06.10.2025, Les Femmes – The Truth
„Křesťané ve Svaté zemi – kteří jsou v tomto konfliktu často zapomenuti, ignorováni světovými médii a jejich počet klesl na alarmující úroveň – každý den bojují o svou náboženskou identitu.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Křesťané kdysi tvořili asi 10 % populace. Dnes je to okolo 2 %. Křesťanské komunity ve Svaté zemi, které se ocitly v kleštích zákonů a strategií muslimů i Židů, se zmenšují a možná zcela zaniknou. Násilí, pronásledování a diskriminace se dopouštějí oba hlavní aktéři, přičemž křesťané se ocitli uprostřed mezi nimi.
Před několika dny informovala Catholic News Agency o izraelských osadnících, kteří zaútočili na poslední křesťanské město na Západním břehu:
Palestinské město Taybeh, ležící východně od Ramalláhu a známé jako poslední zbývající město na Západním břehu obývané výhradně křesťany, čelí neustálým útokům izraelských osadníků na obyvatele, jejich majetek a zemědělskou půdu.
Podle agentury ACI MENA, arabského partnera CNA, osadníci v posledních týdnech založili novou osadu na východním okraji Taybeh, na troskách farmy, jejíž majitelé byli vyhnáni přibližně před rokem.
Osada byla postavena v klíčové zemědělské oblasti o rozloze zhruba 17 000 dunamů (asi 4200 akrů), která je důležitou ekonomickou tepnou města. V oblasti se nacházejí tisíce olivovníků, drůbežárny a ovčí farmy a rozsáhlá pole se sezónními plodinami. Tvoří většinu z celkové rozlohy Taybehu, která činí přibližně 24 000 dunamů (zhruba 5 900 akrů).
Křesťané jsou také terčem útoků ze strany muslimů, jak před několika dny informovalo Centrum Lindisfarne:
Válka v Gaze nezdevastovala jen toto území. Jak už Centrum Lindisfarne dříve uvedlo, postavila křesťany v Gaze do beznadějné situace – ocitli se mezi dvěma stranami konfliktu, kterého se nechtějí účastnit, ale očekává se od nich, že budou podporovat Hamás. Je téměř nemožné zjistit, co se v Gaze skutečně děje, ale palestinská média informují o tom, že Hamás popravuje obyčejné Palestince, pokud nejsou dostatečně loajální. Je jasné, že jakmile boje skončí, odliv křesťanů z Gazy, který trvá již několik desetiletí, se pravděpodobně výrazně zvýší.
Jak jsme již psali, každý útok na islámskou oblast, bez ohledu na okolnosti a předchozí provokace, vede zpravidla k hlubokému pocitu muslimského bratrství. Umma (islámská komunita) se semkne na podporu toho, koho považuje za napadeného člena rodiny.
Lidé nejsou schopni racionálně diskutovat o válce mezi muslimy a Židy, zejména pokud jde o kritiku izraelské politiky. Jakákoli kritika Izraele okamžitě spouští lavinu obvinění z antisemitismu a nenávisti. Můžete odsoudit terorismus Hamásu a Hizballáhu, ale pokud se odvážíte kritizovat Izrael, „vytáhne se těžký kalibr“.
Realita je taková, že kritika izraelské politiky a válečných akcí není o nic více antisemitská, než je kritika papeže a modernismu magisteria protikatolická. Civilizovaná diskuse mizí, protože lidé se zakopávají ve svých pozicích a zacpávají si uši. Obě strany se dopouštějí válečných zločinů a krutostí – a křesťané jsou v pasti mezi oběma válčícími stranami.
Zmizí zcela ti, kdo uctívají Ježíše Krista, ze země jeho narození? Vypadá to žel jako reálná možnost. Spolu s manželem se každý den modlíme jeden růženec navíc za mír ve světě, v naší zemi, v naší čtvrti a v našich rodinách.
Pane Ježíši, smiluj se nad námi.
