Tři lekce od Eriky Kirkové

20.02.2026, Catholic Culture

Prohlášení Eriky Kirkové o tom, že vrahovi svého manžela odpustila, bylo za dlouhou dobu největším projevem oslavy Boha ze strany veřejně známé osobnosti. Kromě jejího hrdinského příkladu odpuštění, který mluví sám za sebe, se od ní, myslím, můžeme naučit ještě dvě další věci. V jednom rozhovoru řekla, že nechce být vtažena do snah o to, aby vrah jejího manžela dostal trest smrti.


„Řekla jsem svému právníkovi, že chci, aby o tom rozhodly orgány státní správy. Nechci mít krev toho muže na svědomí. Vždyť až se dostanu k nebeské bráně, Ježíš by nejspíš řekl: ’Takže oko za oko? Vážně to takhle děláme?‘ Přece se tím nepřipravím o možnost vstoupit do nebe a být s Charliem.“

Utrpení nás samo o sobě morálně nevylepšuje
Kromě její prozíravosti mě ohromuje, jak Erika, přestože je obětí zločinu, přebírá morální zodpovědnost. Progresivní ideologie (jako převrácení křesťanství) naproti tomu uctívá postavení oběti jako takové a tvrdí, že samo o sobě ospravedlňuje jakoukoli reakci na ublížení. Křesťané však vědí, že jedině Kristus je čistou obětí bez vady a že utrpení nás samo o sobě morálně nevylepšuje, pokud se nesjednotíme s tím jeho. Utrpení je třeba chápat duchovně, nikoli idealizovaně.

Nedávno jsem četl článek, který útočil na Triumf srdce, vynikající film o sv. Maxmiliánu Kolbem. Autorku (která ten film podle všeho neviděla) popuzoval samotný náznak možnosti, že na sv. Maxmiliánovi bylo ve srovnání s jinými oběťmi holocaustu něco zvláštního. Nejspíš si myslela, že být obětí holokaustu je samo o sobě něco posvátného a že naznačovat, že ne všechny oběti byly ve svém utrpení stejně ušlechtilé, dobré či svaté je svým způsobem rouhání. Mohu si jen představovat její reakci, kdyby jí někdo řekl, že některé oběti holocaustu pravděpodobně nešly do nebe.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Erika Kirková naproti tomu i ve svém hlubokém utrpení dospěla k pokornému křesťanskému poznání, že samotné její postavení oběti, pokud by nebylo neusměrněné evangeliem, by se mohlo stát něčím obludným, co vede do pekla – a to by v jistém smyslu bylo zradou její vlastní ztráty, neboť by ji to navždy oddělilo od Charlieho.

Falešný soucit
Stojí za povšimnutí, že ve výše zmíněném prohlášení Erika netvrdila, že by vrah neměl dostat trest smrti, nýbrž že se na tom rozhodnutí nechce podílet a raději to přenechá státu. Někteří katolíci chtěli, aby šla ještě dál a v podstatě vedla kampaň proti trestu smrti pro muže, který jí zabil manžela. Avšak nehledě na to, jak by se katolíci měli vzhledem k nynější církevní politice stavět proti trestu smrti, nejspíš není spravedlivé ani realistické vkládat toto břemeno na truchlící vdovu, která má mnoho jiných povinností.

Skutečnost, že Erika Kirková vrahovi odpustila a nežádala pro něj v tomto světě ani mírný trest, však možná obsahuje ještě další důležité svědectví. Požadavek křesťanské lásky se často naplňuje falešným soucitem. Řada lidí si myslí, že milovat své nepřátele znamená nesnažit se je porazit a že odpustit zločincům znamená nechat je vyváznout bez trestu. Týž postoj je zaujímán vůči Boží spravedlnosti. Lidé nechápou, proč je nutný očistec, když nám hříchy byly odpuštěny (dokonce i mnozí katolíci nevědomky odporují církevnímu učení, když popírají, že očistec svou povahou představuje trest). Navíc se celkově zapomíná na to, že k tomu, aby měl člověk užitek z nabízeného odpuštění, je zapotřebí pokání.

Tím, jak pseudokřesťanský soucit slouží jako záminka k tomu, aby se zločinci nechali v naší společnosti volně řádit, někteří pravicově smýšlející lidé dospěli závěru, že křesťanství podporuje slabost a v zásadě není schopné bránit naši civilizaci proti jejím nepřátelům. Někteří na internetu právě z tohoto důvodu skutek odpuštění Eriky Kirkové dokonce kritizují.

