04.08.2025, RC Monitor 14/2025
Návštěva paní ministryně byla především lekcí skutečné katolicity. Paní Onganoa byla totiž dojata, že měla možnost prožít při mši svaté přesně to, co zná z její země v rovníkové Africe, mnoho tisíc kilometrů vzdálené od České republiky. Cítila se v pražském kostele doma, úplně stejně jako v gabonském hlavním městě Libreville. Prožívala to, co bylo dáno katolíkům po dlouhá staletí jako samozřejmost. Od Nového Zélandu po Aljašku byl katolík ve „své“ mši doma. Ani druhý vatikánský koncil jej nechtěl o tuto katolicitu připravit a jednoznačně požadoval to, co se brzy začalo věřícím zamlčovat: „užívání latinského jazyka ať je zachováno; ... je třeba dbát, aby věřící dovedli spolu recitovat nebo zpívat také latinsky části mešního řádu, které jim přísluší“ (srov. Sacrosanctum concilium 36 a 54). Přitom latinu není při tradiční mši svaté ani tolik hlasitě slyšet a ani jí není třeba až tolik umět. Většinu modliteb totiž pronáší kněz v tichosti, jež vládne celé vznešené a mystické atmosféře mše svaté, nejlépe též společně s tajuplně úchvatným gregoriánským chorálem, který měl mít podle téhož koncilu „čelné místo“ mezi všemi druhy církevní hudby (srov. Sacrosanctum concilium 116).
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Letniční zázrak na seslání Svatého Ducha spočíval v porozumění cizím jazykům, jimiž byly hlásány veliké skutky Boží – magnalia Dei. A o ty právě jde. V samotných počátcích církve vyvstala naléhavá potřeba jejich zvěstování, k čemuž jsou národní jazyky nepochybně nezbytným médiem. Dnes ovšem vyvstává neméně naléhavá potřeba těmto Božím skutkům skutečně uvěřit. Kdo měl štěstí, že se mu dostalo nezkrácené katolické nauky o tajemství Eucharistie, ovšemže v mateřském jazyce, tomu pak přichází na pomoc tradiční latinská liturgie, v níž může tuto nauku opravdu niterně prožít. Je doslova ponořen do Božího tajemství, ve kterém se postupně vytrácí individualita kněze i potřeba nutně rozumět každému slovu. Tento katolík zkrátka ví, že na oltáři se skutečně dějí ona magnalia Dei: Kristus večeří s učedníky, trpí na kříži i z mrtvých vstává. Zde již nic nepomohou slova, nýbrž oddaná adorace. Pro katolické křesťany ze všech národů byl po mnohá staletí a dosud prokazatelně zůstává ideální právě latinský rámec mše svaté, při němž je katolicita a jednota univerzální církve doslova hmatatelná.
Lze ovšem namítnout, že církev také u nás, zejména v hlavním městě, zřizuje duchovní správy pro příslušníky některých národů, které zde mají početnější zastoupení katolických věřících. Pro ně se slouží mše slovensky, polsky, maďarsky, německy, anglicky, francouzsky a dalšími jazyky. Nicméně je třeba si přiznat, že taková církevní vstřícnost se stává spíše náboženským podkladem pro každonedělní krajanské setkávání přátel. To sice nepostrádá mezilidský a společenský význam, ale přesto je třeba ocenit ryzost úmyslu těch cizinců, kteří se chtějí setkávat přednostně s Kristem.
Již církevní otcové si povšimli obsahové spojitosti zprávy Skutků apoštolů o seslání Ducha svatého se starozákonním vyprávěním o babylónském zmatení jazyků. Babylonský pokus o bohorovnost vedl k rozdělení lidstva, které však Duch svatý na letnice opět spojil. Dnes býváme v naší církvi velmi často svědky opětovného zmatení jazyků, zejména pokud je třeba při bohoslužbách řešit přítomnost věřících z více národů, které byly před několika desetiletími od latiny v katolické církvi nerozumně odseknuty. Zkusme například sloužit mši při setkání katolíků ze zemí visegrádské čtyřky. Čeština, slovenština, polština – to je ještě dobré. Ale co s maďarštinou? Jak by se hned hodila byť jen znalost modlitby Páně v latině: Pater noster qui es in caelis...
