Ministryně z Gabonu

04.08.2025, RC Monitor 14/2025

V neděli 22. června 2025 navštívila mši svatou v kostele Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého v Praze na Karlově ministryně obrany Gabonské republiky paní Brigitte Onganoa. Ministryně byla v naší republice na služební cestě a výslovně si přála účastnit se v neděli tradiční latinské „tridentské“ mše svaté. Bylo zřejmé, že jde o její osobní preferenci, neboť katolická církev právě v její zemi přitahuje věřící velmi rozšířeným slavením tradičních mší. Ukazuje se totiž, že Afričané nutně nepotřebují k osvědčení své kulturní identity liturgické tance, které jsou jim Evropany takřka vnucovány jako něco údajně autentického, co by nám měli předvádět.


Diplomatický protokol bývá neúprosný a bojuje se v něm často o každou minutu. Avšak bylo zřejmé, že nedělní mše svatá má pro ministryni přednost přede vším ostatním. Jako evidentně praktikující tradiční katolička znala všechny liturgické postoje, které jsou navíc ve „staré“ mši náročnější a vyžadují i určitou výdrž. K přijímání šla nejen ona, nýbrž také někteří členové jejího doprovodu. Něco takového bychom u nás asi těžko mohli spatřit. Bývá spíše trapné vidět politiky, kteří jsou pozváni na bohoslužby při některé ze služebních příležitostí, kdy se nesluší nepřijít, ale přitom nevědí, jak se v kostele chovat.

Návštěva paní ministryně byla především lekcí skutečné katolicity. Paní Onganoa byla totiž dojata, že měla možnost prožít při mši svaté přesně to, co zná z její země v rovníkové Africe, mnoho tisíc kilometrů vzdálené od České republiky. Cítila se v pražském kostele doma, úplně stejně jako v gabonském hlavním městě Libreville. Prožívala to, co bylo dáno katolíkům po dlouhá staletí jako samozřejmost. Od Nového Zélandu po Aljašku byl katolík ve „své“ mši doma. Ani druhý vatikánský koncil jej nechtěl o tuto katolicitu připravit a jednoznačně požadoval to, co se brzy začalo věřícím zamlčovat: „užívání latinského jazyka ať je zachováno; ... je třeba dbát, aby věřící dovedli spolu recitovat nebo zpívat také latinsky části mešního řádu, které jim přísluší“ (srov. Sacrosanctum concilium 36 a 54). Přitom latinu není při tradiční mši svaté ani tolik hlasitě slyšet a ani jí není třeba až tolik umět. Většinu modliteb totiž pronáší kněz v tichosti, jež vládne celé vznešené a mystické atmosféře mše svaté, nejlépe též společně s tajuplně úchvatným gregoriánským chorálem, který měl mít podle téhož koncilu „čelné místo“ mezi všemi druhy církevní hudby (srov. Sacrosanctum concilium 116).

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Tím, že se kostel Panny Marie na Karlově nachází v našem hlavním městě, přitahuje zájem katolických turistů a návštěvníků z celého světa, z nichž mnozí přednostně vyhledávají tradiční liturgii. O světové rozšířenosti a rostoucí oblibě právě tohoto obřadu svědčí nejen rostoucí množství těchto věřících z ciziny, nýbrž také jejich původ ze všech kontinentů zeměkoule. Jako by se zde v kostele, který založil náš Otec vlasti Karel IV., zpřítomňoval letniční zázrak, samozřejmě v podobě přizpůsobené dnešku: „My, Němci, Rakušané a Francouzi, obyvatelé zemí visegrádské čtyřky, Italové, Skandinávci, Brazilci, Indonésané, Hongkonžané, Tchajwanci, Američané od Texasu přes New York až po Kanadu, obyvatelé afrických krajů pod Saharou, přistěhovalí Britové, někdejší protestanté i charismatici, Australané a libanonští Maronité, ba i Trinidaďané a Tobažané: všichni společně prožíváme veliké skutky Boží!“

Letniční zázrak na seslání Svatého Ducha spočíval v porozumění cizím jazykům, jimiž byly hlásány veliké skutky Boží – magnalia Dei. A o ty právě jde. V samotných počátcích církve vyvstala naléhavá potřeba jejich zvěstování, k čemuž jsou národní jazyky nepochybně nezbytným médiem. Dnes ovšem vyvstává neméně naléhavá potřeba těmto Božím skutkům skutečně uvěřit. Kdo měl štěstí, že se mu dostalo nezkrácené katolické nauky o tajemství Eucharistie, ovšemže v mateřském jazyce, tomu pak přichází na pomoc tradiční latinská liturgie, v níž může tuto nauku opravdu niterně prožít. Je doslova ponořen do Božího tajemství, ve kterém se postupně vytrácí individualita kněze i potřeba nutně rozumět každému slovu. Tento katolík zkrátka ví, že na oltáři se skutečně dějí ona magnalia Dei: Kristus večeří s učedníky, trpí na kříži i z mrtvých vstává. Zde již nic nepomohou slova, nýbrž oddaná adorace. Pro katolické křesťany ze všech národů byl po mnohá staletí a dosud prokazatelně zůstává ideální právě latinský rámec mše svaté, při němž je katolicita a jednota univerzální církve doslova hmatatelná.

Lze ovšem namítnout, že církev také u nás, zejména v hlavním městě, zřizuje duchovní správy pro příslušníky některých národů, které zde mají početnější zastoupení katolických věřících. Pro ně se slouží mše slovensky, polsky, maďarsky, německy, anglicky, francouzsky a dalšími jazyky. Nicméně je třeba si přiznat, že taková církevní vstřícnost se stává spíše náboženským podkladem pro každonedělní krajanské setkávání přátel. To sice nepostrádá mezilidský a společenský význam, ale přesto je třeba ocenit ryzost úmyslu těch cizinců, kteří se chtějí setkávat přednostně s Kristem.

