Emeritní papež Benedikt XVI. navštívil v německém Řezně svého těžce nemocného staršího bratra Georga. Jedná se o první cestu mimo Itálii od jeho odstoupení. Emeritní papež cestoval spolu se svým sekretářem Georgem Gänsweinem. V řezenské nemocnici oba bratři koncelebrovali mši svatou. Benedikt navštívil také Institut papeže Benedikta, který dokumentuje jeho teologické dílo a připravuje souborné vydání jeho spisů, a v řezenské katedrále se pomodlil před ostatky sv. Wolfganga.
V tomto exklusivním rozhovoru pro deník Nuova Bussola Quotidiana prefekt Kongregace pro božský kult a disciplínu svátostí se věnuje tématu svatého přijímání, které by bylo možno si odnášet s sebou, a vyjednávání o tom, jak by se dala zajistit její ochrana.
Otec Zuhlsdorf píše na svém blogu o „morálním zranění“: „situaci, kdy osoba nemůže udělat to, co pokládá za morálně správné, nebo je přinucena udělat něco morálně špatného, a to z příkazu svého nadřízeného.“ Zuhlsdorf upozorňuje, že případy „morálního zranění“ bývají často mylně zahrnuty pod syndrom vyhoření a klade si otázku, zda se v situaci chronického morálního zranění nenachází velký počet tradicionalistických kněží i laiků: „Bojovníci ve válce někdy vykazují příznaky morálního zranění už po velmi krátkém čase stráveném v bitvách. Mnoho tradičních katolíků však čelí zraněním působených morálním konfliktem – kdy jsou nuceni zrazovat to, o čem vědí, že je správné – po nekonečné dekády a bez vyhlídky na změnu.“
Instalace kopie Mariánského sloupu, dílo sochaře Petra Váni, na Staroměstském náměstí se odehrává v nezvykle vyostřené atmosféře, kdy se naopak v některých zemí pomníky buď odstraňují, nebo poškozují, a dává se jim tak najevo, že ve veřejném prostoru nemají už co dělat.
Krize způsobená koronavirem obrátila svět vzhůru nohama. Nikde to není nápadnější než v politických bitvách, které nyní zuří kolem hledání řešení, jak se s krizí vypořádat. Kulturní válka neskončila, ale naopak se zintenzivnila. Situace velice rychle degeneruje do takové míry, jakou jsme si dříve nedokázali představit. Nejdramatičtější změny se odehrávají na levici.
Buďme rádi, že sloup stojí. V době, kdy postmoderna přináší relativizaci všeho (včetně sebe sama), je dobré, že tady stojí kus kamene, který symbolizuje Bohorodičku a skrz ni i ty křesťanské hodnoty, ke kterým se mnozí nehlásíme, ale které nemůžeme zavrhovat právě proto, že tu už dva tisíce let jsou. S křesťanstvím je to jako s rodiči. V něčem s nimi souzníme, v něčem se vůči nim vymezujeme, ale bez nich bychom tady nebyli.
Don Enrico Finotti je rodákem z Rovereta (poblíž Tridentu v severní Itálii) a působí jako redaktor časopisu Liturgia Culmen et Fons. Napsal bezpočet textů o liturgii a správné aplikaci liturgické reformy po Druhém vatikánském koncilu.
