Nobelovu cenu za literaturu za rok 2025 získal mistr apokalypsy

12.12.2025, The American TFP

Představte si literární svět plný temných dystopií, absurdních událostí a postav bloudících rozpadajícím se společenským řádem. Taková je tvorba maďarského spisovatele Lászla Krasznahorkaie, čerstvého držitele Nobelovy ceny za literaturu. Je známý těžkým stylem bez odstavců, mnohastránkovými větami a příběhy, v nichž se hranice mezi realitou a absurditou rozplývá. Jeden z jeho románů má čtyři sta stran a tvoří jedinou větu.


Jeho literární svět připomíná směs Kafky a Dostojevského – ovšem zbavenou jakéhokoli vykoupení. Temné postavy putují krajinou bez naděje, kde se zoufalství stává ústřední kulisou a kde lidský život nemá pevný morální rámec ani hlubší cíl.

Krize literatury – a ztráta směru
Letošní volba Nobelova výboru podle kritiků odráží hlubší problém současné literatury. Místo autorů, kteří ukazují velikost lidského ducha, jsou oceňováni ti, kdo se utápějí v nihilismu a fragmentaci. Místo univerzálních příběhů přicházejí subjektivní mikrosvěty plné rozkladu a bezvýchodnosti. Literatura však tradičně měla pomáhat člověku orientovat se v realitě: ukazovat dobro, pravdu a krásu – hodnoty, které mají v křesťanské civilizaci pevné místo. I v tragédii může být ukryté světlo, možnost růstu, skrytý řád. Krasznahorkaiho díla však často operují ve světě, kde objektivní mravní měřítko chybí a kde se chaos stává jediným principem.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Noční můra na papíře
Pro mnohé čtenáře je Krasznahorkaiho próza obtížná právě svou roztříštěností. Kritici mluví o „labyrintu“, kde děj mizí v odbočkách a kde se realita rozpadá. Nobelův výbor dokonce sám konstatoval, že jeho příběhy se „neuzavírají, ale rozpadávají“. Postavy přicházejí a odcházejí bez smyslu, věty připomínají proud slov, který člověka spíše unáší, než vede. Zastánci tvrdí, že tato tísnivost má hypnotický účinek, že tvůrčí chaos odhaluje „hlubší vrstvy světa“. Kritici však namítají, že jde o záměrné zatemňování smyslu, které literaturu zbavuje jejího základního úkolu – předávat řád, nikoli jej popírat. Příkladem je román Satanské tango: odehrává se na opuštěném statku, kde život sklouzává do bezútěšnosti. Bez odstavců, v monotónních blocích textu, autor vytváří atmosféru, která připomíná spíš literární temnotu než hledání pravdy.

Postmoderna jako rozklad příběhu
Krasznahorkai je typickým představitelem postmoderny, která odmítá celistvé vyprávění i jasný význam. Postmoderní literatura zpochybňuje struktury, morálku i samotnou možnost pravdy. Děj je považován za omezující, ideál krásy za staromódní, sjednocení za podezřelé.

Pro katolickou tradici je však právě řád – kosmos – výrazem Boží moudrosti. Příběh má smysl, lidský život má cíl a každá skutečná tragédie obsahuje možnost naděje. Literatura, která tyto hodnoty odmítá, se podle kritiků mění v estetiku prázdna: mnohost významů nahrazuje žádný význam.

Cesta zpět k vysokému umění
Volba letošního laureáta tak může být znamením, že literatura se vzdaluje svému původnímu poslání. Namísto díla, které ukazuje krásu pravdy nebo odvahu člověka v zápasu o dobro, se oslavuje rozklad. Namísto světla přichází fascinace temnotou. Skutečná literatura – v duchu velké evropské a křesťanské tradice – má povznášet, inspirovat, dotýkat se hlubin lidské duše a ukazovat cestu z chaosu k řádu. Má připomínat, že svět není pouhá změť náhod, ale stvořený prostor s morálním smyslem. Současný svět nepotřebuje další příběhy beznaděje. Potřebuje díla, která ukazují, že i v těžkých časech existuje pravda, dobro a krása – hodnoty, které člověka drží nad vodou a vedou k naději. Literatura má povinnost tyto hodnoty chránit, ne rozmělňovat.


Další články



Kardinál Dominik Duka: věrnost pravdě

02.11.2026, RC Monitor 20/2026

Rok uplynul od chvíle, kdy nás 4. listopadu 2025 opustil pan kardinál Dominik Duka. Pro mnohé z nás byl pastýřem, který dvanáct let stál v čele pražské arcidiecéze a vedl českou církev v době, kdy se učila žít ve svobodě i v nových společenských podmínkách. Pro ty, kdo ho znali blíž, byl především bratrem – dominikánem, knězem a člověkem, jehož život byl od mládí protkán věrností Pravdě, Kristu. Když se za ním ohlížíme, nevidíme jen úřady, které zastával. Šel po cestě věrnosti, která neskončila ani ve vězení.

Vlivy na naši spásu

11.11.2026, RC Monitor 21/2026

Nechci ze sebe dělat škarohlída, ale mám takový svíravý pocit, že se opět poněkud prohloubí a protáhne ona pomyslná propast, která rozděluje společnost. Tentokráte kvůli televizním poplatkům. Nepopírám, že některé názory mohou mít vliv na naši spásu, ale myslím si, že zrovna názor na to, zda platit, či neplatit koncesionářské poplatky mezi ně neplatí. Tedy alespoň potud, pokud zůstaneme pouze u názoru s tím, že ostatní mohou mít názor opačný.

Druhé přikázání jako zrcadlo naší řeči a integrity

21.10.2026, RC Monitor 19/2026

Kniha Genesis praví, že Hospodin přivedl k člověku všechna zvířata, aby viděl, jak je nazve. (Gn 2,19–20)

Úžasné proroctví z doby, kdy byl Fulton Sheen ministrantem

14.10.2026, Catholic Arena

Katolická univerzita v Lovani se nyní dostala do zpráv kvůli velké kontroverzi spojené s islámskými modlitbami, které zazněly během mše. Ale také se v této době diskutuje o mnohem významnější události, a sice o blahořečení jednoho z nejslavnějších absolventů této univerzity, Fultona Sheena.

Jak začal líný Honza pracovat, ale rychle s tím zase seknul

04.11.2026, syrzdarma.cz

Ministerstvo odpočinku a asociálních opatření připravilo pohádku o líném Honzovi, kterou budou najatí dobrovolníci číst dětem na prvním stupni základních škol. Pohádka je maximálně výchovná, tvrdí ministerstvo. Po každém přečtení dostanou děti za úkol odpovědět na jednoduchou otázku, která se bude celostátně vyhodnocovat. Blum, blum, blum, pohádka začíná.

O hladu a halucinacích: jak fáze hladovění popisují upadající Západ

06.11.2026, Community in Mission

Vzhledem k mimořádně žalostnému stavu toho, co ještě zbývá ze západní kultury a křesťanstva, může být užitečné podívat se na současnou situaci optikou jednotlivých fází hladovění. Fyzický hlad je vážný problém a máme povinnost pomáhat těm, kdo hladoví a trpí podvýživou. V dnešní době je však ještě rozšířenější hlad duchovní, ne-li přímo hladovění. Stejně jako tomu je v případě fyzického hladu, zdrojem tohoto duchovního strádání není Bůh, který nám dává hojnost milosti a pravdy; tím zdrojem jsme my sami. Je jisté, že jde o zvláštní druh hladovění, neboť si ho z velké části způsobujeme sami. A co víc, zdá se, že se již nachází v pokročilém stadiu.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.