16.06.2025, The Catholic Gentleman
Vzduch je nehybný. Lesy spí hlubokým, tichým spánkem. Jen z dálky je slyšet tlumené zahoukání sovy. A pak se stane něco kouzelného: první paprsky ranního světla začínají pomalu prostupovat přes hory a osvětlovat okolní les. Je to chvíle na klidnou modlitbu. Toto světlo, které tady venku působí jako přímý dar od Boha, se rozlévá všude kolem mě a obklopuje mě svým pokojem a přítomností způsobem, který může pochopit jen lovec. S tím přichází i probouzení okolních stvoření, když slunce začne rozptylovat tmu. Po šramotu, který způsobí veverka šplhající po stromě, se ozve zpěv kardinála červeného. Brzy se přidá salašník modrý a zanedlouho už se k rannímu chóru připojí celá řada zpěvných ptáků, kteří vítají nový den. Tu první veverčí samičku objevil sameček a následuje příval štěbetání a honiček v nikdy nekončícím úsilí o pokračování druhu. Les ožívá.
Úzký srpek měsíce ustupuje nádheře modré oblohy v Karolíně. Vděčně pozvedám oči k nebesům v modlitbě díků za to, že to všechno mohu prožívat. Je těžké se nemodlit, když tam stojím o samotě, obklopen otisky Stvořitelových prstů.
Lovit, či nelovit?
Odpověď na otázku, proč muži loví, vyžaduje hluboký ponor do mnoha vrstev, k hlubokým důvodům, které rezonují v mužském srdci. Je to volání utéct od všech rozptýlení, vydat se do divočiny, jako to udělal Ježíš – a stejně jako on nás to vede k modlitbě. Vstoupíme-li do této samoty, zjistíme, že nám Bůh zjeví věci o nás samých a o svém stvoření, které neřekne těm, kdo nevynaloží patřičné úsilí. Nic nevypovídá o modlitbě tak, jako když sedíte v klidu na jednom místě často déle než šest hodin – jen vy, Bůh a jeho stvoření.
Umožňuje to utužit bratrství, které může vzniknout jen skrze společné utrpení – a následné společné oslavy. Vyjít ven do mrazivého chladu je mnohem snazší, když víte, že váš spolubratr to udělá také – jen o kousek dál za horou. Takové bratrství se nedá předstírat na sociálních sítích. Lov je skutečný. V sázce je život a smrt a nejde o žádnou zábavu. Skutečně opatřujeme potravu pro naše rodiny, přímo a hmatatelně. Spojujeme se, abychom řešili reálné problémy v těžkých podmínkách.
Lov nám umožňuje zajistit pro naše rodiny kvalitní maso. Už víc než deset let jsem nekoupil maso v obchodě – a předtím jen zřídka. V naší kultuře jsme často vzdáleni od půdy a od toho, co to znamená postarat se o rodinu. Můžu chodit do práce, vydělat peníze a koupit maso... ale proč prostě nevyrazit a nezískat ho sám, když vím, že je zdravé a bezpečné? Nejde jen o zajištění potravy, ale i o hluboké propojení se samotnou zemí.
A konečně, my muži tohle ticho potřebujeme. Je to místo zkoušek a obnovy. Bez pohodlí domova to může být těžké, ale v každém muži je hluboko uvnitř cosi divokého – touha vydat se na cestu a zjistit, jestli na to má. Je to prapůvodní část naší přirozenosti, kterou do nás nevložil svět, ale Bůh. On sám je divoký, nezkrotný. O Aslanovi, mocném lvu, který v Letopisech Narnie C. S. Lewise symbolizuje Krista, se ptali: „Je nebezpečný?“ Odpověď zněla: „Ano, je nebezpečný! Vždyť je to lev. Ale je dobrý!“ I my, muži, máme svou sílu používat k dobrému. Les je jakési cvičiště. Máme na to jít a ulovit zvíře, abychom zajistili potravu pro svou rodinu?
Lov dodává muži sebedůvěru, že dokáže něco náročného. Zažívá skutečný příval adrenalinu při stopování zvířete, které je mnohem vnímavější než on sám. Jeden špatný pohyb, závan větru, nepatrný hluk a je konec – srnec je pryč. Prohry jsou skutečností. Velké vzestupy i hluboké pády, to vše k tomu patří.
