, i když známe vlastně jen několik jmen z přibližně 65 tisíc mužů na vítězné straně.

Pokušení obojakosti a hříchy proti lásce

07.10.2026, RC Monitor 18/2026

První přikázání Desatera zakazuje uctívat jiné bohy než Hospodina. Na straně jedné žádá naši celistvou odpověď na Boží bezpodmínečnou lásku k nám. Na straně druhé žádá věrnost cestě, ke které jsme se jakožto pokřtění ve svobodě zavázali. Bůh nás bere doslova za slovo a očekává svědectví víry, tj. důslednost a konkrétnost v našem jednání.

Druhé přikázání v každodenním životě víry: Od morální váhy slova k pasti jednosměrného monologu

10.11.2026, RC Monitor 20/2026

Darování Božího jména člověku není pouhou teoretickou pravdou ani něco, co uctíváme pouze v liturgii. Dává nám tu výsadu zakusit tajemství nejvyšší důvěrnosti a blízkosti, které se chce hluboce zrcadlit nejen v řádu naší lidské řeči, ale celistvě v našich každodenních vztazích. Druhé přikázání nás volá k tomu, abychom posvátnost Boží přítomnosti vnášeli do každého vysloveného slova. To se v praktickém životě křesťana nejvýrazněji projevuje ve dvou klíčových oblastech: v závaznosti našich lidských slibů a v upřímnosti naší osobní komunikace s Bohem.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.