Již církevní otcové si povšimli obsahové spojitosti zprávy Skutků apoštolů o seslání Ducha svatého se starozákonním vyprávěním o babylónském zmatení jazyků. Babylonský pokus o bohorovnost vedl k rozdělení lidstva, které však Duch svatý na letnice opět spojil. Dnes býváme v naší církvi velmi často svědky opětovného zmatení jazyků, zejména pokud je třeba při bohoslužbách řešit přítomnost věřících z více národů, které byly před několika desetiletími od latiny v katolické církvi nerozumně odseknuty. Zkusme například sloužit mši při setkání katolíků ze zemí visegrádské čtyřky. Čeština, slovenština, polština – to je ještě dobré. Ale co s maďarštinou? Jak by se hned hodila byť jen znalost modlitby Páně v latině: Pater noster qui es in caelis...

Z dosavadního působení papeže Lva XIV. je již dostatečně zřejmé, že on osobně latinu za součást života církve považuje. Právě v době postupující světové globalizace by mohla mít církev k dispozici praktický nástroj, o který se někdejší „revoluční“ nerozvážností zbytečně připravila. Alespoň ve skromné podobě lze tak v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Karlově zakusit plody takové globalizace, která vede k duchovnímu souznění národů propojených v Kristově eucharistickém tajemství.

P. doc. JUDr. Stanislav Přibyl Ph.D., Th.D., JC.D.


Další články



Je čas znovu objevit pravou lásku

23.05.2025, RC Monitor 9/2025

V několika následujících číslech vám přineseme ukázky z knihy pomocného biskupa v nizozemském ’s-Hertogenboschi Roba Mutsaertse Gewoon Over Geloof (Prostě o víře): Mám dojem, že v církevních kruzích mnoho lidí ustrnulo v sedmdesátých letech. Pořád v nich poznávám spoustu tehdejších prvků. To samo o sobě působí tragicky. Snažit se být moderní tím, že zůstanu v sedmdesátých letech? Podivný druh retromodernismu.

Církev není jen instituce

05.09.2025, Catholic Answers

Podle mých zkušeností jsou prohlášení církve o jejím poslání většinou spíše zdrojem problémů než přínosem. Co vlastně dělá naše farnost tak výjimečného, co nedělá farnost sousední? Inu, spoustu věcí... a zároveň nic. Možná jsme dobří v tom, jak dokážeme oslovit lidi mimo církev, zatímco v sousední farnosti mají krásnou liturgii – ale my bychom se měli snažit o lepší liturgii a oni by se měli trochu víc snažit pomáhat lidem, kdo v neděli do kostela nechodí. Zároveň má každé společenství nějaký zvláštní charakter – dokonce bychom mohli říct charisma – a stojí za to ho rozpoznat a rozvíjet.

Nepřejít na druhý chodník

21.05.2025, RC Monitor 9/2025

Kázání Mons. Stanislava Přibyla CSsR v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v sobotu 26. dubna 2025: Milí přátelé, je krásné, že se můžeme sejít na mši svatou v tento den, kdy se koná Pochod pro život. Současně prožíváme velikonoční oktáv, tedy vlastně takové prodloužené intenzivní slavení Velikonoc a ještě je dnes den, kdy se svět loučí s papežem Františkem.

Kde jsou muži, kteří by odpověděli na Boží volání?

28.05.2025, The American Spectator

Muže neinspiruje diverzita, rovnost ani inkluze. Ať už tyto hodnoty představují cokoli, rozhodně to nejsou mužské vlastnosti. Mladí muži dnes zkrátka nemají ambice stát se kněžími – rozhodně ne v takovém počtu jako dříve. Podle vatikánské publikace Annuarium Statisticum Ecclesiae dochází v posledních dvanácti letech k trvalému poklesu počtu kněžských povolání. V roce 2023 bylo na celém světě jen 106 495 seminaristů, což je pokles oproti 108 481 v roce 2022. Od roku 2011 klesl počet mužů připravujících se na kněžství téměř o 12 %, přičemž od roku 2019 zájem poklesl o více než polovinu. Proč dnes tak málo mužů odpovídá na povolání ke kněžství?

Proměňovat svět čistými (nebo nečistými) myšlenkami

27.08.2025, Catholic Culture

Někdy jsou naše myšlenky svaté a plodné. Jindy jsou hanebné a ničivé. Svět měníme tehdy, když naše myšlenky nabývají konkrétní podoby – skrze slovo a čin, krok za krokem.

Obětování katolíků kvůli ekumenismu

10.10.2025, Crisis Magazine

Katolíci, zejména ti mladší, jsou ve jménu křesťanské lásky nabádáni k větší otevřenosti vůči protestantům, což je obtížné, ne-li nemožné, odlišit od výzvy k tomu, aby byli méně katoličtí. Není žádné tajemství, že katolické církvi ubývá členů. Podle výzkumu z Pew Research Center je těch, kdo katolictví opustili, zhruba čtyřikrát víc než těch, kdo se ke katolické církvi připojili. Vzhledem k tomu, že se tato statistika neustále zhoršuje, narůstá důraz na evangelizaci. Málokdo však dokáže formulovat, jak by měla vypadat. Značná pozornost se tedy věnuje snaze oslovit ty „z druhého tábora“ a splynout s protestanty.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.







MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2025 Res Claritatis, z.s.