Joel Stroot
Přeložil Pavel Štička
23.06.2025, librinostri.catholica.cz
Je tichá noc. Betlém odpočívá, ponořen do sladkého spánku – i Svatá rodina. Náhle však Josef procitá: zjevuje se mu anděl a přikazuje, aby ještě té noci uprchl do Egypta a ochránil život malého Ježíše. Bez přípravy, bez otálení, vydává se Svatá rodina na dalekou cestu do cizí země, obývané pohanským národem. Panna Maria tiše sedí na oslíku, v náručí drží Božské Dítě, po jejím boku kráčí Josef. Klid na jejich tvářích prozrazuje odevzdanost – tuto náhlou zkoušku svěřují nebeskému Otci pro spásu lidí.
05.09.2025, Catholic Answers
Podle mých zkušeností jsou prohlášení církve o jejím poslání většinou spíše zdrojem problémů než přínosem. Co vlastně dělá naše farnost tak výjimečného, co nedělá farnost sousední? Inu, spoustu věcí... a zároveň nic. Možná jsme dobří v tom, jak dokážeme oslovit lidi mimo církev, zatímco v sousední farnosti mají krásnou liturgii – ale my bychom se měli snažit o lepší liturgii a oni by se měli trochu víc snažit pomáhat lidem, kdo v neděli do kostela nechodí. Zároveň má každé společenství nějaký zvláštní charakter – dokonce bychom mohli říct charisma – a stojí za to ho rozpoznat a rozvíjet.
27.04.2025, RC Monitor 8/2025
Díky sv. papeži Janu Pavlu II. je druhá neděle velikonoční zasvěcena Božímu milosrdenství. V předvečer této neděle, dne 2. dubna 2005, si náš Pán povolal svého svatého služebníka do Božího království. Současný papež František vyhlásil rok 2015 jako mimořádný rok Božího milosrdenství a nynější rok 2025 je jubilejním rokem spásy, ve kterém je dán též zvláštní zřetel na velikost Božího milosrdenství.
22.08.2025, RC Monitor 15/2025
V době tolika špatných zpráv je příjemné informovat o zprávě dobré a navíc zjevně iniciované a vedené vůlí Boží. Jistě se nestalo jen tak náhodou, že se ke mně na Velký pátek dostal malý letáček s obrázkem, hlavními životními daty, patronací a modlitbou věnovaný životu této naší první světice (byla pro věrnost ke křesťanství brutálně zabita roku 882, tedy 29 let před sv. Ludmilou), který připravili její velcí ctitelé, manželé Michalčákovi. Zjištění, že tato opomíjená Moravanka existuje, byl pro mne nejen velký impuls, ale také nemalý šok, protože jsem se dozvěděl, poprvé!, že vůbec žila, i když jsem autorem hagiografické knihy Čechy a jejich svatí. Upozorňuji, že v této zprávě nebudu mluvit o životě světice, jejíž legendu se chystám napsat k datu přenesení ostatků.
22.09.2025, RC Monitor 17/2025
Tato slova jedné nejmenované české „konzervativní“ političky hezky ilustrují roli liberálního intelektuála v moderní době. Být zděšen. Na katolické prostředí by se to dalo aplikovat třeba takto: Jsi proti svěcení žen? Jsem zděšena! Odmítáš sňatky homosexuálů (byť proti jim samotným vůbec nic nemáš)? Jsem zděšena! Máš zásadní námitky proti umělým potratům a eutanazii? Jsem zděšena!
14.04.2025, RC Monitor 6/2025
Volné pokračování článku Pívečko a Eucharistie: Praha je zdá se pro našeho Pána Ježíše Krista poněkud ošidnou půdou. V početných kostelích stověžaté matičky hlavy účastnící se bohoslužeb šednou a ubývají. Dostat mladší ročníky na mši svatou to chce „velikej hever“, jak zpívá Vladimír Mišík (ten ovšem hned dodává, že ho slušně řečeno nemá). Jeden z panáčků si proto řekl, že když nejdou lidi za Pánem, že musí Pán za lidmi (asi poučen horou a Mohamedem), a tak zkusil hrát (rozuměj celebrovat) v hospodě, jenže arcibiskup mu pískl ofsajd. Pozorný rozhodčí. Vždyť Ježíš přece řekl: „Následuj mě.“ A ne: „Následuji tě.“ A až ten, kdo následoval, došel do večeřadla a teprve tam přijal Eucharistii. Už ten Břevnov ale nechme...
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.