Stále se divíme, že není úroda?

25.05.2026, RC Monitor 9/2026

Mrazy, které v jedné noci spálí naději na úrodu ovoce. Sucho, které mění krajinu v prach. Extrémy v podobě krupobití či povodní. Pro lidi na vesnicích nejsou tyto úkazy jen statistikou z televizních zpráv, ale každodenní realitou posledních let. Hledáme viníky, analyzujeme údajné klimatické změny a s nadějí (či obavami) vzhlížíme k vědeckým prognózám. Zapomínáme však na jeden podstatný rozměr, který po staletí chránil naši zemi: na modlitbu.

Dnešní křesťan jako by zapomněl, že úroda není nároková položka, ale dar, o který je třeba prosit. Z tradice farností se téměř vytratila prosebná procesí, která byla ještě do druhého vatikánském koncilu běžnou praxí. Pamětníci si možná vybaví procesí na křížové dny – pondělí, úterý a středu před Nanebevstoupením Páně. Tehdy lidé věděli, že bez Božího požehnání je i ta nejmodernější technika na poli krátká.

Smyslem těchto procesí je přinášet modlitby za dobrou úrodu, příznivé počasí a hojnost Božího požehnání pro vše, co roste na zemi. Procesí tedy vyjadřují vděčnost za Boží dary a zároveň prosbu o jejich zachování a rozmnožení. Původ procesí na křížové dny sahá dle tradice až k svatému Mamertovi, jenž byl biskupem v městě Vienne a v časech bídy a špatného počasí, které způsobovalo neúrodu a bídu, začal vykonávat prosebná procesí, kde se věřící lid modlil a zpíval kající žalmy, modlíce se za Boží milost. Samotný Mamertus přirovnával dění ve městě k obrácení starozákonního města Ninive. Tento procesní zvyk se poté ustanovil na pokyn papeže Lva III. v Římě a poté v celé katolické církvi.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

V některých menších farnostech se ještě tato tradice uchovala, Bohu díky! V některých se bohužel záměrně ruší na úkor jiných akcí (např. farní dny, farní grilování atd.). A mnoho lidí tak na potřebu dobré úrody zapomíná. Proč by však na ni měli lidé pamatovat? Vždyť je snadné si dojít do supermarketu a koupit si chemikáliemi překypující naleštěné ovoce z druhého konce světa. Zaplatí za to a jsou spokojení. A zde se právě nachází „elefant v místnosti“. S čím si lidé nedají práci, toho si neváží. Když od semínka vypěstujete celou rostlinku či strom, který vám poté plodí, pečujete o něj jako o oko v hlavě, záleží vám na něm a dali jste do něj mnoho času a úsilí. A logicky nechcete, aby vám zmrzl nebo uschnul a navíc v minulosti na dobré úrodě záviselo i přežití člověka. Dnes to bereme jako samozřejmost, ale nemusí to tak být navždy. Vzpomeňme na Joba – Hospodin dal! Hospodin vzal!

Už nyní registrujeme nadměrné sucho, které dobré úrodě jistě neprospěje. A tak se alespoň jednou týdně obraťme k Pánu a jeho Matce Panně Marii a prosme o požehnaní pro naše zahrádky, sady a pole. Navrhněme v naších farnostech obnovit pobožnost křížových dnů, protože zvlášť společná modlitba je Pánu milá a kde jsou dva nebo tři v jeho Jménu, tam je i On uprostřed nich.

Vojtěch Čapek

Další články

Hřích, který přehlížíme: pomluvy

10.08.2026, global catholic

Kdysi se fámy šířily pomalu. Někdo se o něčem zmínil po mši, v práci nebo u večeře, a pokud to bylo dostatečně pikantní, možná se to do konce týdne doneslo k několika lidem. Dnes stačí jediný příspěvek. Jedno video. Jeden popisek napsaný dostatečně přesvědčivě, aby zněl jako pravdivý. A najednou tisíce lidí mluví o někom, koho v životě nepotkaly, jako by znaly každý detail z jeho soukromí.

Co znamená, že se Bůh zjevil v Ježíši Kristu?

06.08.2026, RC Monitor 14/2026

Každý člověk má schopnost v sobě vnímat touhu po nekonečnu. Po dokonalé lásce, po plnosti, po štěstí. To nám dokládá, že jsme stvořeni pro něco, co naši existenci tady na zemi přesahuje. Je obecně lidskou zkušeností, že nás materiální ani jiná dobra, kterých můžeme dosahovat zde na zemi, nenaplní. Vždy budeme toužit po něčem větším. Navíc, pozorujeme tento svět a to, co nás obklopuje a co jsme, a ptáme se: odkud to všechno pochází, kdo za tím je, kam nás to vede? A to všechno ukazuje na Boha.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.