Stále se divíme, že není úroda?

25.05.2026, RC Monitor 9/2026

Mrazy, které v jedné noci spálí naději na úrodu ovoce. Sucho, které mění krajinu v prach. Extrémy v podobě krupobití či povodní. Pro lidi na vesnicích nejsou tyto úkazy jen statistikou z televizních zpráv, ale každodenní realitou posledních let. Hledáme viníky, analyzujeme údajné klimatické změny a s nadějí (či obavami) vzhlížíme k vědeckým prognózám. Zapomínáme však na jeden podstatný rozměr, který po staletí chránil naši zemi: na modlitbu.

Dnešní křesťan jako by zapomněl, že úroda není nároková položka, ale dar, o který je třeba prosit. Z tradice farností se téměř vytratila prosebná procesí, která byla ještě do druhého vatikánském koncilu běžnou praxí. Pamětníci si možná vybaví procesí na křížové dny – pondělí, úterý a středu před Nanebevstoupením Páně. Tehdy lidé věděli, že bez Božího požehnání je i ta nejmodernější technika na poli krátká.

Smyslem těchto procesí je přinášet modlitby za dobrou úrodu, příznivé počasí a hojnost Božího požehnání pro vše, co roste na zemi. Procesí tedy vyjadřují vděčnost za Boží dary a zároveň prosbu o jejich zachování a rozmnožení. Původ procesí na křížové dny sahá dle tradice až k svatému Mamertovi, jenž byl biskupem v městě Vienne a v časech bídy a špatného počasí, které způsobovalo neúrodu a bídu, začal vykonávat prosebná procesí, kde se věřící lid modlil a zpíval kající žalmy, modlíce se za Boží milost. Samotný Mamertus přirovnával dění ve městě k obrácení starozákonního města Ninive. Tento procesní zvyk se poté ustanovil na pokyn papeže Lva III. v Římě a poté v celé katolické církvi.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

V některých menších farnostech se ještě tato tradice uchovala, Bohu díky! V některých se bohužel záměrně ruší na úkor jiných akcí (např. farní dny, farní grilování atd.). A mnoho lidí tak na potřebu dobré úrody zapomíná. Proč by však na ni měli lidé pamatovat? Vždyť je snadné si dojít do supermarketu a koupit si chemikáliemi překypující naleštěné ovoce z druhého konce světa. Zaplatí za to a jsou spokojení. A zde se právě nachází „elefant v místnosti“. S čím si lidé nedají práci, toho si neváží. Když od semínka vypěstujete celou rostlinku či strom, který vám poté plodí, pečujete o něj jako o oko v hlavě, záleží vám na něm a dali jste do něj mnoho času a úsilí. A logicky nechcete, aby vám zmrzl nebo uschnul a navíc v minulosti na dobré úrodě záviselo i přežití člověka. Dnes to bereme jako samozřejmost, ale nemusí to tak být navždy. Vzpomeňme na Joba – Hospodin dal! Hospodin vzal!

Už nyní registrujeme nadměrné sucho, které dobré úrodě jistě neprospěje. A tak se alespoň jednou týdně obraťme k Pánu a jeho Matce Panně Marii a prosme o požehnaní pro naše zahrádky, sady a pole. Navrhněme v naších farnostech obnovit pobožnost křížových dnů, protože zvlášť společná modlitba je Pánu milá a kde jsou dva nebo tři v jeho Jménu, tam je i On uprostřed nich.

Vojtěch Čapek

Další články

Za Michaelou Freiovou: Žena pevné víry, nezlomného charakteru a neúnavné služby

14.09.2026, Res Claritatis

V neděli 13. září 2026 jsme se od nejbližších z rodiny dozvěděli, že na věčnost odešla vzácná paní: Mgr. Michaela Freiová. V její osobě se uzavřel životní příběh vzácné ženy, pro kterou věrnost pravdě a křesťanskému přesvědčení nikdy nepředstavovala abstraktní teorii, nýbrž každodenní volbu, často vykoupenou těžkými zkouškami. Pohřební obřady se uskuteční v pátek 18. září 2026 v 11 hodin v kostele sv. Jiljí v Praze v Husově ulici.

Reinkarnace – alternativa ke křesťanskému zmrtvýchvstání?

21.09.2026, RC Monitor 17/2026

Navzdory tomu, že křesťanská víra je se zastáváním reinkarnace neslučitelná, lze se setkat s křesťany, kteří mezi svým krédem a naukou o převtělování žádný rozpor nevidí. Nedávno jsem měl možnost s jedním takovým člověkem diskutovat a během naší debaty se ukázalo, že jeho příklon k reinkarnaci se zakládal v neznalosti argumentu, jež by prokázal její nemožnost. To se samozřejmě netýká jen této otázky, nýbrž naprosto všech názorů. Dokud nejsme schopni se stoprocentní jistotou vyloučit opak či alternativu k tomu, o čem jsme přesvědčeni, musíme dát prostor pochybnosti a přiznat, že náš názor není žádným spolehlivým věděním, ale pouhou vírou podepřenou mimo-teoretickými důvody. Ruku za ni do ohně dávat nemůžeme.

Rodokmen Ježíše Krista

16.09.2026, RC Monitor 17/2026

Toto evangelium, tedy úvodní část radostné zvěsti sepsaná svatým Matoušem, je výpovědí o tom, jak z kalného pramene vyvádí Bůh nejčistší potůček. Jak na zapleveleném záhoně vykvetla nejkrásnější růže. Jak z kmene, zasaženého prvotní poruchou – hříchem – vypučel přečistý květ, který nadpřirozeným způsobem, přímou mocí Boží – ano, u Boha je všechno možné, jak později řekl anděl Gabriel – nese ovoce nejdrahocennější: poslední pokrevní potomek Abrahámův byl muž Marie, z níž se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. Ten, který se nazývá Syn člověka.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.