Jednota křesťanů: Proč je modlitba důležitá

20.01.2026, RC

Katolická církev se modlí za jednotu ne proto, že by pravdu hledala, ale proto, že věří, že ji nemá vlastnit sama. Myšlenka vyhradit zvláštní čas modlitbě za jednotu křesťanů není žádným postmoderním výstřelkem. Už papež Lev XIII. (1878–1903) v roce 1894 vyzval katolické věřící k intenzivní modlitbě za jednotu církve, a to v těsné souvislosti se slavností Seslání Ducha svatého. Právě Duch svatý je totiž tím, kdo spojuje rozdílné, překládá „mezi jazyky“ a dává vzniknout společenství tam, kde by si člověk spíš tipoval nedorozumění. Podoba Týdne modliteb za jednotu křesťanů se postupně proměňovala a svou dnešní tvář získala až po Druhém vatikánském koncilu. Poprvé se v této podobě slavil v roce 1968. A slaví se dodnes – letos až do neděle 25. ledna 2026.

Není bez zajímavosti, že právě katolická církev – často mylně považovaná za brzdu ekumenického dialogu – byla tou, která po Druhém vatikánském koncilu dala ekumenickému úsilí jasný teologický rámec. Svatý Jan Pavel II. věřil, že modlitba je zásadní součástí budování křesťanské jednoty, a to, co kázal, i praktikoval. Věřil, že je to právě ona, která hraje zásadní roli v dosažení konečného cíle, kterým je nastolení jednoty křesťanů.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Svatý Jan Pavel II. vysvětlil své myšlenky ve své encyklice Ut unum sint (1995): "Láska se obrací k Bohu jako k dokonalému prameni společenství - k jednotě Otce, Syna a Ducha svatého -, aby od nich načerpala sílu k probouzení společenství mezi dosud rozdělenými křesťany. Láska je nesmírně mocný proud, který vlévá ţivot a sílu k dalším krokŧm na cestě k jednotě. Nejplnějším projevem této lásky je společná modlitba. Modlitbu bratří, kteří se k ní scházejí, přestože nejsou v dokonalém společenství, prohlašuje 2. vatikánský koncil za duši celého ekumenického hnutí. Je to "velmi účinný prostředek k vyprošení milosti jednoty a autentický výraz společenství, jímž jsou katolíci spojeni s dosud odloučenými bratry". (21)"

A právě svatý Jan Pavel II. se vždy modlil s nekatolickými křesťany, kamkoli šel: "Mé návštěvy s sebou téměř pokaždé přinášely ekumenická setkání a společnou modlitbu bratří, kteří hledají jednotu v Kristu a v jeho církvi. Zcela mimořádné vzpomínky mě vážou ke společné modlitbě s primasem anglikánské komunity v canterburské katedrále 29. května 1982, kdy jsem v oné obdivuhodné budově poznával "výmluvnou ukázku dlouhých let našeho společného dědictví a smutných let pozdějšího rozdělení"; a nemohu zapomenout ani na společné modlitby ve skandinávských a severských zemích (1.-10. června 1989), na americkém kontinentě nebo v Africe, nebo na společnou modlitbu v sídle Světové rady církví. (24)"

Chceme-li někdy nastolit opravdovou a trvalou jednotu mezi křesťany na zemi, musíme se za tuto jednotu společně modlit a prosit Boha, aby uzdravil rány rozdělení. A bývá povzbuzením, když se v rámci tohoto týdne na místech pro společnou ekumenickou modlitbu a setkávání katolická církev moudře chová jako někdo, kdo si je jistý vlastní identitou, protože právě proto, že si je jí vědoma, může vstupovat do dialogu bez strachu. Pravda se totiž nemusí bránit křikem; stačí, když je žita.

Zdeňka Rybová

Další články

Celibát - když láska neznamená vlastnit

29.06.2026, RC Monitor 12/2026

Před časem jsem dostal otázku, jestli mi v životě nechybí rodinné zázemí a zda se celibát v dnešním světě už dávno nepřežil. Tato upřímná zvědavost mě přiměla pokračovat v našem seriálu k příležitosti mého 15 výročí kněžského svěcení. Píšu tento díl, protože chci odpovědět nejen tazateli, ale i všem, kteří zápasí s tím, jak skloubit lidskou touhu po lásce s věrností Bohu. Celibát totiž není chladný zákaz, ale radikální nasměrování celého srdce směrem k věčnosti.

Utrpení Kristovo, posiluj mě!

24.06.2026, RC Monitor 12/2026

Svatí překračují hranice i časy, protože jejich život je Boží odpovědí na konkrétní potřeby lidí. Jan Nepomuk Neumann, šumavský rodák z Prachatic a biskup ve Filadelfii, ukazuje, že věrnost Kristu může rozkvést i uprostřed rychle se měnícího světa. Neodešel za oceán, aby udělal kariéru, ale proto, že slyšel volání tam, kde „byl žádaný“.

Aby Církev zůstala Kristova

17.06.2026, RC Monitor 11/2026

Současný člověk slyší slovo „hierarchie“ velmi nerad – pokud se ovšem nenachází na vrcholu pomyslné pyramidy. Připomíná mu moc, nerovnost, někdy i zneužití autority. Není proto divu, že otázka, proč má Církev biskupy, kněze a jáhny, zaznívá čím dál častěji. Neměla by být spíše společenstvím rovných lidí, bez pevné struktury?

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.