Zeptal jsem se kardinála Josepha Zena, který byl v roce 2002 ustanoven biskupem Hongkongu, na jeho konkrétní roli v letošních protestech – podle odborníků na náboženství v Číně a Hongkongu byl jejich nejhlasitější mluvčí. Krátce promluvil o hlavních důvodech svého odporu (schopnost Pekingu prohlásit církev za protistátní organizaci) a své taktice (strategické spojenectví s rovněž protestujícím hnutím Falun Gong), ale nechtěl se zdržovat na zřejmém vrcholu svého politického a lidového vlivu v Hongkongu. Poté, co před hlavním pochodem vedl v modlitbě několik tisíc věřících ve Victoria Park, opustil scénu a strávil den v modlitbách. Byl znepokojený současnými protesty i svým zápolením s vatikánskou byrokracií.

Tenisová legenda Martina Navrátilová, jež otevřeně přiznává, že je lesbička, byla vyloučena z představenstva neziskové organizace Athlete Ally, která podporuje zapojení LGBT osob do sportu. Navrátilová v úvodníku britského Sunday Times v únoru napsala, že je „neférové“ umožnit transženám – biologickým mužům, kteří si změnili svou genderovou identitu na ženskou – atletické soupeření s biologickými ženami.

Ve svém novém díle À moi la gloire (Mně patří sláva) se filozof Fabrice Hadjadj snaží navrátit čest výrazu, na nějž se křesťané, kteří z pokory učinili svou hlavní ctnost, často dívají s podezřením.

S blížícím se třicátým výročím listopadového převratu se na českém internetu stále častěji objevovaly články o tom, že za socialismu bylo lépe. Zdůrazňují se zejména jistoty, které jsme tehdy měli a které nám dnes chybějí. Dovolím si to ilustrovat na příkladě vlastního života.