Maria, Královno míru, oroduj za nás.
Mary Ann Kreitzer
Přeložil Pavel Štička
04.08.2025, RC Monitor 14/2025
V neděli 22. června 2025 navštívila mši svatou v kostele Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého v Praze na Karlově ministryně obrany Gabonské republiky paní Brigitte Onganoa. Ministryně byla v naší republice na služební cestě a výslovně si přála účastnit se v neděli tradiční latinské „tridentské“ mše svaté. Bylo zřejmé, že jde o její osobní preferenci, neboť katolická církev právě v její zemi přitahuje věřící velmi rozšířeným slavením tradičních mší. Ukazuje se totiž, že Afričané nutně nepotřebují k osvědčení své kulturní identity liturgické tance, které jsou jim Evropany takřka vnucovány jako něco údajně autentického, co by nám měli předvádět.
19.06.2025, RC Monitor 11/2025
Slavnost Těla a Krve Páně (lat. Corpus Domini) byla ustanovena v roce 1264 papežem Urbanem IV. Její příběh odráží duchovní cestu jedné epochy, jež usilovala o znovuobjevení ústředního postavení Eucharistie v životě církve. Ve 13. století se svaté přijímání stalo natolik vzácným, že čtvrtý lateránský koncil (1215) musel přikázat alespoň jednou za rok účast na této svátosti. Z obavy před znesvěcením a kvůli přílišnému důrazu na bázeň místo na vroucnost víry se zaváděly přísné podmínky, které prakticky znemožňovaly lidem přístup k Eucharistii.
05.09.2025, Catholic Answers
Podle mých zkušeností jsou prohlášení církve o jejím poslání většinou spíše zdrojem problémů než přínosem. Co vlastně dělá naše farnost tak výjimečného, co nedělá farnost sousední? Inu, spoustu věcí... a zároveň nic. Možná jsme dobří v tom, jak dokážeme oslovit lidi mimo církev, zatímco v sousední farnosti mají krásnou liturgii – ale my bychom se měli snažit o lepší liturgii a oni by se měli trochu víc snažit pomáhat lidem, kdo v neděli do kostela nechodí. Zároveň má každé společenství nějaký zvláštní charakter – dokonce bychom mohli říct charisma – a stojí za to ho rozpoznat a rozvíjet.
16.05.2025, RC Monitor 9/2025
Demokracie a svoboda, to jsou dnes často diskutované pojmy. Někde v hloubi lidského srdce toužíme po svobodě a chceme s druhými vytvořit takovou společnost, ve které bychom se cítili svobodni. Společnost, jež by byla postavena na spravedlivých zákonech, které budou dodržovány nebo aspoň respektovány.
13.06.2025, RC Monitor 11/2025
Sexualita je významnou součástí lidského života. Dotýká se jeho samotných základů, neboť díky ní vznikají noví lidští jedinci. O sexualitě lze pojednávat z různých hledisek, ale ptáme-li se, jakým způsobem by s ní mělo být skutečně lidsky nakládáno, nemůžeme se přitom orientovat podle závěrů speciálních oborů. Ty se totiž na člověka dívají vždy jen ze značně zúžené perspektivy, protože nejsou schopny uvažovat o člověku v jeho celistvosti.
22.10.2025, RC Monitor 19/2025
Setkávám se s mladými lidmi, kteří přemýšlejí o své životní cestě. Často hledají opěrné body, a tak jim říkám, co o tom vím. Když jsem před asi 35 lety přemýšlel já, zda mě Bůh volá k manželství nebo kněžství, ptal jsem se různých lidí na jejich zkušenosti. Každý odpovídal trochu jinak. Jedním z lidí, na které jsem se tehdy obrátil, byl Mons. Josef Socha, v té době sekretář biskupa Karla Otčenáška. Byl spolužákem mé matky na kroměřížské konzervatoři a oba rodiče si ho velmi vážili.