Jednota křesťanů: Proč je modlitba důležitá

20.01.2026, RC

Katolická církev se modlí za jednotu ne proto, že by pravdu hledala, ale proto, že věří, že ji nemá vlastnit sama. Myšlenka vyhradit zvláštní čas modlitbě za jednotu křesťanů není žádným postmoderním výstřelkem. Už papež Lev XIII. (1878–1903) v roce 1894 vyzval katolické věřící k intenzivní modlitbě za jednotu církve, a to v těsné souvislosti se slavností Seslání Ducha svatého. Právě Duch svatý je totiž tím, kdo spojuje rozdílné, překládá „mezi jazyky“ a dává vzniknout společenství tam, kde by si člověk spíš tipoval nedorozumění. Podoba Týdne modliteb za jednotu křesťanů se postupně proměňovala a svou dnešní tvář získala až po Druhém vatikánském koncilu. Poprvé se v této podobě slavil v roce 1968. A slaví se dodnes – letos až do neděle 25. ledna 2026.

Není bez zajímavosti, že právě katolická církev – často mylně považovaná za brzdu ekumenického dialogu – byla tou, která po Druhém vatikánském koncilu dala ekumenickému úsilí jasný teologický rámec. Svatý Jan Pavel II. věřil, že modlitba je zásadní součástí budování křesťanské jednoty, a to, co kázal, i praktikoval. Věřil, že je to právě ona, která hraje zásadní roli v dosažení konečného cíle, kterým je nastolení jednoty křesťanů.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Svatý Jan Pavel II. vysvětlil své myšlenky ve své encyklice Ut unum sint (1995): "Láska se obrací k Bohu jako k dokonalému prameni společenství - k jednotě Otce, Syna a Ducha svatého -, aby od nich načerpala sílu k probouzení společenství mezi dosud rozdělenými křesťany. Láska je nesmírně mocný proud, který vlévá ţivot a sílu k dalším krokŧm na cestě k jednotě. Nejplnějším projevem této lásky je společná modlitba. Modlitbu bratří, kteří se k ní scházejí, přestože nejsou v dokonalém společenství, prohlašuje 2. vatikánský koncil za duši celého ekumenického hnutí. Je to "velmi účinný prostředek k vyprošení milosti jednoty a autentický výraz společenství, jímž jsou katolíci spojeni s dosud odloučenými bratry". (21)"

A právě svatý Jan Pavel II. se vždy modlil s nekatolickými křesťany, kamkoli šel: "Mé návštěvy s sebou téměř pokaždé přinášely ekumenická setkání a společnou modlitbu bratří, kteří hledají jednotu v Kristu a v jeho církvi. Zcela mimořádné vzpomínky mě vážou ke společné modlitbě s primasem anglikánské komunity v canterburské katedrále 29. května 1982, kdy jsem v oné obdivuhodné budově poznával "výmluvnou ukázku dlouhých let našeho společného dědictví a smutných let pozdějšího rozdělení"; a nemohu zapomenout ani na společné modlitby ve skandinávských a severských zemích (1.-10. června 1989), na americkém kontinentě nebo v Africe, nebo na společnou modlitbu v sídle Světové rady církví. (24)"

Chceme-li někdy nastolit opravdovou a trvalou jednotu mezi křesťany na zemi, musíme se za tuto jednotu společně modlit a prosit Boha, aby uzdravil rány rozdělení. A bývá povzbuzením, když se v rámci tohoto týdne na místech pro společnou ekumenickou modlitbu a setkávání katolická církev moudře chová jako někdo, kdo si je jistý vlastní identitou, protože právě proto, že si je jí vědoma, může vstupovat do dialogu bez strachu. Pravda se totiž nemusí bránit křikem; stačí, když je žita.

Zdeňka Rybová

Další články

Za Michaelou Freiovou: Žena pevné víry, nezlomného charakteru a neúnavné služby

14.09.2026, Res Claritatis

V neděli 13. září 2026 jsme se od nejbližších z rodiny dozvěděli, že na věčnost odešla vzácná paní: Mgr. Michaela Freiová. V její osobě se uzavřel životní příběh vzácné ženy, pro kterou věrnost pravdě a křesťanskému přesvědčení nikdy nepředstavovala abstraktní teorii, nýbrž každodenní volbu, často vykoupenou těžkými zkouškami. Pohřební obřady se uskuteční v pátek 18. září 2026 v 11 hodin v kostele sv. Jiljí v Praze v Husově ulici.

Proč má Maria v katolické víře výjimečné místo?

18.09.2026, RC Monitor 17/2026

V každém katolickém kostele ji najdeme. Někdy stojí nenápadně v boční kapli, jindy hrdě blízko oltáře, někdy pod křížem s tváří plnou bolesti nebo naopak s úsměvem a Ježíškem v náručí. Pro mnoho lidí představuje něhu, mateřství, čistotu nebo zdroj útěchy. A přece právě Maria bývá jedním z důvodů, proč lidé katolické víře nerozumí, převážně naši protestanští přátelé.

Rodokmen Ježíše Krista

16.09.2026, RC Monitor 17/2026

Toto evangelium, tedy úvodní část radostné zvěsti sepsaná svatým Matoušem, je výpovědí o tom, jak z kalného pramene vyvádí Bůh nejčistší potůček. Jak na zapleveleném záhoně vykvetla nejkrásnější růže. Jak z kmene, zasaženého prvotní poruchou – hříchem – vypučel přečistý květ, který nadpřirozeným způsobem, přímou mocí Boží – ano, u Boha je všechno možné, jak později řekl anděl Gabriel – nese ovoce nejdrahocennější: poslední pokrevní potomek Abrahámův byl muž Marie, z níž se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. Ten, který se nazývá Syn člověka.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.