20.02.2026, Catholic Culture
Utrpení nás samo o sobě morálně nevylepšuje
Kromě její prozíravosti mě ohromuje, jak Erika, přestože je obětí zločinu, přebírá morální zodpovědnost. Progresivní ideologie (jako převrácení křesťanství) naproti tomu uctívá postavení oběti jako takové a tvrdí, že samo o sobě ospravedlňuje jakoukoli reakci na ublížení. Křesťané však vědí, že jedině Kristus je čistou obětí bez vady a že utrpení nás samo o sobě morálně nevylepšuje, pokud se nesjednotíme s tím jeho. Utrpení je třeba chápat duchovně, nikoli idealizovaně.
Nedávno jsem četl článek, který útočil na Triumf srdce, vynikající film o sv. Maxmiliánu Kolbem. Autorku (která ten film podle všeho neviděla) popuzoval samotný náznak možnosti, že na sv. Maxmiliánovi bylo ve srovnání s jinými oběťmi holocaustu něco zvláštního. Nejspíš si myslela, že být obětí holokaustu je samo o sobě něco posvátného a že naznačovat, že ne všechny oběti byly ve svém utrpení stejně ušlechtilé, dobré či svaté je svým způsobem rouhání. Mohu si jen představovat její reakci, kdyby jí někdo řekl, že některé oběti holocaustu pravděpodobně nešly do nebe.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Falešný soucit
Stojí za povšimnutí, že ve výše zmíněném prohlášení Erika netvrdila, že by vrah neměl dostat trest smrti, nýbrž že se na tom rozhodnutí nechce podílet a raději to přenechá státu. Někteří katolíci chtěli, aby šla ještě dál a v podstatě vedla kampaň proti trestu smrti pro muže, který jí zabil manžela. Avšak nehledě na to, jak by se katolíci měli vzhledem k nynější církevní politice stavět proti trestu smrti, nejspíš není spravedlivé ani realistické vkládat toto břemeno na truchlící vdovu, která má mnoho jiných povinností.
Skutečnost, že Erika Kirková vrahovi odpustila a nežádala pro něj v tomto světě ani mírný trest, však možná obsahuje ještě další důležité svědectví. Požadavek křesťanské lásky se často naplňuje falešným soucitem. Řada lidí si myslí, že milovat své nepřátele znamená nesnažit se je porazit a že odpustit zločincům znamená nechat je vyváznout bez trestu. Týž postoj je zaujímán vůči Boží spravedlnosti. Lidé nechápou, proč je nutný očistec, když nám hříchy byly odpuštěny (dokonce i mnozí katolíci nevědomky odporují církevnímu učení, když popírají, že očistec svou povahou představuje trest). Navíc se celkově zapomíná na to, že k tomu, aby měl člověk užitek z nabízeného odpuštění, je zapotřebí pokání.
Tím, jak pseudokřesťanský soucit slouží jako záminka k tomu, aby se zločinci nechali v naší společnosti volně řádit, někteří pravicově smýšlející lidé dospěli závěru, že křesťanství podporuje slabost a v zásadě není schopné bránit naši civilizaci proti jejím nepřátelům. Někteří na internetu právě z tohoto důvodu skutek odpuštění Eriky Kirkové dokonce kritizují.
Veřejně odpustit vrahovi a zároveň nevolat po mírném trestu je tedy v tomto kontextu pro falešně soucítící levici i pro nietzscheovskou pravici svědectvím o tom, že svým nepřátelům musíme odpouštět a že odpuštění neznamená, že stát přestane trestat zločince.
Nebylo by chybné, kdyby rodina oběti žádala, aby vrah nebyl popraven, a dokonce by to často bylo chvályhodné. Připadá mi však, že vzhledem k tomu, kolik lidí tomuto dění přihlíží s cílem vyvodit k této konkrétní otázce názorné poučení, mohlo by dojít k pohoršení, pokud by vznikl dojem, že odpustit znamená totéž co odporovat spravedlivému potrestání. Nehledě na to, jak bychom si s ohledem na nynější obezřetnou pozici Církve k trestu smrti přáli, aby stát rozhodl, je evidentně důležité, aby postoj Eriky Kirkové, která spravedlnosti ponechává volný průběh, lidé chápali jako reálný příklad rozlišování mezi odpuštěním a spravedlivým trestem.
Tato zdánlivá dualita již vyvolává diskusi o vztahu mezi odpuštěním a časným trestem – diskusi, která by zůstala nezbytná i v případě, že by trest smrti byl zrušen.
Thomas V. Mirus
04.02.2026, RC Monitor 2/2026
Náš ctěný přispěvatel a autor mnoha mimořádných a hodnotných textů, kněz a církevní právník Stanislav Přibyl, byl jmenován kanovníkem Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě pražském. Slavnostní instalace se uskutečnila 18. ledna 2026 v kapitulním kostele – a redakce RC Monitoru u toho byla. Událost, která přesahuje běžný rámec církevního života, je zároveň příležitostí připomenout osobnost kněze, teologa a právníka, jehož hlas dlouhodobě spoluutváří podobu našeho časopisu.
15.09.2025, RC Monitor 17/2025
Když se člověk na svůj život podívá z celostní perspektivy (filosoficky), nemůže nevidět, že v určitém momentě svoji tělesnost, a tedy i s ní spojené sexuální funkce, ztratí. Uzná-li, že smrtí se jeho život nekončí, vyjevuje se mu jeho tělesnost a sexualita jen jako něco dočasného, jen jako prostředek, díky němuž má dosáhnout svého cíle. Anebo jinak vyjádřeno, tyto skutečnosti je možné chápat jako součást cesty, po které má člověk doputovat ke své životní metě.
18.11.2025, First Things
Papež Lev XIV. nedávno pronesl osobní poselství určené vedoucím pracovníkům Silicon Valley, akademikům a vatikánským úředníkům, kteří se sešli v Římě na konferenci o umělé inteligenci. Vyzval je, aby při vývoji umělé inteligence dodržovali „etická kritéria“, která jsou zaměřená na člověka a berou v úvahu „blaho člověka nejen po materiální, ale i po intelektuální a duchovní stránce“.
09.03.2026, The Imaginative Conservative
Kdopak by si pomyslel, že se v tak krátkých verších skrývá tolik filozofie? Kdopak by si pomyslel, že tak málo slovy lze vyjádřit takové množství významu? Až příště budete číst Shakespeara, čtěte pozorně a možná v jeho dílech najdete více filozofie, než by se na první pohled zdálo.
17.10.2025, Aleteia
Larry Sanger, jeden ze spoluzakladatelů Wikipedie, se narodil do křesťanské rodiny, ale během dospívání víru ztratil. Znovu ji našel takto… Cesty lidí k víře bývají značně odlišné. Někdo ji má hladkou a bez větších otřesů, jiní to mají složitější. Do té druhé skupiny patří i obrácení Larryho Sangera, který to podrobně popsal na svém blogu.
15.12.2025, RC Monitor 23/2025
Viděla jsem před nedávnem český film s názvem Velký vlastenecký výlet. Jde mi o jeho protagonisty, které pan režisér vyvezl na Ukrajinu, aby na vlastní oči viděli, jak to tam vypadá a že je tam opravdu válka. Vybraní protagonisté byli totiž lidé, kteří věří tvrzením na internetu, že všecko je lež a fake, na Ukrajině žádná válka není, my posíláme peníze bůhví na co a všichni jsme ve vleku protiruské propagandy...
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.