Veřejně odpustit vrahovi a zároveň nevolat po mírném trestu je tedy v tomto kontextu pro falešně soucítící levici i pro nietzscheovskou pravici svědectvím o tom, že svým nepřátelům musíme odpouštět a že odpuštění neznamená, že stát přestane trestat zločince.

Nebylo by chybné, kdyby rodina oběti žádala, aby vrah nebyl popraven, a dokonce by to často bylo chvályhodné. Připadá mi však, že vzhledem k tomu, kolik lidí tomuto dění přihlíží s cílem vyvodit k této konkrétní otázce názorné poučení, mohlo by dojít k pohoršení, pokud by vznikl dojem, že odpustit znamená totéž co odporovat spravedlivému potrestání. Nehledě na to, jak bychom si s ohledem na nynější obezřetnou pozici Církve k trestu smrti přáli, aby stát rozhodl, je evidentně důležité, aby postoj Eriky Kirkové, která spravedlnosti ponechává volný průběh, lidé chápali jako reálný příklad rozlišování mezi odpuštěním a spravedlivým trestem.

Tato zdánlivá dualita již vyvolává diskusi o vztahu mezi odpuštěním a časným trestem – diskusi, která by zůstala nezbytná i v případě, že by trest smrti byl zrušen.

Thomas V. Mirus


Další články



Morální majáci

16.02.2026, RC Monitor 3/2026

Pustíte-li v tyto dny televizi, či rozhlas, případně najdete-li si libovolný zpravodajský server, jistě zaregistrujete něco o morálce a jejich nosičích, tedy morálních majácích. Není to vpravdě žádné novum. Každá doba má svou morálku, často velice proměnlivou, a ke každé takové době lze přiřaditi někoho, kdo se cítí být tím nejlepším majákem s dalekonosným světelným dělem.

Nobelovu cenu za literaturu za rok 2025 získal mistr apokalypsy

12.12.2025, The American TFP

Představte si literární svět plný temných dystopií, absurdních událostí a postav bloudících rozpadajícím se společenským řádem. Taková je tvorba maďarského spisovatele Lászla Krasznahorkaie, čerstvého držitele Nobelovy ceny za literaturu. Je známý těžkým stylem bez odstavců, mnohastránkovými větami a příběhy, v nichž se hranice mezi realitou a absurditou rozplývá. Jeden z jeho románů má čtyři sta stran a tvoří jedinou větu.

Svatí Šimone a Judo, orodujte za nás

28.10.2025, RC Monitor 20/2025

Den, kdy si náš stát připomíná výročí svého vzniku (mimochodem nedávno jsme si také připomínali výročí jeho zániku) a který trval 20 let, se kryje se svátkem svatých apoštolů Šimona a Judy. Svátek těchto apoštolů je, alespoň v našich luzích a hájích, často právě výročím vzniku Československa poněkud zastíněn, i proto že máme volno.

Zpověď katolické konzervy

23.02.2026, RC Monitor 3/2026

„Ty jsi, babi, taková katolická konzerva,“ konstatoval před nedávnem můj vnuk. „A jak jsi na to přišel?“ – Nevěděl, ale rychle se zamyslel. „Modlíš se růženec... promiň, to je teda hodně out. A ty tvý mariánský zjevení, to už dávno psychiatři diagnostikovali... prof. Vondráček třeba, tu jeho knížku jsem našel u vás v knihovně!“ Mávla jsem nad diskusí rukou, protože znám svého anarchistu a věčného rejpala.

Konkretizace abstraktní manželky

22.10.2025, RC Monitor 19/2025

Setkávám se s mladými lidmi, kteří přemýšlejí o své životní cestě. Často hledají opěrné body, a tak jim říkám, co o tom vím. Když jsem před asi 35 lety přemýšlel já, zda mě Bůh volá k manželství nebo kněžství, ptal jsem se různých lidí na jejich zkušenosti. Každý odpovídal trochu jinak. Jedním z lidí, na které jsem se tehdy obrátil, byl Mons. Josef Socha, v té době sekretář biskupa Karla Otčenáška. Byl spolužákem mé matky na kroměřížské konzervatoři a oba rodiče si ho velmi vážili.

Předsevzetí a jiné neřesti

28.01.2026, RC Monitor 1/2026

Existuje zvláštní druh optimismu, který se pravidelně objevuje koncem prosince. Člověk ho pozná podle toho, že si koupí diář, který nikdy předtím nepoužíval, běžecké boty, kalhoty o číslo menší (protože „do léta to nějak půjde“) a s vážnou tváří oznámí, že „tentokrát už je to doopravdy“. Říkáme tomu novoroční předsevzetí – drobný liturgický úkon moderní doby, při němž se starý člověk symbolicky ukládá k ledu a nový se má narodit 1. ledna.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.