Jednota křesťanů: Proč je modlitba důležitá

20.01.2026, RC

Katolická církev se modlí za jednotu ne proto, že by pravdu hledala, ale proto, že věří, že ji nemá vlastnit sama. Myšlenka vyhradit zvláštní čas modlitbě za jednotu křesťanů není žádným postmoderním výstřelkem. Už papež Lev XIII. (1878–1903) v roce 1894 vyzval katolické věřící k intenzivní modlitbě za jednotu církve, a to v těsné souvislosti se slavností Seslání Ducha svatého. Právě Duch svatý je totiž tím, kdo spojuje rozdílné, překládá „mezi jazyky“ a dává vzniknout společenství tam, kde by si člověk spíš tipoval nedorozumění. Podoba Týdne modliteb za jednotu křesťanů se postupně proměňovala a svou dnešní tvář získala až po Druhém vatikánském koncilu. Poprvé se v této podobě slavil v roce 1968. A slaví se dodnes – letos až do neděle 25. ledna 2026.

Není bez zajímavosti, že právě katolická církev – často mylně považovaná za brzdu ekumenického dialogu – byla tou, která po Druhém vatikánském koncilu dala ekumenickému úsilí jasný teologický rámec. Svatý Jan Pavel II. věřil, že modlitba je zásadní součástí budování křesťanské jednoty, a to, co kázal, i praktikoval. Věřil, že je to právě ona, která hraje zásadní roli v dosažení konečného cíle, kterým je nastolení jednoty křesťanů.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Svatý Jan Pavel II. vysvětlil své myšlenky ve své encyklice Ut unum sint (1995): "Láska se obrací k Bohu jako k dokonalému prameni společenství - k jednotě Otce, Syna a Ducha svatého -, aby od nich načerpala sílu k probouzení společenství mezi dosud rozdělenými křesťany. Láska je nesmírně mocný proud, který vlévá ţivot a sílu k dalším krokŧm na cestě k jednotě. Nejplnějším projevem této lásky je společná modlitba. Modlitbu bratří, kteří se k ní scházejí, přestože nejsou v dokonalém společenství, prohlašuje 2. vatikánský koncil za duši celého ekumenického hnutí. Je to "velmi účinný prostředek k vyprošení milosti jednoty a autentický výraz společenství, jímž jsou katolíci spojeni s dosud odloučenými bratry". (21)"

A právě svatý Jan Pavel II. se vždy modlil s nekatolickými křesťany, kamkoli šel: "Mé návštěvy s sebou téměř pokaždé přinášely ekumenická setkání a společnou modlitbu bratří, kteří hledají jednotu v Kristu a v jeho církvi. Zcela mimořádné vzpomínky mě vážou ke společné modlitbě s primasem anglikánské komunity v canterburské katedrále 29. května 1982, kdy jsem v oné obdivuhodné budově poznával "výmluvnou ukázku dlouhých let našeho společného dědictví a smutných let pozdějšího rozdělení"; a nemohu zapomenout ani na společné modlitby ve skandinávských a severských zemích (1.-10. června 1989), na americkém kontinentě nebo v Africe, nebo na společnou modlitbu v sídle Světové rady církví. (24)"

Chceme-li někdy nastolit opravdovou a trvalou jednotu mezi křesťany na zemi, musíme se za tuto jednotu společně modlit a prosit Boha, aby uzdravil rány rozdělení. A bývá povzbuzením, když se v rámci tohoto týdne na místech pro společnou ekumenickou modlitbu a setkávání katolická církev moudře chová jako někdo, kdo si je jistý vlastní identitou, protože právě proto, že si je jí vědoma, může vstupovat do dialogu bez strachu. Pravda se totiž nemusí bránit křikem; stačí, když je žita.