Z dosavadního působení papeže Lva XIV. je již dostatečně zřejmé, že on osobně latinu za součást života církve považuje. Právě v době postupující světové globalizace by mohla mít církev k dispozici praktický nástroj, o který se někdejší „revoluční“ nerozvážností zbytečně připravila. Alespoň ve skromné podobě lze tak v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Karlově zakusit plody takové globalizace, která vede k duchovnímu souznění národů propojených v Kristově eucharistickém tajemství.
P. doc. JUDr. Stanislav Přibyl Ph.D., Th.D., JC.D.
23.05.2025, RC Monitor 9/2025
V několika následujících číslech vám přineseme ukázky z knihy pomocného biskupa v nizozemském ’s-Hertogenboschi Roba Mutsaertse Gewoon Over Geloof (Prostě o víře): Mám dojem, že v církevních kruzích mnoho lidí ustrnulo v sedmdesátých letech. Pořád v nich poznávám spoustu tehdejších prvků. To samo o sobě působí tragicky. Snažit se být moderní tím, že zůstanu v sedmdesátých letech? Podivný druh retromodernismu.
05.09.2025, Catholic Answers
Podle mých zkušeností jsou prohlášení církve o jejím poslání většinou spíše zdrojem problémů než přínosem. Co vlastně dělá naše farnost tak výjimečného, co nedělá farnost sousední? Inu, spoustu věcí... a zároveň nic. Možná jsme dobří v tom, jak dokážeme oslovit lidi mimo církev, zatímco v sousední farnosti mají krásnou liturgii – ale my bychom se měli snažit o lepší liturgii a oni by se měli trochu víc snažit pomáhat lidem, kdo v neděli do kostela nechodí. Zároveň má každé společenství nějaký zvláštní charakter – dokonce bychom mohli říct charisma – a stojí za to ho rozpoznat a rozvíjet.
21.05.2025, RC Monitor 9/2025
Kázání Mons. Stanislava Přibyla CSsR v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v sobotu 26. dubna 2025: Milí přátelé, je krásné, že se můžeme sejít na mši svatou v tento den, kdy se koná Pochod pro život. Současně prožíváme velikonoční oktáv, tedy vlastně takové prodloužené intenzivní slavení Velikonoc a ještě je dnes den, kdy se svět loučí s papežem Františkem.
28.05.2025, The American Spectator
Muže neinspiruje diverzita, rovnost ani inkluze. Ať už tyto hodnoty představují cokoli, rozhodně to nejsou mužské vlastnosti. Mladí muži dnes zkrátka nemají ambice stát se kněžími – rozhodně ne v takovém počtu jako dříve. Podle vatikánské publikace Annuarium Statisticum Ecclesiae dochází v posledních dvanácti letech k trvalému poklesu počtu kněžských povolání. V roce 2023 bylo na celém světě jen 106 495 seminaristů, což je pokles oproti 108 481 v roce 2022. Od roku 2011 klesl počet mužů připravujících se na kněžství téměř o 12 %, přičemž od roku 2019 zájem poklesl o více než polovinu. Proč dnes tak málo mužů odpovídá na povolání ke kněžství?
27.08.2025, Catholic Culture
Někdy jsou naše myšlenky svaté a plodné. Jindy jsou hanebné a ničivé. Svět měníme tehdy, když naše myšlenky nabývají konkrétní podoby – skrze slovo a čin, krok za krokem.
10.10.2025, Crisis Magazine
Katolíci, zejména ti mladší, jsou ve jménu křesťanské lásky nabádáni k větší otevřenosti vůči protestantům, což je obtížné, ne-li nemožné, odlišit od výzvy k tomu, aby byli méně katoličtí. Není žádné tajemství, že katolické církvi ubývá členů. Podle výzkumu z Pew Research Center je těch, kdo katolictví opustili, zhruba čtyřikrát víc než těch, kdo se ke katolické církvi připojili. Vzhledem k tomu, že se tato statistika neustále zhoršuje, narůstá důraz na evangelizaci. Málokdo však dokáže formulovat, jak by měla vypadat. Značná pozornost se tedy věnuje snaze oslovit ty „z druhého tábora“ a splynout s protestanty.