Proč muži loví

Je to výjimečné období roku, kdy je probouzející se les téměř dechberoucí. Bůh koná své dílo a my všemi smysly cítíme, jak příroda ožívá. Je to čas, který muže spojuje a zároveň každého z nás vtahuje do samoty. Vítejte v jeleních lesích. Sezona je zahájena!

Vzduch je nehybný. Lesy spí hlubokým, tichým spánkem. Jen z dálky je slyšet tlumené zahoukání sovy. A pak se stane něco kouzelného: první paprsky ranního světla začínají pomalu prostupovat přes hory a osvětlovat okolní les. Je to chvíle na klidnou modlitbu. Toto světlo, které tady venku působí jako přímý dar od Boha, se rozlévá všude kolem mě a obklopuje mě svým pokojem a přítomností způsobem, který může pochopit jen lovec. S tím přichází i probouzení okolních stvoření, když slunce začne rozptylovat tmu. Po šramotu, který způsobí veverka šplhající po stromě, se ozve zpěv kardinála červeného. Brzy se přidá salašník modrý a zanedlouho už se k rannímu chóru připojí celá řada zpěvných ptáků, kteří vítají nový den. Tu první veverčí samičku objevil sameček a následuje příval štěbetání a honiček v nikdy nekončícím úsilí o pokračování druhu. Les ožívá.

Úzký srpek měsíce ustupuje nádheře modré oblohy v Karolíně. Vděčně pozvedám oči k nebesům v modlitbě díků za to, že to všechno mohu prožívat. Je těžké se nemodlit, když tam stojím o samotě, obklopen otisky Stvořitelových prstů.

Lovit, či nelovit?
Odpověď na otázku, proč muži loví, vyžaduje hluboký ponor do mnoha vrstev, k hlubokým důvodům, které rezonují v mužském srdci. Je to volání utéct od všech rozptýlení, vydat se do divočiny, jako to udělal Ježíš – a stejně jako on nás to vede k modlitbě. Vstoupíme-li do této samoty, zjistíme, že nám Bůh zjeví věci o nás samých a o svém stvoření, které neřekne těm, kdo nevynaloží patřičné úsilí. Nic nevypovídá o modlitbě tak, jako když sedíte v klidu na jednom místě často déle než šest hodin – jen vy, Bůh a jeho stvoření.

Umožňuje to utužit bratrství, které může vzniknout jen skrze společné utrpení – a následné společné oslavy. Vyjít ven do mrazivého chladu je mnohem snazší, když víte, že váš spolubratr to udělá také – jen o kousek dál za horou. Takové bratrství se nedá předstírat na sociálních sítích. Lov je skutečný. V sázce je život a smrt a nejde o žádnou zábavu. Skutečně opatřujeme potravu pro naše rodiny, přímo a hmatatelně. Spojujeme se, abychom řešili reálné problémy v těžkých podmínkách.

Lov nám umožňuje zajistit pro naše rodiny kvalitní maso. Už víc než deset let jsem nekoupil maso v obchodě – a předtím jen zřídka. V naší kultuře jsme často vzdáleni od půdy a od toho, co to znamená postarat se o rodinu. Můžu chodit do práce, vydělat peníze a koupit maso... ale proč prostě nevyrazit a nezískat ho sám, když vím, že je zdravé a bezpečné? Nejde jen o zajištění potravy, ale i o hluboké propojení se samotnou zemí.

A konečně, my muži tohle ticho potřebujeme. Je to místo zkoušek a obnovy. Bez pohodlí domova to může být těžké, ale v každém muži je hluboko uvnitř cosi divokého – touha vydat se na cestu a zjistit, jestli na to má. Je to prapůvodní část naší přirozenosti, kterou do nás nevložil svět, ale Bůh. On sám je divoký, nezkrotný. O Aslanovi, mocném lvu, který v Letopisech Narnie C. S. Lewise symbolizuje Krista, se ptali: „Je nebezpečný?“ Odpověď zněla: „Ano, je nebezpečný! Vždyť je to lev. Ale je dobrý!“ I my, muži, máme svou sílu používat k dobrému. Les je jakési cvičiště. Máme na to jít a ulovit zvíře, abychom zajistili potravu pro svou rodinu?

Lov dodává muži sebedůvěru, že dokáže něco náročného. Zažívá skutečný příval adrenalinu při stopování zvířete, které je mnohem vnímavější než on sám. Jeden špatný pohyb, závan větru, nepatrný hluk a je konec – srnec je pryč. Prohry jsou skutečností. Velké vzestupy i hluboké pády, to vše k tomu patří.

Joel Stroot
Přeložil Pavel Štička