Zdeňka Rybová

Další články

„Bůh je láska.“ (1Jan 4,16)

05.04.2026, RC Monitor 6/2026

Tváří v tvář tomu, co se kolem nás děje, může tvrzení, že Bůh je láska, znít pro mnohé téměř jako provokace.Vzpomínám si na svůj rozhovor s jedním hospodářem, který o sobě prohlašoval, že je nevěřící, a přesto občas navečer přicházel na kus řeči. Jednou mi řekl: „Míro, podívej se na to, co se děje, kdyby Pán Bůh byl, nemohl by se na to dívat.“ Chápal jsem ho a mnozí tuto námitku asi známe. Je pochopitelná. Jak ji ale uvést do souladu s inspirovanou větou sv. Jana Evangelisty, miláčka Páně, který ve svém prvním listě píše: „Bůh je láska“? Zkusme se na celou záležitost podívat skrze tajemství velikonočních svátků.

Proč by hlas katolické církve ohledně umělé inteligence mohl být zcela zásadní

18.11.2025, First Things

Papež Lev XIV. nedávno pronesl osobní poselství určené vedoucím pracovníkům Silicon Valley, akademikům a vatikánským úředníkům, kteří se sešli v Římě na konferenci o umělé inteligenci. Vyzval je, aby při vývoji umělé inteligence dodržovali „etická kritéria“, která jsou zaměřená na člověka a berou v úvahu „blaho člověka nejen po materiální, ale i po intelektuální a duchovní stránce“.

Pravoslavné okouzlení

25.02.2026, RC Monitor 3/2026

V polovině letošního Týdne modliteb za jednotu křesťanů proběhla v Římě konference u příležitosti 60 let od zrušení vzájemné, právně krajně sporné exkomunikace papežského legáta Humberta a konstantinopolského patriarchy Kerullaria z roku 1054, známé jako Velké schizma. K jejímu oboustrannému oficiálnímu odvolání došlo 7. prosince 1965 současně v Římě (v rámci druhého vatikánského koncilu) a v katedrále v Konstantinopoli.

Jak rozlišovat Boží vůli

20.04.2026, RC Monitor 7/2026

Jako lidé jsme stvořeni k Božímu obrazu a jako křesťané jsme byli přijati za Boží děti. To definuje naši důstojnost Božího dítěte – dítěte, které miluje Bůh. Tento základní stavební kámen našeho života z víry si musíme často připomínat, protože poskytuje rámec našemu putování životem a hledání Boha: ať se stane, co se stane, jsme milovanými Božími dětmi.

Co znamená „věřit srdcem“?

07.04.2026, RC Monitor 6/2026

Španělská biskupská konference nedávno publikovala rozsáhlou doktrinální nótu o roli emocí v aktu víry s příznačným názvem Cor ad cor loquitur – „Srdce mluví k srdci“. Motto, jež si kdysi zvolil sv. John Henry Newman a které převzal od sv. Františka Saleského, vystihuje základní křesťanskou intuici: vztah mezi Bohem a člověkem není pouze intelektuální ani pouze morální, ale zasahuje celé lidské bytí – rozum, vůli i emoce.

Půst a modlitba

01.05.2026, RC Monitor 8/2026

Letošní Pochod pro život je již minulostí, ale rád bych se k němu ještě vrátil, a to s ohledem na naši omladinu. Letos, žel Bohu, jsem neměl příležitost se ho osobně zúčastnit, což mne mrzí, ale díky různým informačním kanálům jsem ho alespoň sledoval z dáli a se zpožděním. Jednoho jsem si všiml, jakéhosi potvrzení lidového rčení, že „čert z nouze i mouchy lapá“, protože některé projevy odpůrců pochodu mi připadaly poněkud slaboduché, nelogické (takzvaně „mimo mísu“), pramenící z neinformovanosti, která byla nahrazena fanatickým nadšením pro spravedlivou věc, zkrátka převelice pitomé. Ale vlastně, proč ne? Vždyť se dnes a denně přesvědčujeme, jak málo stačí ke spokojenosti. Ke spokojenosti se sebou samým.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.